Brejlil

Surrealismus měl něco do sebe jen když byl uchopen geniálními tvůrci. A to Buñuel bezesporu byl. Je ale zajímavé, že i přes tajemné až otřesné nápady má tento filmeček i děj a hlavu a patu. To jej bezesporu přibližuje i konvenčněji (rozhodně ne běžnému) laděnému divákovi, který jinak před uměleckými experimenty strká hlavu do písku.

Vidět 32letou herečku, jak hraje 17letou dívku, která předstírá, že je jí dvanáct, to se nepoštěstí každý den. Navíc je v tom Nielsenová opravdu dobrá. Její Josta je nevychovaný spratek, který pro cigarety, chlast a chlapce nejde nijak daleko a když pak tráví prázdniny v roli 12leté, je opravdu nespokojená. Navíc se Urban Gad opět rozhodl využít jejího sex-appealu a opět ji vrhl do vln řeky, v komicky neúspěšném pokusu o sebevraždu. Andílek je zábavný i dnes, a to jsem opět viděl neúplnou verzi. Chybělo asi 15 minut, které obsahovaly i nepochybně zábavné dobrodružství Josty s důstojníky.

Tento film není lehký. Dal by se snad srovnat s Vláčilovou Marketou Lazarovou, a to nikoli dějem nebo podobností postav, ale pocitem. Je to vlastně také dlouhá filmová báseň, ze které se o životě slavného ruského malíře ikon nedozvíte vůbec nic. To ani není divu, o jeho životě není známo mnoho, a pokud vím, s jistotou se mu připisuje jen jedna ikona. Přesto si právě Rubleva Tarkovskij vybral k tomu, aby ukázal středověké Rusko. Jednotlivé obrazy na sebe vlastně nenavazují, přesto je pocit určité jednoty vyvolán postavou Rubleva, který jen chodí po Rusi, a je svědkem významných i méně významných událostí. Vše vyvrcholí kapitolou, která není o malíři, ale o zvonaři, o síle lidského ducha, a která je současně filmově velice krásná. V té kapitole se odlévá zvon, a je to velkolepá oslava lidskosti. Bohužel jen ten konec, dlouhé a barevné záběry na Rublevovy ikony, ve mně dojem z filmu nenechal vyznít.

I přes některé nesporné klady, např. kameru a výpravu, mi tento film nesedí. Může za to zřejmě střih, který mi připadá velmi nerytmický, a pak také v podstatě tuctová sladkobolná historka. A to Fiennes nehraje vůbec špatně.

Na zabití letní nudy dost dobré. Sice mi nápad odříkávat příběh na přeskáčku přišel jako samoúčelný (a navíc dost zabitý potřebou režiséra po každém flash backu dovysvětlit, co se vlastně stalo, takže se několik scén párkrát zopakuje), ale co už. Akce moc není, ale když je, stojí za to. Občas dojde i na humor a nečekaně negativní nakouknutí do zákulisí modelingu. Po Rudé volavce a Atomové blondýně tu tedy máme další vhled do sovětské a ruské líhně pohledných sexy agentek, které ovšem zabijí bez mrknutí oka. Ještě že mají ten správný morální kompas a vědí, na kterou stranu přeběhnout. Bohužel Besson to celé režíruje dost divně. Natolik divně, že jsem měl čas sledovat prapodivné reálie, kdy je sice ještě všude Sovětský svaz, ale ruských vlajek a carských erbů nepočítaně.

Je to chytře napsané, chytře natočené, napínavé až do konce, s mírně děsivým společenským přesahem. Velmi přijemné herecké výkony, obě hlavní hrdinky jsou zahrány velmi dobře. Mám něco vytknout? Ani se mi moc nechce. Jen škoda, že na projekci jsme byli dva. Všude je slyšet fňukání nad úrovní českého filmu a když se po čase objeví jeden kvalitní, tak na něj nikdo nejde.

Woody Allen skoro dospěl. Trvalo mu to 40 let, a tak se rozhodl, že svoji (naštěstí jen skoro) dospělost oslaví dospělým filmem. Dospělým myšlenkami, nikoli formou. Jednoduchý příběh je podán tak roztříštěně a s takovými bizarními nápady, že jsem jen žasl. Naštěstí film pěkně drží pohromadě právě těmi myšlenkami. A výsledek: smutná melancholie, nikoli nějaké bujaré veselí. A to se Woody s vervou sobě vlastní naváží to všeho, co ho štvalo (od prázdných intelektuálních tlachů po hollywoodské móresy). Skoro všechno je hodno zapamatování a citování, ale je nutné shlédnout film několikrát, jinak si nic nezapamatujete. "Zapomněl jsem svoji mantru..."

Čím méně víte o atentátu a toho, jak to za Heydricha v protektorátu vypadalo, tím lépe. Úplně nejlepší je nevědět nic. Pak se dá Anthropoid sledovat jako trochu pomalý válečný film, ve kterém je kdosi skoro anonymní honěn a zlikvidován parašutisty a pak Němci zlikvidují ty parašutisty. Jediné, co takový divák nepochopí, je motivace. Já jsem u filmu z větší části trpěl. Hned od úvodního vysvětlujícího titulku, o kterém snad ani nemůžu říct, že to je jednoduchá zkratka. A tak to pokračovalo. Scéna po seskoku, čiré WTF. Protektorát, vykreslený trochu na efekt, ale bez atmosféry neustálého plíživého strachu. Postava Ladislava Vaňka, jehož roli v celé akci dodnes nikdo pořádně neobjasnil. K negativům musím přidat i lokace. Až ná závěr se pohybujeme po Praze všude možně, jen ne tam, kde bychom měli. Chápu, že křižovatka Chotkovy a Badeniho bylo to nejlepší, co se dalo použít, a scéna atentátu nebyla špatná, ale přeci jen. A teď ke kladům. Soustředění na parašutisty je fajn. O plánování se sice nedozvíme nic, ale pochybnosti a obavy je dost zlidšťují. Závěrečné přestřelce v kostele sice chybí hutnější atmosféra bezvýchodnosti, ale dostatečně akční, aby to nevadilo. Herecké výkony jsou solidní, a to od všech.

Několik komentářů kolem přesně vystihuje, co asi film má být (racionalita vs. iracionálno, ženský vs. mužský prvek atd.), ale přišlo mi to celkem vyumělkované. Obě postavy prostě byly jen ilustrace a nikoli živé bytosti. Také jsem pořád, a to už od začátku, čekal, kdy vyskočí odněkud Sam Raimi s nějakým vtipem... Takže by to nakonec jen byla svébytná variace na Evil Dead? Přesto film klade spoustu ne zrovna příjemných otázek a odpovědi si musí každý najít sám, žádný "polopatismus" se nekoná.

"Co s těmi mravenci, šéfe?" - "Jak, co, jací mravenci?" - "No Ant-Man." - "Aha, ten... To asi nebude trhák, dám na to jen 130 mega. A nějakého čudlaře. Třeba toho Reeda." - "A ten to jako zvládne?" - "Buďto jo nebo ne. Stejně jde jen o odškrtnutou položku." Zbytek je přesně podle příruček. Naštěstí někoho napadlo, že Mravenečník těžko bude fungovat beze vtipu a trochu ho tam propašoval. Nositeli jsou především hispánští kamarádi hlavního hrdiny, pak trochu hlavní hrdina a nakonec ultimátní mašinka Tomáš. A to je asi tak všechno. I když pár dalších docela dobrých nápadů se najde. Dvě hodiny celkem příjemně utekly a byť jsme šli z kina s pocitem "to byla ale blbost", nebylo to nijak hrozné.