CarnTheNunya

Teď už začíná v podstatě totožná část jako ve filmu. Myslím si, že není co tomu jak vytknout, tak ani vynášet do výšin. Někomu může sednout seriálová verze víc už jen kvůli tomu, že se prostě nechce dívat dvě hodiny na film a místo toho si dá dejme tomu třeba jeden díl za den nebo týden.

Mugen Train arc v seriálu začíná s částí, která v původním filmu vůbec nebyla, dokonce údajně nebyla ani v manze (nečetl jsem) a trošičku více nám přibližuje našeho známého a oblíbeného ohnivého Haširu, Kjódžura Rengoku. Studio Ufotable se prostě rádo předvádí a opět servíruje famózní zážitek.

Po roce jsem dostal chuť na Demon Slayera a po první sérii následuje zrovna Mugen Train arc, který jsem se rozhodl prvně dát ve filmové podobě. Film jsem si užil od začátku do konce a vlastně tak trochu jsem se při něm zamyslel nad tím, že i když je Demon Slayer dosti tuctový, ne nějak extra originální a taky obsahuje nejednu neustále hulákající postavu, tak ho stejně mám moc rád. Mugen Train je dle mého názoru skvělý blockbuster. Jak jsem již psal, tak příběh je celkem obyčejný, ale to je přesně to, co je na tom tak super - v jednoduchosti je síla, pokud ji tedy použijete správně, což se u Demon Slayera daří. Někoho by mohl možná odradit lehce pomalejší začátek, ale jakmile se film rozjede, tak je to jedno z nejzábavnějších akčních anime a pro mě se jedná i o jeden z nejlepších animovaných filmů, jaké jsem kdy viděl. Je tedy pravdou, že hlavní záporák tohoto filmu je poněkud slabší, poněvadž mu chybí nějaká zajímavá backstory, ale to mi zase třeba vůbec nebaví, protože třeba i takový Naruto a Naruto: Šippúden neměl úplně každého záporáka politováníhodného. Film se tedy zaměřuje jen na obyčejné "dobro vs zlo" klišé, které je zde opět poněkud obyčejně zpracované a ono mi to stejně nevadí, protože film mi přišel svižný natolik, že jsem si toho tolik ani nevšímal. Nejspíš ani nemá smysl se rozepisovat nad vizuálním provedením, které je zkrátka výborné. Po tomhle budu určitě koukat i na pokračování.

Čekal jsem, že Blood+ bude hodně béčkový, což on sice furt v určité oblasti béčkový je a kupodivu mě i hodně bavil. Samotný příběh tohoto anime seriálu se ze začátku zdá být poměrně prostý, ale pomalu se rozvíjí. No, asi už ani nemám co víc říct, protože zkrátka jsem se příjemně bavil a relativně brzo jsem to měl sfouknuté.

Druhá série sice končí jinak než manga, což je koneckonců běžné u anime adaptací, které jsou v podstatě reakcí na jejich úspěšné předlohy, ale to mi ve výsledku nevadí, protože tak či onak jsem si toto opravdu užil. Jednak tomu napomáhá fakt, že je to tak nějak správně bizarní, šílené, chaotické a zároveň také to, že to adaptovalo studio MAPPA, takže vizuálně to vypadá opravdu pěkně. Mangu jsem tedy nečetl, ale asi se jí někdy podívám na zoubek, protože tohle byla opravdu zajímavá a nespoutaná jízda, která mě občas dokázala celkem pěkně rozesmát. Já tu na rozdíl od jiných lidí ani žádnou velkou hloubku postav nečekal. Jak jsem u první série tvrdil, že si to ten první počet ode mě nezaslouží, tak já ho tomu nakonec dávám, protože má očekávání tento seriál splnil. Je to sice ve výsledku kravina, ale je to výborná kravina a výborné kraviny já mám opravdu rád.

