ABLABLABLA

Zaujalo mě to už od prvních záběrů aka takového menšího slovníku "nářečí" nebo spíše "nadávek". Je to holt děs, co se děje všude kolem nás. Nedávno jsem viděla něco s podobnou tématikou a taky mě to hodně dostalo. Hrozně vtipné mi přijdou ty řeči chlapů, co říkají lesbám, že oni je mohou vyléčit a že asi jim to ještě asi nikdo neudělal pořádně... och jak ješitné a hloupé:D Hrozně se mi líbilo, jak se postupně rýsovaly vztahové linie, kdo jak proč co. Srbština je vážně nádherný jazyk aka aby nás nevyjebali a perlička: ve filmu řekli "najebani sme" a české titulky psaly "jsme v prdeli" :D Lemonade byl nehorázně vtipná karikaturka. "A teď když máte přispět k ochraně lidských práv a té kokotiny... (podívá se na tahák napsaný na ruce)... nenásilný komunikaci, se chováte jak buzny!" Nádherný motivační proslov jak prase. Jeho spánkové pozice mě dostaly. Nejlepší byla ta, jak se držel lampy, kolena na židli a nohy na stole. Tohle je jeden z těch naprosto humorných snímků, který zničehonic nahodí něco nehorázně smutného, což jsem opravdu nečekala, takže mě to dost překvapilo. Vtipné mi přišlo to, když se narodil nový oslík a chorvat "Udělám mu profil na fejsbuk hmm?" a vyfotí ho. Nebo záběr, když Lemonade otevřel dveře a tam spala jeho snoubenka s lesbou, kamera se otočí na něj a on? Měl parohy. Měla bych se asi více zaměřit na srbskou tvorbu, protože jsem viděla teprve druhý snímek, ale oba dva mě braly. "Kde jsou Bolek a Lolek?"

Téměř dokonalé krimi drama s pohledným Colinem a neméně krásnou Noomi. Já si tuhle story užívala a byla jsem i překvapená, když došlo k odhalení, co všecko Victor dělá a musí se nechat, že to měl všechno hezky promyšlené. Na takové promakané dramata se dívá naprosto fantaskně a nenašla jsem nic, co by mi na tom vadilo, nebo proč bych tomu nemohla napálit plný počet. Budiž 5*.

"One small fact. You are going to die." Příběh o Liesel se mě velmi dotkl. Už jen to, že to celé vypráví smrtka/smrťák/smrt (vyberte si), tomu dodává punc zvláštnosti. Určitě bych neřekla, že je to film pro děti (jak jsem někde slyšela), jen kvůli tomu, že v tom děti hrají jednu z hlavních rolí, čili 10leté potomky na to do kina prosím neberte. Je to prostě dojemné, někdo by řekl citově vyděračské, já bych takové škaredé slova ale nezvolila. O skvělé hudbě a kameře ani nemluvě. Našlo se tam samozřejmě i pár úsměvných okamžiků, ať už úsměvných-vtipných (když Mama řekla o Maxovi, že alespoň někdo ocení její vaření, a on to vzápětí vyzvrací zpět do talíře), tak úsměvné-smutné (jako například to kdy si udělali menší Vánoce ve sklepě u hroudy sněhu). Vůbec, co se týče těch knih, tak kdybych je viděla hořet, taky by mi nebylo do zpěvu, takové barbarství je neskutečné. Každopádně o Sophie Nélisse doufám, ještě v budoucnu uslyším, protože ta zde předvedla něco bravurního hned vedle G. Rushe, E. Watson. "It's the only difference between us and a lump of clay. A word. Words are life." Emoce ze snímku mnou doslova proplouvaly a k takovému množství posmrkaných kapesníků jsem se už delší dobu nedostala.

Nádherný příběh (který je tím lepší, že není zbytečně roztažený na celovečerák) o tom, že nikdy se nemáme vzdávat... ovšem bez té hudby by to nebylo ono - ta to dovedla k dokonalosti a 5*. Ukápla mi slzička a nejen jedna.

