vnimatkrasu

Tvl. Těšil jsem se. Tyhle dvě hodiny obdivuhodnýho míjení správnejch témat a trefnejch otázek si Schumi ale vážně nezasloužil. A na tom zamýšleným vhledu do duše ultrazajímavý osobnosti světovýho sportu mě nejvíc překvapilo, jak vágusoidní chrup má Jean Todt. Dvě hvězdy vlastně jenom z respektu.

Pilot s vyznamenáním. Moderní look, evropskej střih, uchu lahodící dialogy, velmi dobrý tempo a sympatický obsazení. Vaculík do toho suše spravedlivýho Pelána dává život. Je výtečnej.

Tu překrásně ohavnou scénu s tuleni z hlavy nedostanu ani harpunou.

Tak tohle se ve mě mlelo. Bílý lotos totiž střídá místy až geniálně vypointovanou černou legraci (Armondův emocionální oblouk) s absolutní hluchotinou (většina dějové linky s Jennifer Coolidge). Naštěstí pro diváka má ale scénář v průběhu série výrazně pozitivní trend. Na pomezí tří a čtyř hvězdiček pak přilepšuju za výtečnou hudbu, havajský genius loci a Alexandru Daddario.

Nálada funguje skoro suverénně. Nádech sedmdesátek je moc hezky znát, tempo navzdory komornosti nezaostává a thrillerová linka je přehledná a srozumitelná. Katastrofou je ale bohužel Washingtonovo necharisma. Utikajícího provinilce v hlavní roli hraje děsně unyle, místy (především při až Rituálovským náletu včel) až nemístně vtipně. A je to škoda. Beckett jinak totiž šlape podobnou formu jako Američan s Clooneym. Jen mu prostě, narozdíl od něj, zoufale schází tahoun.

Blbina vyrobená s láskou.

Ambivalence nejhrubšího zrna. Postavy, linky i dialogy jsou jak z jiný planety. Divný, nezřetelný, obtížně uchopitelný, krutě nezábavný. Přesto je na tý havajský pláži zrnko atmosféry, která mě i po dvou dílech vábí sledovat.

Pár výtečnejch momentů (řešení rezervace pokoje, Alexandra Daddario v plavkách), přelomovou satiru současnýho světa tu ale zatím nečichám. To spíš odvážněji napsaný, snobstvím napajcovaný Účastníky zájezdu.

Ze začátku jsem si nechal Paniku docela líbit. Ohnivej Pohár z americký střední, sympatická Olivia Welch v hlavní roli i lehkej společenskej přesah se jevily jako slušnej guilty pleasure triptych. Zhruba od půlky začne zábava prohrávat s trapností. To, když scénáristi uhnou od prostoty samotnýho turnaje, a začnou si vycucávat záporáky z palce.

Španělé a prostitutky, z toho začíná být silný Netflixovský pouto. Nevina má ale i dobrou předlohu od Harlana Cobena, slušnej režijní tah, Euforicky zábavný minimedailonky postav a silný dámský charaktery. Škoda jen, že Mario Casas je se svou jedinou obličejovou polohou castingová šlápota mimo. A to u hlavního hrdiny paranoidního thrilleru vadí fest.