Adiemus

Pohádka pro dospělé jako epilog za seriálem? Proč ne, mně se to líbilo.

A to nemám Bohdalovou příliš v lásce.

K mému překvapení se mi film líbil víc než mnohé známější a vychvalované tituly. V podstatě mám výtku jen vůči kostýmům - nechápu, jak někdo může navléci koupající se ženy či dívky v osmdesátých letech 19. století do koupacích obleků, které se začaly nosit cca o 30 let později. Oblečení ženské části je vůbec kapitola sama pro sebe; i když samosebou dámy neoplývaly množstvím šatů, pochybuju, že by si některá na dlouhou cestu dostavníkem vybrala šaty samý kanýr. A červené šaty míšenky spíš evokovaly španělský než indiánský původ.

Nebýt toho poněkud jalového středu, bylo by to za plný počet. Začátek doslova překypuje brilantními dialogy, konec brilantní akcí. Lauren Bacall a Huphrey Bogart jsou vážně k sežrání. A to, prosím, například Maltézského sokola nežeru ani náhodou.

Nic moc jsem nečekala (až na Jamese Stewarta, samosebou), ale dostala jsem dost humoru, romantiky i reality. Za mně daleko lepší než Stopaři.

Za největší průšvih považuju obsazení hlavní postavy Jiřinou Stránskou, která normální projev se střídá s vejšplechty (pardon) s neuvěřitelně přemrštěnou dikcí, takže působí spíš jako sjetá, než opilá, jak ji podezírá kupodivu rovněž nepřirozený Rudolf Hrušínský. Nechápu, proč si režiséři pro tuto roli vybírají herečky ani vzdáleně neodpovídající Věřinu věku. Koneckonců i v pozdější televizní inscenaci režisér do téže role obsadil tehdy devatenáctiletou Kláru Jernekovou...

Špatně namalovaná slepice mě provází od dětství a stále neztrácí své kouzlo. Bohužel je v současnosti k mání jen ve zdefornovaném obraze, ostatně jako většína filmů. Dřív se nestávalo, aby postavě chyběla půlka hlavy. :-(

Velké zklamání. Snaha udělat ze slečny Fisherové ženského Indiana Jonese jaksi nevyšla. Ale ano, ve filmu je spousta působivých záběrů, ať už na krajinu nebo na garderobu slečny Fisherové, jenže celá zápletka (ze které by Spielberg nebo jiný scbopnější režisér vytěžil daleko víc) je podána jaksi zpomaleně (sofistikovanější výraz pro "nudně"). Na předešlý seriál film rozhodně nemá.

Ještěže jsem se nenechala odradit zdejším podprůměrným hodnocením. Nezdá se mi, že by se kvalita tolik lišila od některých poirotovských a marpleovských příběhů (pominu Tommyho a Pentličku, kteří mi nikdy k srdci nepřirostli), navíc mě potěšili Glen Close i Julian Sands. Jediným, i když pro mé uši nezanedbatelným záporem byl neadekvátní dabing Josephine.

Veškeré klady bohužel přebíjí hysterická Marta.