Brejlil

Princ Egyptský aneb Jak dal animák na frak Charltonu Hestonovi.

Sériový vrah by neměl běhat po Paříži. A nebude, protože komisař Maigret ví, jak na něj. Z čistě detektivního hlediska je film poněkud ošidný, protože na pachatele příjde Maigret skoro náhodou a některé věci nejsou příliš vysvětlené ani ex post, ale vše nahrazuje atmosféra. A Jean Gabin... Za fasádou mírně znuděného staršího pána "šrotuje" mozek kvalit až Poirotovských a jeho výslechové metody jsou účinnější, než mučení gestapa a KGB dohromady.

Čtyřhodinový Hamlet, kterého prostě nikde jinde neuvidíte. Snad ani ten největší shakespearovský fanatik si v současném divadle nedovolí dát celého Hamleta. Branagh si to dovolil. A světe div se, funguje to. Jistě, některé monology nejsou úplně nejlepší a sám Shakespeare jistě věděl, proč si hru prokrátil, ale i jako celek i v jednotlivostech je film úchvatný. Plýtvání mnoha vynikajícími herci ve vedlejších, občas sotva postřehnutelných rolích (Lemmon, Depardieu) je jen důkazem Branaghovy vizionářské posedlosti. Absolutním vrcholem je kamera, která často v dlouhých záběrech prochází scénou, zatímco herci bez zaváhání odříkávají věty, kterými si spolehlivě zlomíte jazyk. Tady bych vyzdvihl například příchod Rosencrantze a Guildensterna ke králi. Exteriéry jsou skvostné, interiéry zase dokonale využité. A že se Hamlet odehrává v 19. století? To myslím podtrhuje jeho mírnou nereálnost a skutečnost, že jde o univerzálně chápaný příběh, nikoli o nějakou historku z dob alžbětinské Anglie.

Kdysi Walkera zradil přítel. Ukradl mu ženu a co horšího, ukradl mu 93 000 dolarů. Ženu si může nechat, ale peníze, peníze ne. Lee Marvin jde zarputile za svým. Celkem jednoduchá vyprávěnka je natočena neuvěřitelným stylem. Některé scény působí až halucinačně, jiné dávají pochybovat o zdravém rozumu režiséra i střihače. Film má hypnotickou atmosféru, která nutí dívat se dál a zapomenout na celkem prázdný scénář... Update (a úvahy se spoilery): Bez okolku je ještě komplikovanější, než vypadá. Ty halucinace mohou být sny, mnohé scény tak působí a otázka, co se vlastně Walkerovi děje, nemá žádnou snadnou odpověď. Jestliže se konec odehrává v Alcatrazu (jedna postava to výslovně uvádí), proč je v posledním záběru vidět Alcatraz v dálce? (Odpověď je jednoduchá z hlediska lokací, ale je to matoucí.) Mnohé scény na sebe podivně nenavazují, což hypnotickou atmosféru ještě posiluje. Ženské postavy, především Walkerova žena Lynne, působí prázdně.. Když Chris při loučení řekne Walkerovi "Stejně už jsi mrtvý" a on jen přikývne, posiluje to dojem jakési předsmrtné halucinace. Toto pojetí činí z filmu fascinující hádanku a tak dám ještě o hvězdičku více. Hádanky já mám rád.

Hodnotit tohle jako film rozhodně nejde. Děj je blboučký až nicotný a film má svá slabá místa, snahu o humor například. Ovšem sledovat Jackieho (a nejen jeho) je neuvěřitelný zážitek. Od souboje lvů po závěrečný masakr je neustále co obdivovat a neustále nad čím přemýšlet, je-li to vůbec možné. Lateef napsal všechno za mě, takže na něj jen odkážu.

Kobajašiho nemilosrdná obžaloba pokrytectví samurajského kodexu pracuje především s obrazem. Krásná černobílá kamera dokonale obsáhne prostor a dává vyniknou formálním obřadům stejně jako detailům tváře. Úvodní seppuku je děsivé i když žádné detaily nevidíme. Snad jen Tacuja Nakadai je na svou roli trochu mladý, vše ale vynahrazuje svým výkonem. Nečekejte žádnou samurajskou ušlechtilost, ale tragedii bezvýchodnosti.

