angel74

Nestačím zírat, jak se Ben Stiller na postu režiséra vycajchnoval. Vůbec bych se nezlobila, kdyby už za kamerou zůstal, protože tohle se mu vážně povedlo. Tady snad klaplo úplně všechno, a to počínaje vypiplaným scénářem přes bravurní režii, vymazlenou kameru, úžasný soundtrack až po naprosto skvělé herecké výkony všech zúčastněných, z nichž si zaslouží absolutorium poněkud ujetá švédská trojka Benicio Del Toro, Patricia Arquette a Paul Dano. Klidně bych si dala dvojnásobnou porci dílů, jak jsem z tohohle seriálu nadšená. (95%)

Příjemně plynoucí příběh na pomezí komedie a dramatu ozdobený svěžím soundtrackem a sympatickým hereckým obsazením upoutal moji pozornost natolik, že bych byla blázen, kdybych tento film hodnotila jako průměrný. (70%)

První epizoda byla o poznání lepší než zbytek seriálu. Měla spád a vtip, což se o následujících dílech říct nedá. Asi nejlépe se své role zhostil pes Kaštan, za ním se v těsném závěsu držel Martin Myšička, ostatní bych raději nezmiňovala. Tvůrci tomu nasadili korunu, když nejlepšího herce Kaštana v poslední epizodě ani nenechali hrát. Přiznejme si na rovinu, že scénář dost pokulhával. Vyloženě mě potěšila alespoň ústřední píseň Mlýny, která se opravdu povedla. (45%)

Mám hodně rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi to docela líbilo, ale na stranu druhou mě asi tisíc věcí štvalo. Humorných okamžiků jsem si mnoho neužila, a pokud snad ano, tak většinou působily nepříjemně sexisticky. O drama šlo vlastně jen chvíli před koncem, což dohromady s celkovým komediálním laděním zrovna moc nefungovalo. I kdyby se Eliška Balzerová snažila sebevíc, tak nešlo přehlédnout, jak jí to ostatní s přehledem kazí, zejména pak mužská část osazenstva. Příšerný dabing vše zpečetil. Pouze malé Valentýně Bečkové a občas Petře Hřebíčkové se s Eliškou dařilo držet krok. (45%)

Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděla tak napínavý seriál. To tedy byla jízda! Zvlášť když si uvědomím, že jsem do posledních minut netušila, kdo za tím vším stojí. Některé situace byly sice těžko uvěřitelné, ale to tvůrcům mileráda odpustím. Podstatné je, že jsem se vůbec nestíhala nudit. Velkou pochvalu za vynikající ztvárnění titulní role si rozhodně zaslouží herecký chameleon Richard Madden. (85%)

V odlehlém dánském městečku, kde krávy dávají dobrou noc, všichni včetně koček se zdraví „Brej” a nedaleký močál skrývá nejedno tajemství, vládne atmosféra tak hustá, že by se dala krájet. Když se k tomu ještě přidá parádní herecké obsazení, dramatická zápletka a specifický severský humor, rázem je i v takovém zapadákově o zábavu postaráno. (85%)

Takhle nějak by asi měl vypadat dobrý životopisný film. Velkou zásluhu na konečném výsledku má zcela jistě i charismatický Omar Sy coby představitel titulní role. Zaslouží si obdiv za to, s jakou lehkostí dokázal projevit tu širokou škálu emocí, jež ztvárnění prvního černošského klauna vyžadovalo. Rafael Padilla se sice těšil velké přízni Pařížanů, ale poměrně rychle se mu sláva založená na vlastním ponížení začala zajídat a ve snaze z toho všeho vybřednout nakonec poznal, jak nelítostný může okolní svět být. Nejhorší a nejsmutnější na tom všem je, že jde o pravdivý příběh. (85%)

Především Anna Polívková, Jaroslav Plesl, Bohumil Klepl a legendární tancovačková kapela Brutus zařídili, že nešlo o tak velkou trapárnu, jak to ze začátku vypadalo. Docela dobře jsem se bavila a i trochu zasnila, akorát škoda toho snadno předvídatelného rozuzlení. (50%)

Ač zůstávám u čtyřech hvězdiček, tak jsem si třetí řadu užila možná víc než první a určitě víc než druhou. Z čehož plyne, že se už nemůžu dočkat další série. (85%)

Je trochu zázrak, že se soutěž letos uskutečnila za přítomnosti publika. Na kvalitu jednotlivých písní bychom si asi moc stěžovat neměli, jelikož odráží vkus poměrně velkého množství lidí, kteří každoročně hlasují pro vítěze. S tím se prostě nedá hnout. Osobně si vždycky něco poslouchatelného v té přemíře komerce dokážu najít. V prvním semifinálovém večeru se mi rozhodně nejvíce líbili známí belgičtí melancholici Hooverphonic a hodně mě zaujala ukrajinská kapela Go_A. Druhé semifinále nabídlo krásný song Love Is On My Side od portugalské skupiny The Black Mamba, nu-metalové divočáky Blind Channel z Finska a špatná rozhodně nebyla ani bulharská zpěvačka VICTORIA se svou intimní písní Growing Up Is Getting Old. Velmi mě však iritovala hřmotná a zmalovaná nizozemská moderátorka jak vystřižená z časopisu Playboy, vedle které interpreti vypadali jako trpaslíci. Podobného faux pas by se organizátoři pro příště mohli vyvarovat. +++ Po finále přidávám ke dvěma hvězdičkám ještě jednu, protože jsem se docela slušně bavila a hlavně mě hrozně potěšilo, že diváci zařídili vítězství italské rockové kapele Måneskin (po mnoha letech konečně trochu odvaz a spousta energie) a na druhé místo poslali výbornou francouzskou šansoniérku Barbaru Pravi, čímž odsunuli unylého švýcarského zpěváka Gjon's Tearse až na třetí místo. I když jsem mu nefandila, tak musím uznat, že jeho hlasový rozsah byl obdivuhodný. Dovedu si sice představit lepší sestavu na stupních vítězů, ale s tím, jak to nakonec celé dopadlo, nemám vůbec žádný problém.