Adiemus

Nepamatuju si, že bych poslední dobou viděla větší slátaninu. Nevím, jestli se na tom podepsal taky dabing, ale to je vlastně jedno - nula od nuly pojde. Ani zajímavá hudba to nezachrání, lituju.

Tak to dopadá, když scénárista vypustí motiv, který je hybným článkem předlohy (aspoň podle IMDb). Celou dobu jsem uvažovala, proč mi příběh nesedí, proč se postavy chovají tak (pro mě) nepochopitelným způsobem; Dean se rozhodně nechoval jako člověk, kterému někdo zlomil srdce (příšerný obrat, ale v amerických filmech kupodivu častý). Pokud by ovšem jednání bylo podmíněno tím, že ho Pablo nakazil AIDS, dostane celý příběh smysl. V jednom okamžiku se zdálo, že celou dobu jde pouze o sled Deanových fantazií, že si sumíruje příběh pro budoucí knihu, ale režisér mě nakonec nechal na pochybách (nejen o svých kvalitách).

Pokud jde o příběh, stoprocentně souhlasím s fixamanem, ale filmařsky žádná sláva. Zpracování mi nejvíc ze všeho připomínalo filmy k výuce cizích jazyků; aritmetickým průměrem mi proto vyšly pouhé tři hvězdičky. Škoda.

Mine vaganti neboli neřízená střela: babička, která viděla i zažila hodně a uvede poněkud netradičním způsobem všechno do pořádku. Jediné, co mi vadilo, byla určitá žánrová nevyhraněnost, film má zpočátku nakročeno k dramatu, aby se pak zvrhnul v komedii, ale ani to mu nevydrží: konec je spíš romantika, i když zaplaťpánbů za evropskou romantiku, dokážete si představit, co by z toho udělali Američani? Ti, kdo mají výhrady proti množství gayů v jedné rodině, ať si vzpomenou na Petra a Modesta Čajkovských.

Zaráží mě srovnávání s filmem Requiem za sen; tuhle návnadu jsem spolkla i s udičkou, pořád jsem čekala Něco... a ono nic.

Tenhle film zraje v mých očích jako víno; pokaždé, když ho vidím, přidávám hvězdičku. Ať přemýšlím jak přemýšlím, při třetím zhlédnutím nemám co vytknout - příběh je dokonale promyšlený a úplně mě strhnul. Takže jasná volba. Ovšem bez příšerného českého dabingu.

Příběh sám o sobě není špatný, ale to zpracování! Divná kamera, hudba, která leze na nervy, rozplizlý konec, Reno, který má své dobré roky dávno za sebou... Ještěže aspoň Gaspard Ulliel byl ke koukání.

Dost velké zklamání. Dobré tři čtvrtiny filmu jsou v pohodě (na rozdíl od děcek, která pohodu ztratí daleko dřív), ale pak se děj bez katarze rozplizne; děcka, která zápletku vyvolala, dávají od jejích následků ruce pryč (vždyť jsou to přece děcka, i když Joni zdůrazňuje svou dospělost); Julesinu obhajobu vlastně nikdo neposlouchá a nejmíň Nic, které je určena. Nemohla jsem si nevzpomenout na jinou postavu Julianne Moore, která měla větší pud sebezáchovy – na Lauru Brownovou z filmu Hodiny. Inu, Lisu Cholodenko ani Stuarta Blumberga nelze ve vší úctě srovnávat s Michaelem Cunninghamem.

Po zhlédnutí šesti řad musím konstatovat, že mi na tomhle seriálu vadí dvě věci: ne právě výstižný překlad názvu a český dabing Evy Longorii. Ale ženský hlas, který seriál komentuje, se mi v češtině naopak líbí víc.

K Marthosovu komentáři není co dodat. Stoprocentně souhlasím.