Amonasr

Nejpozoruhodnější na filmu je jeho velkolepá výpravnost, která asi nejvíc udržuje divákovu pozornost. Méně už pak skutečný emoční prožitek a napětí. Dokonce i ten občasný americký patos působí často jen teatrálně.

Docela dobře namixovaná oddechová směska žánrů prošpikovaná napětím i vcelku inteligentním humorem.

Poněkud neuspořádaná slátanina, plná nevěrohodných situací, automobilových a jiných honiček a zničených amerických bouráků. Zmatení žánrů - od romantické komedie až po akční thriller. Ale zejména v závěru to má gradaci i napětí. Slabé tři hvězdičky.

Poctivě natočený příběh z epizodního setkání dvou bohémských literátů i s jejich ženskými protějšky. Film plyne vcelku poklidně, zlatá mládež své doby si užívá plnými hrstmi svých společenských privilegií a materiálního dostatku, obklopená sloužícími a krásným prostředím, nudu si zpestřuje vznešeným mudrováním, flirtováním a opiovými hrátkami. Z těch se pak rodí halucinogenní situace, které i do filmu přinášejí občas závany napětí a vzruchu. Vysoká literatura se tenkrát zřejmě rodila z dobrého vzdělání, velkého talentu, dostatku volného času bez jakýchkoli povinností, z touhy po dobrodružství a vnitřní rozpolcenosti. V době akčních thrillerů může leckomu tento snímek připadat až nudný, ale je podle mne odrazem romantického ducha tehdejší doby a jiného plynutí času, který ještě nebyl splašený jako dnes.  Do příslušné atmosféry je třeba zlehka vplout, naladit se do ní, a pak i tempo filmu je příjemné tak akorát.  Škrtnul bych snad jen to Byronovo patetické zvolání na konci filmu za odjíždějícím kočárem s přáteli, to už Passer nezapřel svůj přerod v Američana.

Skvěle natočená detektivka s řadou vtipných dialogů, jsou z ní už hodně cítit nastupující šedesátá léta, o špičkovém hereckém obsazení ani nemluvě.  A největší šmrnc tomu dodává Bohumil Šmída, ostatně i jako všem ostatním filmům, kde se v podobných rolích objevil. Podezírám ho, že své kouzelné repliky si snad musel psát sám.

Film mě zaujal spíš hereckými výkony Ladislava Mrkvičky a Miroslava Moravce, a také zajímavým převedením divadelní hry do podoby televizní inscenace, než samotným příběhem rodiny potulných komediantů. Těžko říct, zda je to již samotnou Olbrachtovou předlohou, která vyšla jako povídka  v r. 1913 a patří tak k jeho ranné tvorbě, nebo převodem Evy Kantůrkové do podoby scénáře. Pokud mělo jít o jakousi spíš psychologickou kresbu postav z okraje společnosti než o nějaký nosný příběh, tak záměr zůstal i navzdory kvalitním hereckým výkonům a zajímavé režii jen někde na půl cesty. Přesto jsem se nakonec přiklonil ke čtyřem hvězdičkám, protože šlo o zajímavý pokus spojení jevištního dramatu s formátem televizního filmu, který stojí jistě za shlédnutí.

Solidní přepis Havlíčkovy románové předlohy, oba představitelé hlavních rolí se zde i dobře našli. Možná bylo jen až příliš předvídatelné, kam vše spěje, takže se nekonal žádný moment překvapení. Ale psychologické prokreslení postav, o což jde u Havlíčka především, se vydařilo.

Další z řady kriminálních akčních thrillerů poukazujících na dlouhé prsty drogových (i jiných) mafií sahající až do nejvyšších policejních a politických struktur. Již předem se dá tušit, že neúplatný soudce sice dosáhne dílčích úspěchů, ale zaplatí za ně svým životem, přičemž provázanost organizovaného zločinu s mocenskými strukturami bude pokračovat dál. Boj dobra se zlem se nedá nikdy definitivně vyhrát, přesto má ale smysl, a ti, kteří i za cenu nejvyšších osobních obětí jsou ochotni ho vést, si zaslouží naši úctu. Je proto dobře, že se na jejich památku alespoň točí takovéto filmy. Filmu bych vytkl jen občasně módně roztěkanou kameru - to je opravdu hloupá móda, která mi divácky nic nepřináší, jen zbytečně otravuje a ruší. Nějakou dobu mi taky trvalo, než jsem se naučil rozeznávat soudce od jeho mafiánského protějšku - to snad nebylo nutné obsadit obě role podobnými typy herců.

Drsná akční kriminálka z dob, kdy ještě v Americe neexistoval rasismus naruby pod rouškou falešné hyperkorektnosti. Dnešní americká justice by Anthonyho Quinna za jeho drsné metody vůči afroamerickým kriminálníkům odsoudila asi tak na 500 let.

Filmová sonda do života běžných příbuzensky spřízněných rodin, které nejsou vcelku ničím výjimečné, jen prožívají typické krize středního věku z dlouhodobého všednodenního soužití. Film nic nevnucuje a nic neřeší, jen nutí nenápadně k zamyšlení nad smyslem soudobých rodinných vazeb. Takové filmy, které si vlastně na nic nehrají, se v současné české kinematografii ani netočí. I proto je možná v mezinárodním kontextu tak bezvýznamná.