inutihar

I přes pár (pro)amerických šťouchanců vcelku povedené vystižení paranoidního prostředí Blízkého východu, kde jsem měl tu čest nějakou dobu pobývat a poznat zblízka kůži zvláštní vztahy mezi Araby a Američany. Proto jsem ochoten tolerovat některé formální chyby i jistou míru supermanství amerických agentů. Že někteří Saúdové nemluvili saúdským dialektem arabštiny je jen nepodstatný detail. Nicméně i přesto tomu filmu dost chybí, aby byl výjimečný, Syriana rozhodně vede.

Až antropologická sonda do života venkovských žen v subsaharské Africe, kde se střetávají staré kmenové tradice a africký lidový islám na straně jedné s pokrokem, vzdělaností a novým myšlením na straně druhé. Sice mi ke konci přišla trošku násilná jakási snaha o genderově-politickou korektnost, nic to ale nemění na tom, že jsou to dvě hodiny podívané, která se běžně v české distribuci neobjevuje.

Velkofilm o vzniku islámu a jeho šíření po Arabském poloostrově. A také film, ve kterém hlavního hrdinu celou dobu neuvidíte. Provedení je sice slabší, občas to vypadá jak televizní inscenace, herecké výkony jsou v některých případech velmi zvláštní a v podstatě to je propaganda, ale je to silný zážitek. A představitelé křesťanů mluví anglicky, což mi přijde úplně nejvtipnější. V každém případě lepší (a delší) než anglický "remake".

Inženýr Loss, snící o Marsu, a jeho věrná manželka Nataša, šmelinář Erlich, kradoucí cukr ze společných zásob, hrdinný rudoarmějec Gusev, běhající v ženských šatech, marťanská královna Aelita, která Marsu vlastně nevládne ("Ty panuješ, ale vládneme my!"), a další bizarní postavičky ve filmu, který je tak žánrově neuchopitelný, až se mu nabízí statut kultu. V úžasu jsem strávil 111 minut této fascinující podívané plynule přecházející mezi hard sci-fi, milostnou romancí, společensko-kritickým dramatem a budovatelským eposem a užíval si všechny scénaristické kličky, které děj Aelity nabízel. Zmínku si určitě zaslouží i výprava scén z Marsu, kulisy i kostýmy, navrhované špičkami tehdejší sovětské kubofuturistické avangardy v čele Annou Exnerovou a Izákem Rabinovičem, inspirující i Langovu Metropolis.

A Žlababa přišla a řekla: "Ahój!" Jasných pět.

Každý má svůj malý hřích.

Archivní záběry z Egyptského muzea v Káhiře a několika dalších historických lokací, jinak samozřejmě studiovka.

Klaustrofobické scény pod vodou při útocích byly úžasné. A konec mě fakt dostal... Jasná pětka

Nevím, ale po dnešním shlédnutí mě to nebralo tak moc jako v době, kdy jsem to viděl poprvé či podruhé. A to jsem si před tím dal i TopGun, abych si to náležitě vychutnal. Hvězdičku navíc za nepřátelské piloty pojmenované po arabských jídlech.

Má nejoblíbenější filmová fantasy a můj nejoblíbenější film vůbec. Nemá smysl počítat, kolikrát jsem to viděl. A ještě ho mnohokrát uvidím.