KatRi

Dobrá komedie možná ano, ale skvělá? Ani omylem! Sice chápu, že s dabingem jsem možná přišla o několik dobrých vtípků, leč tohle mi už jen plakátem připomíná filmy typu Tři chlapi a nemluvně. Jako by tvůrci hledali inspiraci právě zde, a navíc to jen opepřili nějakými šovinistickými poznámkami a osolili humorem ve stylu Judea Appatowa (bohužel jen ve stylu)...a sázkou na jistotu měla být zřejmě i postava, která vizáží právě jako by vypadla z Appatowových komedií a jednáním připomíná něco mezi Rainmanem a Forrestem. Jediné zábavné momenty skýtají scény v kasinu a s tygrem. Skořice a pepř forever:-)

Temné a hrůzostrašné. Asi jako Koralína, takže se mi opět vkrádá na mysl otázka, zda bych na tento film vzala děti, kdybych nějaké měla. Spíš ne, řekla bych. Krásné melodie, krásné animace postav i města. Můj oblíbený knižní příběh o napravení hříšníka - přesněji film o něm - jsem považovala za svůj první vánoční dárek. A scénáři nelze vytknout nic i duchové Vánoc byli prostě božsky udělaní. Spíš než atmosférou Vánoc mě však film ovanul jakousi zběsilostí - ztřeštěným poletováním kamsi, šíleně rychlými pohyby kamery, pohledy zhůry, kterým takové zpracování dost uškodilo. Vždyť přece dramatičnosti příběhu i rychlejšího posunu v čase lze dosáhnout i jinými prostředky, než nutit diváka v IMAXU přivírat oči, protože se mu točí hlava. Zbytečná ztráta hvězdičky, ale třeba časem v televizi zjistím, že chyba je v mém zraku, nikoli u tvůrců.

Alexovy vnitřní boje, kdy se vyrovnává sám se sebou, svou minulostí, ale i přítomností, by vydaly na pořádně objemný psychologický román. A dobrý psychologický román. Jenže ve filmu to jaksi zůstalo kdesi mimo objektiv kamery, nebo ve střižně, nebo to tam prostě od začátku nebylo. Co přesně mám na mysli? Takové to pravé uvěřitelné lidské drama, ze kterého vás mrazí. To se totiž daří rozvíjet jen ze začátku,kdy je na scéně Vivianne. A tak jediné, co si odnášíte místo zážitku, je pocit, že v krizových a emočně vvypjatých situacích byste chtěli být autistou - jako Linda. A to je trošku málo, ne?

Další z řady filmů, které vás šťaví a taví, až vás navzdory relativně krátké stopáži utaví. To není tematikou, hlavní postavou, to je prostě jen špatně udělané. Snaha dostat diváka smutným osudem starého muže a snad i poukázat na příkoří, kterých se společnost na důchodcích dopouští (ad stávka), je příliš úporná. Opravdovou sílu příběhu bohužel cítíme jen v několika málo momentech (když Charles hledá ubytování a potkává starého přítele, když jeho pes žebrá u kloboučku, útulek). Ale protože belmondovské komedie ve valné většině nemusím, tato hercova nová poloha pro mě byla dostatečným důvodem ke zhlédnutí filmu Muž a jeho pes. A právě Belmondo dělá z tohoto šedě průměrného kousku malinko zajímavější záležitost, malinko. Nejlepší herec je totiž stejně ten voříšek.

Co všechno se děje v duši zamilovaného člověka? Že vás to nezajímá? Mělo by, protože tady se podařil filmek, který sice není světoborný, rozhodně ale nejede v zajetých kolejích podobných komedií o lásce a stojí za vidění a zamyšlení. A náš hrdina - Když je milován, téměř se vznáší...kdyby jen ta jeho láska nebyla tak dočasná a volná (povolná?) a kdyby on si to nemaloval, že svou milou přesvědčí. Jenže láska je loterie, nedá si potvora poručit. A tak ani nepotřebujeme pohled z druhé strany očima Summer, prostě stačí vědět, že se jednou ráno vzbudíte a víte - anebo nevíte. Jakkoli Summer můžeme chápat a rozumět jí, protože od začátku říká, co chce, vždycky ji budeme mít za mrchu. A to je to geniální, co ve vás zůstává - že vás Webb přesvědčí o něčem, co není pravda, a vy to víte. Forma - listování v jednotlivých dnech tam a zpět také chválím - minimálně přehledné navzdory mnoha dějovým skokům.

Jednou z nejkouzelnějších věcí na filmu Mary a Max je ono dopisování. Věc, která má v sobě jistý půvab, nádech doby dávno minulé i jakési tajemství. A protože nám nikdo nementoruje u hlavy, abychom dali pozor, kdože to sedí na druhé straně a komu se to svěřujeme, anebo že není dobré psát si s cizími lidmi, můžeme si vychutnat poetický a až tragikomický příběh dvou společenských outsiderů, kteří náhodou našli jeden druhého, aby tu svou životní cestu prošli aspoň maličko veseleji. Kromě animace cením i roztomilé dialogy - a to ačkoli jejich "původci" jsou vlastně strašně smutní a nešťastní lidé. A poučení na závěr? Nikdy nepijte sherry, aby vaše holčička nemusela svými pubertálními dotazy způsobovat záchvaty úzkosti přežírajícímu se čtyřicátníkovi.

Dokonalá zábava. Dokonale inteligentní. Dokonalá filmová romantika.

Myšlenka vytvořit seriál, který by sledoval osudy pouze jedné rodiny a scénář by nebyl podřízen tolik hercům měnícím se před kamerou jako na běžicím páse, se mi dost zamlouvala. Období, kdy se děj odehrává, také nabízí spoustu námětů. Ani hlavní linka, kdy se dva potkají na vysoké, vlítnou do toho, tak se vezmou, není seriálově překombinovaná.Jenže... pak přichází to zjednodušení, které z Vyprávěj dělá neuvěřitelnou frašku (např. doktorandi i studenti chodí na stejné přednášky, jezdí na vodu, ač se nesnáší, Karlova malá sestra Zuzanka, která vypadá stejně pět let, nové cedule ulic během okupace). A když jediným kladem, kterým se představitel hlavní mužské role může pyšnit, je vzhled, musí se nutně dostavit nuda. A nezachrání to ani skvělá postava Niny Divíškové, sympatická maminka-babička Veronika Freimanová či sem tam vtipné situace (hodnocení prvních šesti dílů). Každopádně díl o okupaci by měl vidět každý, kdo chce tento seriál hodnotit, bude si moci říct - aspoň něco se tvůrcům tohoto seriálu povedlo, a docela hodně.

Jakkoli je ten drak děsivý (pro dospělé především ztvárněním, zatímco pro děti svou dračí podstatou), funguje. Zůstává v paměti, což se bohužel nedá říct ani o Bajajovi ani o pantatíčkovi králi. Nezasloužila si Magda Vášaryová vysvobození od charismatičtějšího prince?

A až v té poslední nejposlednější chaloupce štěstí našel...Tohle se mi líbí snad jen proto, že to dávaj tak často a viděla jsem to tolikrát. Navíc začínám být nostalgická, dojímat se nad vším a .........taky trochu vánočně naladěná.