endrix

Upřímně to nebylo tak špatné. Vizuálně povedené, s pohádkovým multikulturním světem nemám problém. Největší chybou filmu je, že je to remake. Kdyby se v podobném duchu tvůrci rozhodli vytvořit vlastní verzi Malé mořské víly, mohla to být pecka. Takhle film každou chvíli řve: Tohle jsi viděl v animáku a takhle by to vypadalo v reálu! Jenže to nefunguje. Mořští bezobratlí jsou prostě v reálu méně roztomilí a vy je nechcete vidět zpívat.

Pohádková jednohubka. Příběh je velmi jednoduchý, pointa až křečovitá (Proč by se měl Franta bát se vyslovit, když je do něj Verunka po celý děj očividně udělaná!) Strašidla jsou vtipná, ale musíte vydržet, než dostanou trochu prostoru. Jejich nástup na scénu je vyloženě zklamání. Celkově slabší 3*

Nadšení kolem tohoto filmu rozumím, ale nesouzním s ním. Pokusím se vysvětlit.  Nedalo mi to a podíval jsem na svůj komentář k prvnímu filmu. Byl krátký a obsahoval jen obavu, že bude pokračování. A je to tu. A stalo přesně, čeho jsem se obával. Paralelní světy byly originální, příjemně komiksové, s fajn postavami a celkové překvapivě dobrý filmový zážitek. A pokračování si bere tento úspěšný recept a prostě jen všechny ingredience přidá. SPOILERY Co dát do pokračování desítky, ne, stovky Spidermanů? Co to udělat barevnější, akčnější a klipovitější? A multiversum, to bude nové a komplikované, s vlastními cool pravidly nutícími k zamyšlení o povaze vesmíru, života a vůbec. A hrdinové budou ještě lidštější a budou mít ještě komplikovanější vztahy s blízkými. A čím víc Spidermanů, tím víc cynických hlášek. A nevadí, že máme hned dvě celkem fajn zápletky? Nevadí, bude to přece na pokračování a rozvineme je obě.  Za mě prostě Napříč paralelními světy není lepší. Je to pokračování udělané tím horším způsobem: Vzít vše, co fungovalo v prvním případě, a přidat. A i když se nejedná o špatný film, vizuální stránka je stále dost inovativní, postavy vesměs zajímavé a některé fóry fungují, stojím si za názorem z roku 2019. Mělo zůstat u jednoho filmu.  A přimlouvám se, aby paralelní vesmíry jako součást fikčních světů zůstaly vzácným kořením příběhů. Je to s nimi jako s cestováním časem. Málokdy se to povede opravdu dobře.

Škoda, že jsem to neviděl přímo v roce 2012, respektive třeba 2015. Jsem totiž jen o pár let mladší než filmové postavy a možná by hladina nostalgie vystoupala ještě výš. I takhle to ale bylo příjemné ohlédnutí. Je to podobné, jako sledovat naše české Básníky. Jen (od čtvrtého dílu Básníků) v lepším řemeslném provedení a (zatím) jen do věku cca třiceti let. Očividně, když chcete točit sérii, kterou jste odstartovali na střední škole, postupujete po přibližně stejných životních milnících, bez ohledu na to, zda máte za sebou čtyřicet let komunistické poroby, nebo ne. Ale vážně, Školní sraz je příjemná letní komedie se známými postavami, řadou slušných fórů a únosnou mírou nostalgie k tomu. Jen nevím, jestli mám volat po novém pokračování po deseti letech. Při vzpomínce na pozvolna chátrajícího a opakovaně v lásce neúspěšného Štěpána Šafránka snad radši ani ne. Ať zůstanou kluci a holky z ročníku 99 navždy třicetiletí a spokojení se svým životem.

V některé z recenzí jsem četl, že je to jako koukat na to, jak někdo hraje D&D. A to je sakra přesné. Parta lidí, co už něco uhrála a umí si pohrát s nadhledem s minulostí postav, hraje dračák a my se na to díváme se slušnými triky a ve vysokém rozlišení. A je to překvapivě zábavné. Spousta vtipů je slabých, klišé o jednotlivých povoláních z D&D z plátna přímo tryská. Ale celé to nějak funguje, je to zábava a dobře se na to dívá. Takže 3,5 a půlka hvězdy navíc za owlbeara :-)

Úžasná sonda do Sovětského svazu, kde by člověk skoro chtěl žít. Klokot tehdejšího života zachytili tvůrci ve zběsilé mozaice, která občas zvolní a z pospíchající ulice se přeneseme do intimních okamžiků, jako je ráno nebo rozvodový úřad. Jen si nejsem jist, zda jinak výborný moderní soundtrack vlastně neruší původní Vertův záměr, aby jeho film neměl nic z divadla.

Tohle se moc nepovedlo. Celou dobu bylo zřetelné, čím se film snaží být, ale bohužel se mu to zoufale nedařilo. Postavy mi přišly nezajímavé, střih chaotický a parodické fóry vyznívaly tak nějak do prázdna. Počet dobře zbořených klišé se dal spočítat na prstech jedné ruky. A to je málo na film, který na nich staví.

Kdy já jsem to naposledy viděl dobrý prdící vtip? No, tomhle filmu rozhodně ne. A to je vylučovací humor bohužel základ komiky téhle parodie. Zbytek se skládá z očekávatelných lechtivých fórů, hodně trapného parodování superhrdinských filmů své doby a pár slušných hlášek Leslieho Nielsena. Možná i ty dvě hvězdy jsou hodně.

Překvapivě zábavná komedie. I když vlastně nevím proč. Vtipy jsou často primitivní, založené na stereotypech. Základní milostná zápletka je vychází z přesvědčení, že nevěra je vlastně normální a důvodu netřeba, a žena má být ráda za měsíc lásky za rok. A přesto to celé tak nějak funguje, je to zábava a člověk si přímo přeje navštívit tuhle neexistující Itálii, kde všichni obědvají do čtyř odpoledne.

Za mě spíš slabší drama. Všichni hrají tak nějak přes čáru. Otec je moc nedůvěřivý prvogenerační budovatel, matka je moc pečující a Jana je moc páskovská. A předabovat si Olda Kaiser fakt nezasloužil.