Ani jediný díl Silent Hillu jsem vlastně vůbec nehrál, ale možná dám některým dílům šanci, jelikož tenhle film byl super. Nebudu tedy asi lhát, že od určitého momentu vám film stihne říct jak končí a to dřív než vůbec skončí, tedy pokud dáváte pozor a posloucháte, co vám určité postavy říkají, ale to je každopádně věc, kterou bych stejně přehlédl, protože i přes tohle je tento film super. Co vím, tak původní čtyři hry se snažily sázet spíše na atmosféru a nějaké ty myšlenky a psychické utrpení a vše tam mělo dávat svým způsobem smysl, což se sice do tohohle filmu zas tolik neobtisklo a spíš se tak jedná o fan-service, což je např. vidět na tom, že v případě tohoto filmu se jedná o adaptaci úplně první hry, ale objevují se tady protivníci z ostatních her, kteří tu ani nemají co dělat. Film také údajně udělal určité změny, které zřejmě fanoušky pobouřily, ale to není nic nového v zábavním průmyslu. Je tu sice dobré, ale ne moc strašidelné vyvrcholení. Nevím jestli to není prostě jenom tím, že se nekoukám na ty správné horory, ale u V zajetí démonů jsem se řehotal jak kůň a i tady u filmu Silent Hill jsem se smíchu neubránil, i když tady spíš jen na konci, ale opět se tu jedná o další chybu, která mi vlastně ve výsledku vůbec nevadí, protože se jedná o naprosto skvělý film. Snad bych mohl jen dodat, že to není vhodné pro diváky se slabším žaludkem, neboť toto je občas opravdu nechutná podívaná.

Když jsem se starou sérii pokusil rewatchnout, tak jsem z byl prakticky zklamaný z toho, že se mi líbila taková prkotina a bavilo mě jen třeba 50 dílů ze 366ti a zbytek byl zkrátka zklamání a hrozná nuda. Čekal jsem, že tady aspoň bude lepší tempo, ale nečekal jsem, že mě to nadchne tak, že tu nějakému dílu udělím plný počet. Nuže, stalo se tak.

Na to jaký byl původní Sebevražedný Oddíl sračka, tak tenhle nový je opravdu skvělý. James Gunn se tu na tom vyřádil a je to fakt vidět. Tenhle film je humorný i vážný a příjemný i morbidní. Asi nemám k tomu moc co dodat, protože by asi opravdu stačilo napsat, že se jedná o výborný film.

Ono si to ten plný počet nezaslouží, jenže já si nemůžu pomoct. Japonských komiksů či animáků s podobným konceptem tu je určitě víc a minimálně jeden podobný určitě mnoho lidí zná. Samozřejmě, že to podobné dílo jest Šokugeki no Soma, které se místo hazardu zabývá vařením a navíc je i trošičku odlehčený narozdíl od Kakegurui a taky tam není zrovna moc bláznivých a vyšinutých postav jak tady v Kakegurui. Kakegurui je vlastně takové tvrdší a drsnější Šokugeki. Naše hlavní protagonistka Yumeko je do hazardu tak zaujatá až do takové míry, že z ní její prohrávající protivníci mají hrůzu a strach. Ono je Kakegurui vlastně absolutní kravina, ale stejně mě to fakt zabavilo a přišlo mi to vtipné. Někdy mrknu i na druhou sérii.

Sice ne moc extra originální, ale furt zábavný animovaný film. Vizuálně je to fakt super. Ten příběh je dost fajn, ačkoliv není extra originální a možná jsem skoro ke konci cítil, že mi možná, ale jenom možná ukápne pár slz, což se sice nestalo, ale stále to bylo pěkné a vlastně jsem dost rád, že jsem o tomhle filmu v podstatě věděl jen to, že pěkně vypadá a jinak jsem nevěděl vůbec o čem bude a to jsem předtím viděl jen první epizodu seriálu, která mě tehdy upřímně moc nenadchla a hlavní protagonista mi nepřišel tak zajímavý jako hrdina toho filmu a jeho problém. A málem bych zapomněl na soundtrack, protože ten je taky skvělý. Celkově je Džudžucu Kaisen 0 skvělý film a dokonce jeden z těch nejlepších, jež jsem viděl.