Brejlil

Ridley Scott je těžký frajer. Ve věku, kdy jiní buď někde tiše skomírají, nebo se věnují stále komornějším filmům, tak se vrhne do středověké fresky, kterou jeho um a nadšení utáhne, ať už jsme kdekoliv. Bitvy, trh, svatba, slavnosti, soudní proces, rozhovor u večeře i závěrečný brutální souboj ukazují, že Ridley v sobě tu filmařinu má. A když ho látka zaujme, jede na víc než 110 procent. Ridleymu se pod rukama nerozdrobila ani rašomónovská struktura a v každé epizodě přesně dávkuje ty informace, které ukazují všechny tři hrdiny jako nejednoznačné postavy. Co si přát více? Snad jen aby takových filmů vznikalo víc, protože mi docela chybí.

Kamera, zvuk, hudba, kostýmy, herecké výkony, paráda. Emoce trochu chybí a bez znalosti předlohy se taky zrovna nedá úplně obejít, ale co už. Kino je naprostá nutnost. Kterou možná lze nahradit extrémně drahým domácím vybavením, ale kdo z nás to má? Tak snad Warneři splní, co slíbili a druhý díl bude.

Netradiční začátek, navíc ve francouzštině. Pěkná akce v italském městečku. Titulková sekvence s nejdepresivnější písní v celém kánonu bondovských otvíráků. Roztomilá a velmi zábavná scéna s Anou de Armas. Christoph Waltz je přesvědčivý i na velmi malém prostoru, zato hlavní padouch se přes značnou vyšinutost vyznačuje i nudou. Nuda tu a tam vyskočí i na diváky, ale naštěstí tak na pět minut celkem. Akce je solidní, byť není zas tak "kulervoucí", Fukunaga solidně odrežíroval i ty neakční scény a občas se blýskl zajímavým vizuálním nápadem, herci se snaží, byť to tedy není úplně shakespearovské herectví, v rámci žánru je nadstandartní. Rozhodně jde o nejradikálnější snahu o změnu od dob George Lazenbyho a více než důstojné rozloučení Donalda Craiga s ikonickou postavou.

Nolan. Chladný, precizní, s neuvěřitelně podaným dějem, který je nutné vidět vícekrát ani ne tak kvůli tomu, proč se to děje, ale jak se to děje. Leccos sice během filmu dojde vysvětlení, ale většina ne. Několik záběrů je naprostý mindfuck po čistě technické stránce. Co Nolanovi pořád moc nejde, jsou lidsky uvěřitelné emoce. I když se trochu zlepšil. Absolutní pecka a každý další film bude nutně zklamání.

Musím říci, že schopnosti Ritchieho jako autora gangsterek už jsem dávno zapomněl. A Ritchieho hyperaktivní styl, který docela obdivuji, se nedostaví. Snad jen v jediném okamžiku dojde na Ritchieho "manýrismus", ale jinak jsou záběry dlouhé, kamera klidná a vše se soustřeďuje na dokonalé herce a jejich repliky. Fletcher je skvělý návrat Hugha Granta, Matthew je těžce v pohodě, Marsan hraje svini až na půdu (a vlastně ještě dále), naprostým vrcholem je ovšem Farrellův "tělocvikář". A samozřejmě Michelle jako femme fatal. Některé scény jsou naprosto geniální, např. extrakce feťačky z drogového doupěte. Na začátku se sice chvíli zdá vše překombinované, ale na konci si to dokonale sedlo. Prostě, pohoda.

Vynikající kamerou s několika opravdu fascinujícími "vychytávkami" se vypráví... No, vypráví. Není jasné, co se odehrává, kdy se to odehrává, ani kde se to odehrává. Vztahy mezi postavami, snad s výjimkou jeho a jí, jsou záměrně nejasné. Spousta se toho stane mimochodem, ve druhém plánu, což na jedno shlédnutí opravdu nedávám. A to jsem věděl, do čeho jdu. Můžu si tady a teď vymyslet nějaké interpretace, ale kdybych film viděl za rok, byl by nejspíše o něčem jiném. Stejně jako kdybych jej viděl loni.

U dvojky jsem psal cosi u uměleckém díle. Tady je vizuální stránka dotažena snad až k manýrismu. Ale hutně přispívá k atmosféře bezvýchodnosti. Potěší nekompromisní brutalita a alespoň zpočátku i humor a nápaditá akce. Muzeum a stáj vtipem přímo oplývají. Casablanca zase ukáže, že ani Halle ještě nepatří do starého železa. A konec? Akce je hodně, je brutální a prosklené místnosti jsou nápaditě využity. Byť samozřejmě pocit "obšlehu" z nejmenované bondovky nezmizel. A co bude dál? Bude-li něco dál? John Wick proti celému světu?

Carl a Asad znovu v akci. I když celkový dojem kazí to, že trochu schopnější divák odhalí pachatele ještě před tím, než se kladivo probourá příčkou, zas taková chyba to ale není.

Sto osm skoro dokonalých filmečků. Někdy "jen" dokumentárních, jindy hraných, ale pokaždé zábavných.

Všechny nectnosti i všechny klady jedničky vyšperkovány k dokonalosti.