Režie:
Stanislav PárnickýKamera:
Laco KrausHudba:
Ivan KašlíkHrají:
Jiří Bartoška, Magda Vášáryová, Zdena Studenková, Pavol Mikulík, Pavel Nový, Eva Jakoubková, Matej Matejka, Martin Hrebeň, Ivo Gogál, Emil Horváth ml. (více)Obsahy(1)
Prošedivělý muž prochází krajinou, v níž kdysi dávno žil. Zasní se a vzpomíná na dětství, na první léto po válce. Pro každého je dětství dobou objevování, dobou, kdy se i obyčejná příhoda dokáže v dětských očích proměnit v úžasné dobrodružství. To samé zažíval i pětiletý Ján Jurkovič (P. Zeman) za onoho velmi parného léta. Na své pouti vzpomíná na otce (J. Bartoška), celníka na nové slovensko-maďarské hranici, a matku (M. Vášáryová). Otec v té době zakročoval proti bandě pašeráků vedených Jozefem Kováčem (P. Nový) a často se s ním pouštěl do ostrých střetů. Vybavuje si i své kamarády a své dva dospělé vzory: pomateného starce Mandarína (I. Finci), o jehož minulosti nikdo nic nevěděl, a na chlapa jako horu, bývalého námořníka Bodnára (G. Koncz). Vytanuly mu i vzpomínky na holuba Džina, který měl být kouzelný, a kterého brával všude sebou. Dětství Jána bylo na jednu stranu plné krás a dobrodružství, ale jak už to bývá, také plné smutku… (Česká televize)
(více)Recenze (32)
Uplne chápem, ak niekto tento film ohodnotí plným počtom. Párnický od Káry plnej bolesti urobil poriadny krok vpred. Sú to tak v podstate iba detaily, ktoré mi na filme prekážajú, avšak dosť mi skazili výsledok. Určite sa dá napadnúť jakubiskovský poetizmus, namiesto toho, aby sa Párnický snažil byť svojský. Je to síce príbeh štylizovaný už tým, že je rozprávaný z pohladu dieťaťa, skôr teda jeho dospelej verzie, ktorá si pamätá veci po svojom, ale väčšia realističnosť by mi sedela viac. Potom aj niektoré dialogy pôsobia zbytočne premúdrelo (výsledok je skôr trápny) , napríklad pri požiari počúvame miestneho, ako rozpráva koze niečo o plamenoch pri požiari pekingského paláca. Miestny blázon trepe jedna na dve a cítiť, že Párnický chce, aby sme jeho reči brali vážne ako niečo hlboko filozofické. Logika drhne napríklad pri schovaní antibiotík, čo viedlo Bartošku ich odovzdať tomu, kto ich nutne potrebuje, je asi stratené pri adaptovaní knihy do scenára. ()
Skvelí herci v menej skvelom snímku. Teda vôbec nie skvelom, skôr divne lyrickom, poetickom, a to všetko na úkor epickosti, nejakého hlbšieho deja. Keby bol film o životopise akéhokoľvek z fenomenálnych hercov tohto snímku, tak by bol určite zaujímavejčí. Hoci v prípade Studenkovej by sa musel premenovať na Veľká pošva. ()
Normalizacne filmy 80. rokov v byvalej federacii len dodychavali, a ak sa tocilo, tocili sa len dychavicne trilogie typu Slunce Seno. Tento film dokonca je pre mna este o triedu nizsie nez spominana Troskova trilogia. Realita Ceskoslovenska /presnejsie Juzneho Slovenska/ okolo roku 1946 je fajn - a to je asi vsetko. Nic sa dohromady nedeje, herecke vykony mizerne, dialogy mizerne, dejova linia : to je skor vakuum a sci fi nez realita. Takze len taky normalizacny nic nehovoriaci vyplach za 5 % ()
Ve filmech podle Ladislava Balleka lze téměř hmatatelně prožít odlišnou slovenskou zkušenost krátké poválečné etapy naší společné historie. Južné poště předcházel Pomocník a v posledních letech to byla Agáva. Samotná Južná pošta je atraktivní pro autobiografické prvky ze života autora prožívajícího dětství v Dudinciach a Šahách (Palánku). Párnický se soustředí především na příběh předškoláka Janka (Peter Zeman), ale výborní jsou i herci v dospělých rolích, ač mají minimum prostoru - Jiří Bartoška, Magda Vášáryová, Zdena Studenková... ()
Toporné dialógy (večný problém autora hovoriť v prvom rade obrazom). Zasnené svietenie okato okopírované od Jakubiska. Do filmu sa vôbec nepodarilo preniesť atmosféru ani formálnu organizáciu predlohy. Ballekov román síce nie je prvá liga, ale považujem ho za jednu z najlepších próz v slovenskej literatúre. Jeho adaptácia by si zaslúžila úplne iný prístup. ()
Galerie (7)
Photo © Slovenský filmový ústav
Reklama