angel74

V podstatě jde o příběh nenaplněné lásky s tragickým koncem odehrávající se v podivném společenství lidí, kde pro ni není prostor. Svébytnou obrazovou poetiku částečně dotváří i tíživě znepokojivá atmosféra, která je spojnicí k bizarním výjevům s místy až morbidním charakterem. Přiznávám zcela bez mučení, že jsem se doslova rochnila v této audiovizuální libůstce opředené spoustou jinotajů. (90%)

Smutné rozhodnutí, ale určitě ne odsouzeníhodné. Citlivě zpracovaný dokument, jehož poslední minuty jsou velmi dojemné. Rakovina slinivky patří k těm vůbec nejsilnějším důvodům, proč bychom měli mít právo se rozhodnout zemřít. Zřejmě to nepochopí lidé, kteří nikdy neviděli milovaného člověka vyhublého na kost trpět nesnesitelnými bolestmi a neslyšeli ho zoufale prosit, ať už proboha něco udělají a pomůžou mu se odsud dostat...

Je mi vážně záhadou, co Keanu Reevese vedlo k účinkování v tomhle Ruskem nasáklém braku, kde namísto hlubokých myšlenek melou všichni hovna. Kdyby na něj aspoň byl pěkný pohled, ale ani to jaksi nefunguje, když se každou chvíli kvůli něčemu příšerně potí. (40%)

V mnohých úsecích vyprávění všech tří obětí znásilnění mi bylo dost úzko. I když si nedělám žádné iluze o našem právním systému ani o mezilidských vztazích ve společnosti, přesto jsou pro mě některé v dokumentu poodhalené skutečnosti naprosto šokující. (70%)

Jsem hodně rozčarovaná z toho, že už i ve Francii se točí nevkusné sexistické komedie. A taky se fakt nedokážu popadat za břicho při pokusu o vtip, kdy jeden z divnotýpků chce zahřát prochladlého křečka v mikrovlnce, aniž by mu došlo, že to nepřežije a pak se strašně diví, když dojde k jeho vznícení. Pokud humor takto zoufalým způsobem pokulhává, mohli si tvůrci dát alespoň trochu záležet na vystavění kloudného příběhu, který bohužel absentuje. Ba dokonce ani hudební doprovod mě ničím neoslovil. (35%)

Jde o seversky syrové drama s vypjatými emocemi, které se s ničím moc nemaže a ukazuje, že by se člověk neměl vzdávat ani v případě, kdy se ocitne v těch největších životních sračkách. Hrozně dlouho mi trvalo, než jsem pochroupala ten dost ujetý styl humoru, nicméně nakonec jsem mu přišla na chuť, stejně tak jako celému příběhu točícímu se kolem skupinky lidí zklamaných nepřízní osudu. (75%)

Představa, že bychom mohli cestovat časem a měnit minulost k obrazu svému, je natolik lákavá, že i já se občas nechám strhnout filmem, který o tom vypráví. Tady mi však častá nelogičnost děje pokazila celkový dojem. Výsledek nezachránil ani Ashton Kutcher, na něhož se sice dobře kouká, ale tím to bohužel hasne. (65%)

Dno televizní (a vlastně i hudební) zábavy zaštítěné odporně samolibým Karlem Janečkem. Jednu hvězdičku můžu s čistým svědomím dát pouze dojemné vzpomínce Mariána Čekovského na Mekyho Žbirku a vkusnému vystoupení Evy Burešové s Ondřejem Brzobohatým.

Je obdivuhodné, jak mladistvou látku dokáže ve svém věku Steven Spielberg převést na plátna kin. Nicméně z tohoto jeho počinu nejsem příliš nadšená. Být film o půl hodinky kratší, zřejmě bych se tolik nenudila, ale pořád by šlo o vyprázdněný příběh. (55%)

Stupidnější scénář by se fakt těžko hledal, úroveň digitálních triků je doslova tragická a místo otřesných herců by stačilo postavit na plac papundeklové figuríny.