angel74

Po vizuální stránce velmi zdařilé, nejen co se týká krásné norské přírody, ale i ohnivé eskapády jsou podány docela poutavě. Příběh natočený dle skutečných událostí bych taky skousla, jen mi chyběl moment překvapení. Od samotného začátku je totiž jasné, kdo je oním pyromanem, takže vše tak nějak plyne bez větších výkyvů do ztracena. Což je škoda, protože potenciál námětu se dal určitě lépe využít..

Filmy natočené podle skutečných událostí mám ráda, ale tomuhle jsem nějak nepřišla na chuť. Ani skvadra herců a hereček, kteří obvykle bývají zárukou kvality, to tentokrát nezachránila. Po delším zvažování jsem se nakonec rozhodla pro hodně usmolené tři hvězdičky.

Nerudný řidič autobusu Mario mě nejdřív neskutečně štval, ale během filmu jsem si k němu našla cestu a v závěru už jsem s ním docela sympatizovala. Prostředí festivalu bylo dost dobrou kulisou k vyříkání si letitých sporů mezi Mariem a jeho synem Jimem. Asi nejvíc mi v paměti utkvěla scéna, kdy opojený Mario paří na hudbu, která ho na začátku příběhu notně nasírala. Každopádně jde o komediálně laděné drama, jež se mi výborně trefilo do nálady. (70%)

Film pojednává o pěti dospívajících sestrách, které po drobném prohřešku čeká domácí vězení, z něhož se dostanou pouze, když se ve vší počestnosti provdají. Otázkou zůstává, zda neodcházejí jen do dalšího vězení. Námět mě, jako Středoevropanku, docela upoutal. Turecké poměry moc neznám, takže jsem byla lehce v rozpacích třeba ze situace, kdy se jedna z dívek zastřelila a rodina po ní v podstatě vůbec netruchlila, natož aby trochu zlidštila svůj přístup ke zbývajícím vězněným sestrám. Jako by se ani nic nestalo a jelo se dál v nastaveném režimu. Mustang je především o touze po svobodě a volnosti ve věku, kdy na to má snad každý právo. Ne však zřejmě mladé ženy ve venkovštějších oblastech Turecka, jež doposud nevybředlo z takřka středověkých zvyků a tradic. Jde o řemeslně víc než slušně odvyprávěný příběh se sympatickou pěticí děvčat, na který stojí za to se podívat.

Kdysi zřejmě velký hit v žánru akčních sci-fi thrillerů, ale tenhle film mi nic moc neříkal už v době svého vzniku, natož teď.

Já jsem teda ignorant! Až když jsem byla někde v půlce, tak teprve mi docvaklo, že zřejmě koukám na drama, jehož autorem je můj oblíbený dánský režisér. Komuna má bezesporu své kvality, včetně výborných hereckých výkonů ústředního rádoby volnomyšlenkářského páru v podání Trine Dyrholm a Ulricha Thomsena, ale jde zatím asi o nejslabší film, který jsem od Thomase Vinterberga viděla. I přesto se u mě ještě pořád drží v červených číslech. Možnost, že by společenství lidí, jak je zde prezentováno, mělo šanci reálně fungovat ke spokojenosti všech členů, se dle mého názoru rovná nule, což se zejména v poslední třetině snímku potvrdilo. Představa je to sice lákavá, ovšem sama bych do podobného podniku nikdy nešla, už jen z důvodu, že mám ráda své soukromí a intimitu partnerského vztahu. (70%)

Neskutečně milý film na pomezí dramatu a komedie se skvěle vybalancovanou humornou i vážnou složkou. Alois Švehlík se hlavní role nerudného profesora Rypara zhostil s grácií sobě vlastní a sedla mu jak ušitá na míru, i přesto, že ji měl původně hrát tragicky zesnulý Jan Tříska. Myšlenky, kterým Alois Švehlík propůjčil slova, měly hlavu a patu. Nestačím žasnout nad tím, jak to sakra zrovna Jirka Mádl dokázal vymyslet a celé zrealizovat. Scénářem i režií tohoto veskrze inteligentního snímku totiž strčil hravě do kapsy většinu současných tuzemských tvůrců. No a jen tak mimochodem, i po hudební stránce se tohle dílko moc povedlo. (85%)

Parádní sonda do temných koutů jednoho vztahu. Tolik moc se milovali, až se navzájem začali podvádět. Malá ukázka toho, že vlastně není moc dobré nevěru přiznat, ale ani ji tajit... jak odlišně nevěru vnímají muži a jak ženy... a kam to všechno může vést. Délka filmu je tak akorát, aby nezačal nudit a po zklidnění vášní potěší příjemně romantický konec.

Československý kinematografický skvost, který naprosto zaslouženě získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Skvěle vystavěný, atmosférou strachu prodchnutý a emočně na maximum vygradovaný příběh je až mrazivě přesným obrazem doby, o níž pojednává. Snímek zdobí doslova fascinující herecké výkony v podání Jozefa Kronera a Idy Kamińské. Troufám si říct, že se tu oba představili ve svých životních rolích. Poslední půlhodinka mě úplně rozsekala. Vlastně si nevzpomenu, jestli jsem někdy u nějakého jiného filmu měla podobně silný emocionální zážitek.

V dětství jsem tyhle filmy, ve kterých se objevoval Pan Tau docela hltala. Dnes bych byla zcela jistě kritičtější, takže si nostalgicky poklepu na buřinku a vykouzlím snad spravedlivé tři hvězdičky.