Brejlil

Akční film jako umělecké dílo? Od prvního vizuálního gagu s Busterem Keatonem to platí. Vizuál je vymazlený do dokonalosti, zvláště bizarní prostředí hotelu Continental a zázemí Firmy jako byla účtárna a ústředna jsou pecky. Stejně tak bizarní byla židovská banka a samozřejmě samoúčelné prestřelky v antických ruinách či úmyslně matoucí výstavě. Akce ovšem také stojí za to, přehledná, s dokonalou choreografií a kontaktní souboje bolely už od pohledu. Jen některé dialogy a některé nepříliš jasné či nevyužité postavy (Fishburne např.) dojem mírně kazí. Anebo jsou příslibem pro třetí díl.

Jméno scénáristy mě bohužel vyděsilo, až když jsem ho spatřil v titulcích. Takže jsem na konci pochopil, v kom byl hlavní problém. Protože v hercích, výtvarnících a trikových specialistech to tedy nebylo. Pratt i Lawrenceová hrají solidně. Fishburne už je trochu problém. Sheen jede ve skoro parodickém módu. No a García? Toho hravě přehlédnete. To byli herci. Co výtvarná stránka? Ta je excelentní. Loď je fantastická a některé scény jsou díky výtvarné stránce dechberoucí. To se bohužel nedá říci o příběhu. Začátek je dobrý, vtipný a až na pocit mírného napětí děj plyne lehce. I dilema, před kterým Jim stál, je celkem pochopitelné. A po jeho vyřešení stále jedeme na vlně lehké, nekonfiktní, příjemné romance. Objeví se zápletka, a když se skoro blíží její vyvrcholení, přehodil scénárista brutálně výhybku. Posledních asi dvacet minut je z úplně jiného filmu, o třídu slabšího. A to, co by pak mohlo být dále zajímavé a dojemné, je odbyté několika větami voice-overu na konci. Už po Prometheovi jsem Spaihtse proklínal a tímto filmem opět dokázal, že scénárista je ubohý. Škoda.

Kupodivu to nakonec fungovalo. Začátek byl k nesnesení. S každou novou lokací nový titulek. Ale pak se konečně vyjasnilo, co se bude dít a dělo se. Ve filmu jsou všechny neduhy světa SW a přibyly i některé další, ale konec jim dal zapomenout. Pořád ještě to je fantasy, takže realistické válečné drama nečekejme, ale přeci jen jde o konec překvapivě temný. A ty neduhy? Postavy jsou spíše ploché. A tady jim nepomohla ani snaha o nějakou psychologii. Akce, které by v reálu trvaly několik hodin a pořádnou přípravu, jsou řešeny střihem. Různé důležité věci, namátkou hlavní spínače, jsou na místech zvlášt exponovaných a nebo naprosto nelogických. Vizuální stránka je ale fantastická, architekti a výprava se vyřádili. A chlapci od počítačů v ILM předvedli také kvalitní dílo.

Pobavilo, některé věci byly velmi dobré, pár vtípků na hranici trapnosti. A pomalu míří do zapomnění. Snad jen vyfuckování malé holčičky je trochu pamětihodnější.

Úvodní šokující titulková sekvence připraví na opravdové "hollywoodské" umění. A to se dostaví. Vycizelované, promyšlené, s kvalitní pointou a kupodivu i nutící k zamyšlení. Jednu postavu poznáváme jen skrze její dílo, druhou skrze její činy-nečiny. Jakékoliv životní rozhodnutí se jednou vrátí a pokud si už na začátku nevěříte, konec bude smutný, chladný a osamělý. Jen tak sklenka se vždycky někde najde.

