Amonasr

Provokativnost bych od Pasoliniho určitě čekal, zároveň ale i s přesahem, kterého tady ovšem moc nebylo. Vyšel z toho takový ledabyle pospojovaný středověký pell-mell, ovšem dobře probarvený a okořeněný erotikou, smíchanou zároveň s ošklivostí. Vychází z toho nakonec, že svět se sice mění, ale lidé jsou v podstatě stále stejní.

Ani skutečnost, že mám rád bratry Čapky, mě nedokázala přimět k lepšímu hodnocení - nuda je zkrátka nuda, ať za ni může kdokoli...

Snímek je nesporně zajímavým pokusem o vyrovnání se po dvaceti letech s traumaty války v Jugoslávii, zejména s morálními selháními (což je možná v řadě případů až nemístný eufemismus) jejích účastníků, navíc z multinacionálního pohledu tenkrát (a mnohdy ještě i dnes) znepřátelených stran. Chápu ho spíše jako podobenství, než jako reálný příběh,  a proto jsem schopen mu odpustit jeho zřejmou vykonstruovanost, méně už řadu nevěrohodných, někdy až plakátových dialogů, a už vůbec ne mizerně odbytý český dabing, kdy se téměř nikdo z dabujících nedokázal do své postavy doopravdy vcítit a  její repliky jen odříkal. Za to ale původní tvůrčí tým nemůže. Nicméně bylo by už možná na čase přestat zahraniční filmy dabovat, když už z kdysi slavné české dabingové školy nezbyl prakticky kámen na kameni.  Celým filmem prostupuje od začátku až do konce jakási chtěná schematičnost, i tak ale nutí k zamyšlení nad jednáním postav a s postupujícím časem získává i na jisté přesvědčivé dramatičnosti, až na úplný závěr, kdy sklouzává zase k poněkud zbytečné didaktičnosti. Aktuálnost poselství však nyní silně vzrůstá kvůli podobným zvěrstvům za současné ruské agrese proti Ukrajině, a nedělejme si naivní iluze, že jsou výsadou snad jen ruských okupantů. Připomínám, že ani mravní apel snímku nespočívá v příklonu směrem k některé ze stran a případné stigmatizaci jiné, protože válečné zločiny měly a mají na svědomí všechny strany konfliktu.

Hodně naivní pokus o parodii na německou okupaci a české přisluhovače na konci války. Podobné filmy by se měly točit s mnohem větším časovým odstupem, aby větší nadhled umožnil kvalitnější zpracování.  Omlouvá snad jen snaha o humornou nadsázku v nesnadné době poválečné obnovy, i když pochybuji, že něco tak toporného mohlo mít větší kladnou odezvu už tenkrát.

Nostalgicky poetické ohlédnutí dětskýma očima za neopakovatelnou atmosférou prvních poválečných měsíců na jižním Slovensku, které tvoří mozaiku lidských osudů ve venkovském pohraničí . Výtečně natočený film, kterému se dá zobrazení tehdejšího prostředí věřit, působí velmi autenticky.  Velkým pozitivem vzhledem k době vzniku je také to, že se snímek vyhnul jakýmkoliv ideologickým nátěrům, což umožnil nejspíš záměrně zvolený dětský úhel pohledu.

Nekonečná nuda z odporného prostředí makléřů na Wall Streetu. Kdyby to  alespoň bylo o polovinu kratší... Druhou hvězdičku přidávám za heroický herecký výkon Leonarda DiCapria - nic jiného už se ale na tomto otravném  snímku ocenit nedá.

Film vcelku dobře, i když dnes asi spíš kouzlem nechtěného, přibližuje atmosféru v socialistické fabrice za  husákovské normalizace z pohledu dělnické mládeže, ale jinak je z větší části o ničem. Třetí hvězdičku dávám za určitý zlom, který v duši jednoho z kamarádů způsobí tragická smrt toho druhého, a za otevřený konec ve vlaku cestou na vojnu. I když tohle už je asi mimo dosah chápání dnešních mladých lidí.

Vcelku povedený a herecky výtečně obsazený  seriál. Petra Špalková je excelentní, ale výborný je i Vyorálek a nesmírně přesvědčivý Hanuš, Regina Rázlová svou příležitost také dokonale využila. Kvalita měla postupně vzrůstající tendenci, nicméně seriál od počátku narazil na mně ne úplně pochopitelnou diváckou nepřízeň. Určité mouchy by se samozřejmě našly, ale celkově to na mě působilo uvěřitelně lidsky a také sympaticky civilně. Možná se to ale právě proto nevešlo do současných zglajchšaltovaných škatulek přepjatě namachrovaných krimi hollywoodského nebo severského střihu. Zkrátka divácký vkus se postupně globalizuje až do unifikovaného nevkusu. Třeba to ale nebude na furt...

Film v sobě má již neopakovatelnou neorealistickou atmosféru ranných 60. let, Procházka s Kachyňou pak byli zárukou filmové kvality. Kachyňova poetika se dobře snoubí i se syrovostí dělnického prostředí v zapomenutém pohraničí, avšak zápletka nestačí na dostatečný narativní oblouk a snímek tak zůstává poněkud na povrchu. I tak se vymyká z průměru tehdejší kinematografie a předznamenává slavnou čs. novou vlnu.

I na svou dobu až překvapivě neuměle a naivně natočený film. Není divu, že byl už prakticky zapomenut.