thestrycekfido

Pod vrstvou melancholického vizuálu a éterické hudby, se skrývá jeden z nejkrutějších coming-of age filmů, jaký byl kdy natočen. Snímek nekompromisně přeskakuje mezi narativními a chronologickými liniemi, a nejde divákovi lehce na ruku. Narozdíl od značně mainstreamovějších filmů užívající tento princip, jako například Memento, či Irreversible, by zde měl však divák k plnému pochopení příběhu či oné myšlenky, sledovat byť i ten nejmenší detail a udržet si ho v paměti, až do konce filmu. Klíčová témata (tj. nástup internetového věku, zpěvačka Lily Chou Chou), obsažená v tomto díle, se zde zároveň hravě využívají k odvyprávění/posunu samotného příběhu - mnoho informací se dozvíme díky chatu na diskuzním fóru, k usazení do časového pásma nám mohou posloužit i data vydání jednotlivých alb od Lily... Film nadčasový v mnoha ohledech, zejména však v konceptech disociace mladých lidí, uzavření se sama do sebe, nebo influencingu známých osob. All About Lily Chou-Chou je neuvěřitelně depresivní snímek, který svým způsobem předznamenal útěk mnoha mladých lidí do temně pohlucujícího světa moderních technologií, a když vezmeme v potaz, že vznikl před více jak dvaceti lety, o to mrazivějším ke sledování se stává.

Tady asi není o čem...

Nejlepší věc, jakou jsem v životě viděl.

Vít Klusák patří bezesporu k nejvýraznější postavě české dokumentaristické filmové scény. Jeho filmová díla, ať už legendární Český sen, či, svým způsobem impertinentní V Síti dokázala experimentovat s nějakými základními “stigmaty” dokumentů a v jeho režijní druhotině tomu není jinak. Dokumentární portrét bez samotné účasti portrétovaného zní lehce absurdně, ovšem funguje dle mě naprosto skvěle. Jsou zde, právě díky absenci portrétovaného člověka, využity naprosto jiné prostředky k představení charakteru portrétovaného, Emila Viklického. Prohledávání odpadků a následná diskuze o tom, zda-li pan Viklický žije zdravý život byla podle mě opravdu inovativní a vtipná scéna. Kromě rozhovoru s herci v zákulisí zde v podstatě nemáme ani jeden přímý příklad Viklického ve své práci, tedy tvorbě hudby. Díky tomu, že však Viklický není vystudovaný hudebník, nýbrž matematik využil Klusák tohoto faktu k pomyslnému prolnutí těchto dvou profesí a vznikla tak díky tomu scéna kde se muzikolog, v laboratorském plášti a vědecké pracovně zamýšlí nad tvorbou a životem pana Emila. Další motiv, který dle mě dělá dílo velice zajímavým je fakt, že se jedná o otce samotného režiséra. Dokumentovat svého otce může být pro mnoho lidí rutinní záležitost, jelikož jej vídají téměř každý den, a znají jej velmi dobře. Ovšem zde je tomu jinak. Klusák svého otce nezná téměř vůbec a těžko říct, za jakým účelem o něm vlastně chtěl natočit dok. portrét. Snaha o narovnání nějakých společných vztahů zde, kvůli absenci samotného otce není, rád bych tedy věděl, proč se vlastně Klusák rozhodl portrétovat zrovna svého otce.  I přesto, se mi však na snímku nejvíce líbila, ona uvědomělost v iracionalitě své základní synopse. Tuto pomyslnou iracionalitu podtrhává řada nesmyslných událostí, zobrazených ve filmu, ať už zmiňované prohledávání odpadků, tak např. hodnocení stavu Emilova auta. Jedná se dle mě tedy o spíše sofistikovanou filmařskou recesi, a to je v záplavě všech těch striktně seriozních dokumentárních děl velice osvěžující vidět.

S mylným očekáváním, že to bude nějaká příjemná romanťárna od mého milovaného studia A24, se skvělou hudbou od mých, ještě milovanějších umělců Reznora a Aticcuse, jsem stisknul tlačítko play a nechal se unášet na vlnách (haha), tohoto snímku. A ty pičo, to bylo jízda... ačkoliv diametrálně odlišná, než jakou jsem čekal. Dokonale nepříjemný zážitek, zdrcující dekonstrukce života jednoho středoškoláka, i příběh o lásce a odpuštění. Už od prvních sekund snímek oslňuje svou vizuální svůdností, precizním záběrováním a nádhernými kulisami Kalifornie. Zároveň jsem rád, že se zde tvůrci rozhodli i trochu "experimentovat", se změnou filmového formátu a nenápadně divákovi podstrčit, v jakém emocionálním rozpoložení se daná postava nachází a audiovizuálně tak zpracovat posun příběhu. Trippy a party sekvence zase dost evokují Euforii, a nelze se tomu divit, když se na obou projektech podílelo A24 s víceméně stejným týmem lidí a podobným vibem námětů. Narozdíl od ní mě zde však nesrala každá sekunda. Proto také zamrzí, že v porovnání s ní, se zrovna tenhle snímek dočkal dost chladného přijetí od diváků. První polovina filmu byla v každé scéně naprosto strhující a u několika pasáží jsem téměř nedýchal. Hudba k tomuto snímku, a celkově celý jeho sound-desing, jenž výborně pracuje s nepříjemnými a schiziodními tóny výborně podtrhuje celou anxiety atmosféru, která se postupně stupňuje až do dechberoucího klimaxu, během něhož jsem docela šokovaně čuměl na obrazovku. Ovšem zde se i vztahuje má, snad jediná výtka. A to sice druhá polovina snímku. Jiný příběh a dopad všech událostí na rodinu je sice zajímavý sledovat, bohužel už ale ne zas tak zábavný a poutavý. Nicméně vizuálně a herecky je to stále absolutní špička. Takže, přestaňte dělat vše, co momentálně děláte, a pusťte si tento hidden gem. ...also, nemůžete mít na jednom soundtracku Reznora, Radiohead a Kanyeho, a očekávat, že z toho nebudu mít absolutní orgáč.

Ryan Gosling je doslova já 😍💅

Juliette Binoche je má nová crush. 8/10

Myslím si, že je jasné, co tímhle dílem chtěl Haneke říct. Vždy buďte milí na své nové sousedy, a podělte se o svá vajíčka! 8,5/10

Renesance československé kinematografie. Málokrát, jsem se v kině tak moc bavil. 9/10

Naprostá dokonalost.