Takové neslané nemastné. Nebo jinak: solidní film, který se drží klišé, v tomto žánru typických a zavedených snad někdy před 80 lety. Z této šablony se mu nepodaří vyváznout, přestože samotná Schieleho postava nabízí množství interpretací, ze kterých by se dalo vytěžit něco jako drama a napětí. Takhle sledujeme sled scén, tu lépe tu hůře vypointovaných. Schieleho rozpolcenou morálku se dozvíme z jedné jediné věty. Jeho vztah k ženám vlastně ani není jasný. Co jej hnalo v umělecké tvorbě? Zase nic. Co se s ním dělo ten poslední rok po výstavě a Wallině smrti? Hmmm, zase nic. Hlavně, že na konci se dozvíme za kolik milionů eur se jeho díla prodávají. Režisér ani neměl "koule", aby ukázal kontroverznost Schieleho tvorby. Abych ale jen nehaněl. Walliina postava je dobrá a solidně zahraná. To samé platí i o Gerti. Výprava a kamera velmi dobré. Sám Saavedra se mi do Schieleho role moc nehodil, ale nehrál špatně. V záplavě hollywoodských prefabrikátů pak působí jeden prefabrikát rakousko-lucemburský jako vítané osvěžení.

Válečný film podle osvědčeného mustru. Otec alkoholik, který ve správnou chvíli udělá správnou věc. Láska. "Ne, nebudu nosit zbraň." Těžko na cvičišti, těžko před soudem. První část docela ujde. V pěkných zlatavých odstínech Gibson předvádí sen o nevinné Americe. A pak přijde zlom: chladné barvy a v nich krev, vnitřnosti, exploze, plameny, křik umírajících, záblesky z hlavní. Válku a její hnus Gibson naservíroval naprosto bezohledně. Zvláště scéna, ve které jsou Američané opět sehnáni z útesu, je nervy drásající. A mezi tím náš "prosťáček" zachránil naprosto neuvěřitelným způsobem na 70 lidí. Jenže Gibson si také nemohl odpustit zpomalené záběry, protože "emoce", své oblíbené náboženské motivy, které sice souzní s hrdinou, ale přesto. Naprosto šílená mi přišla hudba. Jako pocta jednomu nečekaně odvážnému muži je film dobrý. A Mel ukázal, že režii má pořád ještě v paži. Snad mu tedy v Hollywoodu odpustí a dostane se k něčemu lepšímu.

Villeneuve má talent. Obrovský talent. To, jakým způsobem dávkuje informace a jak buduje napětí, je fascinující i fantastické. Dokonce i propojení dramatu celosvětového a osobního zvládl takřka na jedničku. Velmi mu pomáhají herecké výkony. Od Adamsové, Rennera i Whitakera se dočkáme přesných a soustředěných postav. Velmi pomáhá nehudební hudba a zvuky. Ne všechno se mu ale podařilo. Film je emotivnější na začátku než na konci, přestože dilemma, před kterým doktorka stojí, se vyjeví až na konci. Sapirova-Whorfova hypotéza je tu dotažena až za mez čehokoli myslitelného, jen aby se dala vyřešit zápletka. Ale nešť. Je to dobrý film.

Vizuální nářez, naroubovaný na omšelou a nepříliš dobře podanou historku. Chudinka hlavní hrdina, namachrovaný a vtipně sarkastický neurochirug, přijde o svoje ruce, svou práci, peníze i holku. A tak odputuje do Nepálu (jak neotřelé) a projde-neprojde svérázným výcvikem, byť většinou jako autodidakt. A objeví se záporák ve službách zla a musí být potřen. Neotřelé, nest-pas? Záporák je matně vykreslen, postavy až na tu hlavní nepříliš důležité. Cumberbatch je z počátku skvělý, pak už jen dobrý. Občas se objeví i humor. Ovšem vizuál je nářez. Úvodní Londýn, neuvěřitelný New York i závěrečný Hongkong oplývají nápady a vypadají skvěle. Jen Temná dimenze pak už chudinka nemá čím šokovat. Jen jsem zvědavý, s čím příjde, jestli tedy vůbec, slibované pokračování. A velké plus za Interstellar Overdrive.

Průměr. Trošičku nadprůměr. Styl spícího Lo-hana je naprosto geniální, ale než se k němu dopracujeme, je nutno přežít i méně výživné části. Chow překvapil svými schopnostmi a souboje vynikají nápaditostí.