Harakiri

Kvůli mně by se vlastně vůbec nemusely točit samurajské filmy. Jsou nudné, místy nechtěně směšné a nebaví mě. Tak tohle asi není samurajský film. Samotný příběh o tom, co to znamená, když čest má větší cenu, než život sám, by byl fascinující. Choreografie souboje je výtečná, vůbec jsem se u něj nesmála, ale zcela nezvykle jsem se výborně bavila a fandila hlavnímu hrdinovi v boji proti přesile. Velmi podařený je vizuál i hudba. Krásná práce. (06.08.2020)

Kritika samurajského systému znázornená veľmi tvrdým a drsným spôsobom v nezameniteľnej Kobajashiho réžii, kde atmosféra hustne s každou pribibúdajúcou minútou. Démonicky úžasný Tatsuya Nakadai, ktorý sa v priebehu filmu mení z kľudného muža pripraveného na smrť na boha pomsty. Viac tu. (10/10) (22.10.2008)

Po remaku som si pozrel original a ten mi sadol viac. Original je viac zamerany na filozoficku cast a kritiku samurajov, ktory tu vyznievaju ako zaslepeni intrigani, ktori su schopni dokonca nekalych cinov, aby si zachovali svoju povest. Cize vlastne vyznievaju ako regulerni zaporaci a spôsob akym nekompromisne donutia mladika k harakiri je dost svinsky. Proste mu nedali na vyber a to aj keby sa dozvedeli pozadie jeho pribehu. Remake je viac zamerany na postavy a snazi sa byt az prehnane melodramaticky, co podla mna tvorcovia prehnali natolko az ma to nebavilo. A samotna kriticka udalost, ktora zavrsi smutny osud mladika vyzera skôr ako nedorozumenie v ktorom obidve strany zo svojho pohladu konali logicky a zaroven pochopitelne, takze hladat vinníka je tazke. To neciernobiele rozdelenie postav v remaku sa mi pacilo viac ale original je lepsie natoceny a ani na chvilu to s citovym vydieranim neprehnali. Jedinu vytku k originalu mal len v tom ohlade, ze na konci stary samuraj zacne ostatnych v suboji zabijat aj ked dovtedy sa vrazdeniu vyvaroval. Ale asi pochopil, ze su to zmrdi a aj ked im povedal pravdu do oci, tak to s nimi nepohlo. Prekvapenim pre mna bolo, ze stary ciernobiely original je ovela krvavejsi ako remake, ktory sa brutalnym scenam vyhyba napriek tomu, ze ho natocil uchyl Miike. Ale v jeho podani je scena harakiri ovela neprijemnejsia aj ked sa detaily odohravaju mimo zaber kamery. Takze aj ked je 90% filmu v obidvoch verziach rovnakych, tak ma zmysel vidiet obidve verzie. 8/10. (06.10.2016)

Samurajsky film bol japoncov vacsinou akcou zabavou s historickou zapletkou, niekedy psychologickou dramou, ale malokedy realistickym filmom so socialno kritickym aspektom. Tento pohlad narusil najprv kurosawa so siedmimi samurajmi a neskor kobayashi s filmom seppuku. Seppuku je perfekcioialisticky film po stranke vizualnej, genialne pouzitie cierno bielej, dlhych nehybnych sirokouhlych zaberov s velkou hlbkou ostrosti, aj po stranke obsahoej - jednoduchym sposobom rafinovane prepletanie roznych pribeh v jeden, aj po stranke historicko realno naucnej - zaciatok tokugavskeho shogunatu, koniec slavnej ery samurajov. a zaverecna bojova scena, pri nej clovek fakt nedycha, divak netusi a ani nevie, ako bu epokracovat, tak ako to netusi a nevie nik z postav, nejde o ziadneho neporazitelneho superhrdinu, u ktoreho vzdy vieme, ze nejako vyhra, prave naopak, tusime, ze prehra, ze prehra realnym sposobom. (03.06.2007)

Jeden ze samurajských klasických filmů vyniká zejména svou uměřeností, hereckými výkony, na něž je evidentně kladen důraz, a vystihnutím atmosféry a kultury tehdejšího Japonska. Kobajašimu nejde v první řadě o samurajské souboje a nějakou speciální choreografii (s výjimkou závěrečného boje), ale spíše o silný, sugestivní příběh, kdy film postupným dávkováním informací diváka drží v neustálém napětí až do finálního rozuzlení. (16.06.2011)