Clariss

kdo nezazil orgasmus a nedokaze si ho vykourit--- welcome to paradise of orgy---

surprise

patetičnost..příběhu jsem neuvěřila..ale Trojanovi jako vždy ano..hodnotím jen jeho vynikající simulaci postavy..Koho napadla ta honička ve vaně, proboha?

dvě hvězdy jen za zasmání, které připomínalo spíš absurdnost takovýho propadáku..děs..UPOZORNĚNÍ:dostupné do 12-ti let..Nestopjí mi to ani za slova..

A já se tomuto všestranému skvostu mimské umělecké říše z prazvláštních důvodů vyhýbala. Proč? To vám už nikdo nepoví. Ale uhranul mě nejen svým vzhledem bez černých kontur obočí a hitlorovského chmýří pod nosem(charisma z něj překypovalo-ovšem ne z plátna), ale také tím, že bych spočítala minuty na prstech jedné ruky, kdy jsem se neodávala u mě natolik vzácnému smíchu. Vděčím za každý impuls k rozechvění bránice. Jistě, Ch.Chaplin je předzvěstem onoho pobavení se, ale u mě se stal "doublovaným" potencionálem komedie vůbec. Nesmazatelný život osoby z chudé rodiny pocházející, který svému stále se rozvíjejícímu talentu a chuti předvést svou kreativitu nedal vale, i přes zbité období v jeho rodinném kruhu danou sociálním nízkorozpočtem. Poukazoval nejen na hluboký kontrast mezi lidmi z doby zhýčkené pěnezi a zchudlých přežívajících, ale také na poměry mezilidských vztahů vůbec v tehdejší pařížské společnosti. Sympatizovali s ním skupiny(ne-li davy)lidí právě díky jeho zaujatosti vůči těmto poměrům. pokračování za moment..

Jako hráč s šachovými figurkami si zahrávala Eričina "úchylka" způsobená despotickým na ní upoutávajícím chováním její matky-ZRŮDY, jenž její výchova(přehnaná láska, nesvobodné rozhodování a voayérský pohled na její soukromí) jí způsobila sebekritický až toužebně zraňující potřebu a sexuální deviaci, s níž se nemůže plynně zařadit do všedního partnerského vztahu. Ano, film nevyprávěl o vztahu matky a dcery, tuto příčinu celého děje nechal skrytou, ale nelze ponechat stranou to, čím by její osobnost nebyla, kdyby..

BEZ PAJÁNU.. dabing-bez koordinace-působilo to dost komicky##herecké výkony-adekvátní##technické proporce nehodnotim## a ten typický milostný vztah se mi hnusil..typičnost bože..a zítra se za tyhle kecy budu blamážovat..

Muzikálová typická vřava během klidného průběhu děje byla vykreslena, spíše smontována do podoby laciných koláží. Příběh nadhodnocen..některé situace k dojetí hodné..nebýt sentimentálně naladěna, odhodím tento podprůměrný pokus pí Taymor do koše, ovšem až na vyjikající "beatlesovskou" sondu textů. "Hey Jude" mi ještě teď zní v útrobách sluchovodu.

Úvodní vstup do ohraničeného děje, jenž se pomyslně odehrával uvnitř skořápky se slovy: "Tak mi Vám to tedy budeme vyprávět!"### Claire s poněkud mírnou opatrností vstupuje do nového období triumfálního zvukového revoltu v kinematografii, jenž mu i přes počáteční ostych a nevěřícnost(snad většiny tvůrců a kritiků) přináší megalománské bouřlivé úspěchy. Opatrností využití zvuku, ale šetřivostí slov. Jednoduchý příběh o dvou zamilovaných a o honbě za ztraceným losem s výhrou nebyl z hlediska děje příliš originální. Naopak jeho stylistické zpracování bylo jedinečné - forma hudebního vaudevillu zúročena. Clair staví zvukové efekty, hudbu i dialogy do kontrapunktu s obrazem a vizuálními gagy. Nejvýstižněji lze poukázat na tento fakt ve dvou sekvencích, a to za prvé:na jevišti divadla probíhá parodie operního představení a v průhledu dva zamilovaní si vyznávají upřímnou lásku, a za druhé:tahanice o kabát, v němž má být ukryt los, je doprovázena hlukem a křikem ze sportovního utkání.###Konečné zatažení opony-"tak proto se všichni tolik radujem" Slova vypravěčů, která se proměnila v celý muzikál, uzavřela celou veselici po nalezení nejen výherního lístku, ale také důvěry k milé bytosti.

Film složen z rozmanitých obrazů, které na první pohled nemají logické spojení, neboť jsou vybrány z různých rovin skutečnosti, surrealistických obrazů a snů. Např. záběry na tančící baletku zespod hlediště poukazují na prvotní záměr snímku, a to aby byl promítán o přestávce švédského baletu. To však pasivní divák musí přečkat bez povšimnutí, když čeká pouhé:"Do jaké role se vžiji dnes, jakým osudem budu přežívat tentokrát?" A tak dále. "Mezihra nevěří na nic velkého, snad jen na radost z života, veří na radost z vynalézání, nerespektuje nic kromě touhy propuknout ve smích..": Smysl Mezihry vyjádřil těmito slovy Picabia v Manifestu druhé avantgardy, na jehož nápaditý impuls celý snímek vznikl. Byla jsem spokojená i s konečným nakoupnutím do zpětného FIN. I když s každým koncem bývám nevrlá. Děkovačka na místě, pane "Jasný".