Soukromá válka pana Wilsona

"Stingry pro pastevce? Tenkrát válel Západ. Potom v Tora Bora, Ládin dostal nápad..."  Do politické satiry to má ještě dál, než já do Senátu ČR. Tohle je jen takové krotké šolíchání mně již známých faktů a dětské skákání historií již nakresleného panáka. Navíc mi na můj politický pajšl nedělal moc dobře naprosto mimózní casting. Trosečník, nadrženě lezoucí na obstarožní Pretty Women a jeho ódy na její úžasné a sexy tělo (asi mu sebrali brýle, možná některá z jeho sexy sekretářek), to měl být pokus o vtip? Jakože taky satira? Alespoň tři hvězdy z 50 amerických nakonec pro film vybojovala svými dodávkami trefných suchých hlášek CIA, konkrétně její sympatický kníratý zaměstnanec s řeckými kořeny. (13.04.2022)

„Charlie, nikoho nesere nějaká škola v Pakistánu.“ – „V Afghanistánu.“____Pokud se člověk neztratí v přehršli košatých dialogů, vychutná si Nicholsův cynický pohled na to, jak netakticky vedou USA svůj boj o šíření vlivu ve světě. Jak jde o posílení armády – zde konkrétně afghánských mudžahedínů - neváhá vysolit třeba i miliardu na protiletadlové střely a zbraně všeho druhu, ale přitom tom druhém, mnohem závažnějším kroku – poválečném vybudování infrastruktury, škol, zdravotnictví atd. – chybně škudlí jako strýček Skrblík, což se pak obrací proti ní samotné. Současné události v Iráku svědčí o tom, že ne tak zcela se administrativa Spoj.států z afghánsko-sovětské války poučila, závěrečná Wilsonova slova pak mluví za vše. Hanks jako požitkářský kongresman byl dokonalý. (16.06.2008)

WTF? Rozmenené na drobné. Neskutočná nuda. Milión zbytočných rozhovorov, ktoré sú síce založené na skutočných udalostiach, ale aj tak.. Jedno trápne klišé za druhým, prekvapujúco podpriemerný Hanks, ktorý strúha nechutné grimasy, nezaujímavá Julia Roberts, nevýrazný (ale z ďaleka najlepší na pľaci) Hoffman atď. Chýba mi tu akákoľvek výraznejšia scéna, postava, ktorá by dokázala niečím zaujať alebo sa aspoň výraznejšie vryť do pamäti. Žiaľ ďalšie znechutenie z umelo vykonštruovaného filmu. (06.02.2008)

Několik efektivních odkazů na prapodivné fungování vládního systému USA a značný počet pálivých dialogů, které se však ztratí v přehršli pochybných odkazů a nefungujícím feelingu osmdesátých let. Je to docela škoda, protože kongresman Tom Hanks a jeho "první dáma" Julia Roberts si role náležitě užívají. O autentických záběrech akčních scén sestřelování, které střihači a kameramani kombinují s vizuálními efekty (zřejmě aby se ušetřilo) se nemá cenu příliš zmiňovat. Na tom film nestojí ani náhodou. Avšak ani klíčové věci, na kterých by měl film fungovat nejdou úplně tak na sto procent a občas se tak stává celek povážlivě vratkým. I přes relativně dlouhou stopáž mne spoustu scén nebavilo a některé byly přes všechnu snahu herců vyloženě studené a odtažité. (01.02.2009)

Ještě jednu lajnu a jdu hlasovat aneb Kterak Američané neberou politiku na lehkou váhu. Aarona Sorkina řadím zásluhou Studia 60 k nejschopnějším scénáristům dneška a je to jeho vyšperkovaná hra se slovy a jejich mocí, nikoliv Nicholsova režie, kdo zde hraje první housle. Bráno z opačného konce, nedovedu si pro tuto prudce konverzační látku představit vhodnějšího režiséra. Nichols umí každý rozhovor pojat jako povídku s nečekanou pointou (např. první setkání Wilsona a Gusta). Ví, kdy zabrat kterou tvář, aby to ve výsledku vzbudilo smích. Ten budí také pár nešikovaných náběhů na akční scény, během nichž alespoň dáte na chvíli odpočinout svým uším, v případě titulků spíše očím. Na zevrubnější představování postav skrze nějaké flashbacky a traumata z dětství nezbývá (nepočítáme-li příhodu a panu Hazardovi) prostor. Chcete-li lépe poznat nejhanebnějšího amerického národního hrdinu, přečtěte si nějaký životopis, tahle břitká satira pojímá věci v obecnějším měřítku. Všechno závisí na lidech. Na lidech, kteří vítězí jenom pro pocit vítězství. Na lidech, se kterými se snadno manipuluje, ale těžko vyjednává. Celá záležitost vypadá jednoduše, dokud nezačnete řešit jednotlivé morální aspekty. Archaismus „morální“ ovšem není na místě. Nejlépe to pochopil cynický agent CIA bručounského typu a řeckého původu Gust Avrakatos, jehož ztvárněním, vyčuhujícím nad rámec přihrávače vtipů, potvrdil Philip Seymour Hoffman svou pozici nevyzpytatelného, přesto pokaždé skvělého herce. Podobných soukromých válek jiných pánů Wilsonů, kteří umí říct „ano“, když je třeba, svět vede a povede spousta a třebaže v nich jde o celkem vážné záležitosti, potěší, jakou srandu si z nich dokáže udělat hrstka inteligentních lidí v Hollywoodu. (Black Box.) 80% (08.02.2008)