inutihar

Nejvíc mě štvalo, když byly jednotlivé díly ve Veze rozdělené na půlky. Znovu shlédnuto podzim 2017: I s odstupem skoro 30 let od české premiéry (už jsem pamětník) je to pořád docela solidní divácký zážitek. Středověké prostředí je správně špinavé, herci a herečky jsou typově výborně obsazeni (Michela Praeda všechny spolužačky na ZŠ milovaly). Bez digitálních triků to působí až nezvykle přirozeně, ale často je vidět, že produkce byla spíše nízkonákladová. Jednotlivé epizody různě variují jak klasické legendy o Robinovi, tak různé postavy a události z britské historie a mytologie od krále Artuše po obskurního keltského boha Crom Cruacha (s hostujícím Richardem O'Brienem, kterého můžete znát jako Riff Raffa z Rocky Horror Picture Show). Škoda, že díly jsou dost nevyvážené. Některé působí skoro jako neškodný seriál pro děti, jiné jako brutální horor a zvláštním způsobem se proměňují i schopnosti jednotlivých postav. Pro moderního diváka je tempo vyprávění až extrémně pomalé. Překvapilo bezčasí, ve kterém se jednotlivé epizody odehrávají, je tam pořád slunce a jaro nebo léto, sníh či déšť jsem viděl jen výjimečně a působilo to dost nepatřičně. Ve třetí sérii (v ČSSR/ČSFR/ČR nešla) nahradil v hlavní roli Praeda Jason Connery jako nástupce zavražděného Robina z Loxley a byť se scénáristé snažili epizody trochu více mezi sebou provázat, moc se to nedařilo. Díky krachu produkční společnosti bohužel nevznikla čtvrtá série, které by některé dějové zvraty, nakousnuté ve třetím díle završila. Zajímavé je, že neexistuje "kanonické" pořadí, ve kterém by jednotlivé epizody měly být vysílány (i při britské premiéře byly díly přeházeny) a tak dochází při sledování k různým haluzím, že se objevují živé postavy zabité v předchozích dílech nebo se vzpomíná na události, které se ještě neodehrály a tak podobně. V Československu pak některé epizody prvních dvou sérii z cenzurních důvodů nebyly vysílány vůbec, což chaos ještě o něco zvýšilo. Hudbu dělala skupina Clannad, ze které vzešla Enya. Upřímně, dost mě štvala, protože pořád dokola hrají asi tři nebo čtyři motivy. Ale samostatně na soundtracku překvapivě tak repetitivní není. Asi doporučuji, ale spíše těm, co už to kdysi viděli.

Probdělých nocí při sledování Trpaslíka bylo nepočítaně. Na rozdíl od jiných probdělých nocí jsem toho ale později nelitoval.

Má nejoblíbenější série Černé zmije. Hlášky, gagy a narážky v neuvěřitelném tempu. Zlatý fond britcomu.

Jako dítě jsem to nesnášel. Ale Tačúda si pamatuji dotěď.

Jako dítě jsem to měl celkem rád, ale když jsem to před pár dny viděl znovu, tak jsem nudil. Nostalgie nezachrání vše.

Nejpsychedeličtější seriál mého mládí, škoda, že mi tehdy tolik vtípků unikalo. A televize Edna mě dodnes straší ve snech.

Můj první eroťák. Asi. Takže jen díky tomu čtyři...

Asi je v tom hodně nostalgie, ale "Ó, dono Kláro", pět hvězdiček, i kdyby to mělo být jen kvůli té fantastické latino-hudbě.

Sice ptákovina, kde se všichni chovali jako totální dementi, ale i přes to, že jsem díky různým (asijským) filmům hodně otrlý divák, tak scéna ve vaně mi nedělala moc dobře. Takže hvězdička navíc.

Sice tam byly vykradené snad všechny horory, které jsem kdy viděl, ale stejně jsem se bavil.