Jak natočit romantický film, aby na něj přišli všichni - James Cameron. "Nejprve si musíme ujasnit námět. Film musí být smutný, ale uvěřitelný. Co je nejsmutnější? Smrt, která rozdělí milence. Nemůžeme ovšem použít válku, která by zbytečně odpuzovala ženskou část publika, tak snad nějakou katastrofu. Přírodní se příliš nehodí, tak nějaké neštěstí. Titanic je skoro dokonalý, uzavřený svět sám pro sebe, exkluzivita i chudoba a je dostatečně známý. Tak. Teď, jak to rozvinout. Jednu polovinu pro dámy (sbližování, láska, sex(?), druhou pro pány (potopení). Přesto takto postavený film není ještě úplně dobrý. Předně se nemůžeme zatěžovat až během potápění, co přesně se děje a pak, dnešní divák již příliš nezvládá být vržen in medias res. Takže před film dáme prolog ze současnosti. Působivé záběry ze dna Atlantiku s vrakem lodi a příběh staré ženy, kdysi mladé dívky. Tam také dáme vysvětlení toho, jak se Titanic potopil. A když už máme stařenu na scéně, tak ta bude hlavní hrdinkou i v hlavní části filmu, bude bohatá a toužící po nezávislosti Její milenec bude naopak nezávislý, ale chudý. Skvělé. Dáme je dohromady a loď potopíme, pak přijde dojemné loučení v mrazivé vodě a několik těch povzbudivých slov. On nakonec zemře. Ona bude nezávislá. Zpět do současnosti. Zemře a shledá se s milým. Jak se ale na Titanic vůbec dostaneme my? Nějaký klenot, šperk hledaný pošetilými hrabivými současníky, kteří ovšem nakonec prozřou. Detaily filmu jsou na další práci, zde ovšem na ně není místo ani čas. Závěrem bych rád poděkoval E. A. Poeovi za jeho přínos ke konstrukci romantických básní. Bez jeho návodu by nevznikl ani Titanic." Tak takto se konstruují příběhy, které pak vidí polovina planety a které se v tržbách vyšplhají nad 1 miliardu dolarů. Nic víc a nic méně, rozhodně žádná inspirace, jen tvrdá práce.

Konec 2. tisíciletí. Fanoušek sci-fi a vizuálních efektů si zoufá. Je to už šest let, co nějaký Forrest ukázal, jak jsou trikaři schopní, to ale nebylo sci-fi. Jsou to dva roky, co jakýsi Cameron poslal ke dnu přerostlý parník, ale taky to nebylo sci-fi. A ano, nějaký Besson (dej mu Pánbuh filmové nebe) si natočil Pátý element. Prý sci-fi, ale jen vizuálně dobrá chujovina. Kde je film, který spojí to nejlepší z obou světů? A teď nějací Wachowští (v životě jsem o nich předtím neslyšel) natočili film, ze kterého v Cinemě slintá i FFuka. To je co říci (pro nepamětníky, tehdy to tak platilo). Prý chytré a vizuálně nabušené. Tak jsem vyrazil. Zelené logo Warner Bros., ještě zelenější Village Roadshow. Zelené číslice a pseudojaponská katagana se začínají sypat plátnem. Zeleně vytvářejí zelený svět. Unavený mladý zelený programátor vyráží do své protivné zelené kóje čelit dalšímu zelenému dni. A pak přijde divná zpráva, ještě divnější "králík" a pilule, která rozhodně nevede do Země divů. Vede do Matrixu. A v Matrixu se dějí věci. Film jsem po premiéře viděl v kině asi šestkrát, protože jsem to, co vidím, příliš nechápal. Ne příběh, ten není zas tak objevný, i když je na běžnou hollywoodskou produkci dost chytrý, ale vizuální stranka mě dostala (a stále dostává) do kolen. Některé věci mě štvaly a stále štvou, používaná, rádoby symbolická jména například, ale to jsou jen malé vady na kráse. Demolice vstupní haly, scéna s vrtulníkem, první zápas v Matrixu, bullet-time... Chladně vycizelovaný obraz bez jakékoli špetky emoce. Více než na pět hvězd. Jenže film a svět Matrixu dostihlo prokletí jménem pokračování a masivní lobotomie obou bratří(?). A pak také masivní užívání CGI. Kde ten konec tisíciletí je...

Spíše antiwestern. Sledovat nerozhodné měšťany, kteří jeden za druhým z nepříliš jasných pohnutek odmítají pomoc, přestože dobře vědí, co je čeká, není zrovna příjemné. Film také neoplývá kdoví jakou akcí, většinu času sledujeme Coopera, jak chodí po městečku a hledá pomoc. Brilantní je stříh filmu, zvláště montáž těsně před dvanáctou.

Je podzim 1994 a já, zlákán recenzí v Cinemě (na měsíc, kdy se do českých film dostaly dva diametrálně odlišné, ale skvělé filmy) sedím ve skoro prázdné Alfě (asi za měsíc ji zavřou). Od počátku jsem režisérem naprosto nekompromisně manipulován přesně tam, kam chce. A to vším, kamerou, triky, hudbou, hereckými výkony... Směju se, kde chce Zemeckis, slzy mi tečou, kde chce Zemeckis. Ale nemám pocit nějakého vydírání, spíše fascinace. A pak jsem každému nadšeně vyprávěl, jaký je to skvělý film. Během dvou měsíců jsem viděl Forresta asi šestkrát (vždycky bylo vyprodáno), a pak ještě několikrát na DVD, ale na tu první projekci prostě nemůžu zapomenout. "I'm Forrest, Forrest Gump."