"Při natáčení této scény byly odbornými poradci internista, ortoped, kardiolog a profesor psychiatrie." Tahle malá srandička mě nadmíru pobavila:) Jednotlivé latinské názvy různých druhů femina a maritus (nejlepší femina sexbombilis, nebo typ může sportovního - fanaticus fotbalis a jiné samozřejmě) vás prostě musí ohromit. A nejlepší na tom samozřejmě je, že i když je tohle kraťásek z 60. let, tak (jak píše lubospoti) to perfektně sedí i na dnešní dobu. "Typ muže přelétavého nebo-li záletného - maritus fluctuans neexistuje dneska už prakticky vůbec. Že ano, pánové?"

Další Barbramusical viděn, juchu:) A naprosto jsem byla utančena k radosti a veselí. Nevím, čím to je, ale tahle hudba je tak hrozně krásně pozitivní a "tance" aka divná chůze jsou skvělé. To taneční číslo na nádraží mi až nápadně připomínalo twerking. Už ten začátek mě uchvátil svým klapáním podpatků, z čehož se udělal start songu - bomba. Vůbec tahle doba 90. léta 19. století musela být báječná. Nejlepší postavou byl samozřejmě pan Wandelgelder (řekněte to třikrát za sebou:D) - cokoliv co řekl, tak bylo tak neskutečně vtipné, že z toho člověk skoro brečel smíchem. "To je urážka! - Ty sám si přerostlá urážka." ......... "Víš, že 90% lidí na světě jsou hlupáci a nám ostatním hrozí, že se od nich nakazíme." ....... "V klidu jsem s ním pohovořil. Vysvětlil jsem mu, že je velký pitomec." .......... "Já umřu. - Na co? - Utrápím se. - Hloupá smrt." ......... "Povyšuju tě na hlavního příručního. - A co jsem byl doteď? - Ten drzý hlupák. A tebe povyšuju z tupého učedníka na neschopného příručního." No a Dolly tomu breku nepomáhala. Tuhle ukecanou, prešibanou a pletichářskou osůbku musí mít rád každý. Prostě z toho čiší neskutečný optimismus a je mi jedno, že to bylo trochu naparáděné, přepychové, pompézní, monstrózní až kýčovité. "Nevrátíme se, dokud nepolíbíme děvče. Bude mi 29. Jednou začít musím. - Mě je 19 a půl. U mě to tak nespěchá." ........"Peníze jsou jako hnůj. Ten taky nemá žádnou hodnotu, ale když se rozhodí po poli, pomáhá mladým rostlinám růst." P.S. a kdybyste něvěděli, tak "Kratší než vteřina je chvilička."

Ohromující, kouzelné i kouzelnické, fascinující a fantaskní a vůbec se tu nebudu zdráhat šetřit superlativy. Mě to dostalo a byla jsem u vytržení. Ano, sice tu člověk viděl nějaké prvky Dannyho parťáků a jiných zlodějských filmů, ale já to ignorovala. Sice si nejsem moc jistá, jestli je druhý díl dobrá volba, ale třeba mě překvapí. Každopádně Islu jsem už delší dobu v ničem neviděla, takže to bylo milé překvapení. Dave Franco je opravdu hodně podobný svému slavnějšímu bráchovi a tohle je asi první film, kde nějak konečně vyniknul, protože ta vedlejší rolička ve Warm bodies mě teda neohromila. No a o Eisenbergovi a Harrelsonovi ani nemluvím - skvělí. A teda ten konec jsem vážně nečekala, fíha.. a když mě převapí konec, je jasné, že je to skvělý film. "Break a leg. - You break something too."

Je tohle možné? Je to možné?? Dvojka je lepší než jednička???? Odpověď je ano. Stalo se a svět je vzhůru nohama. Tohle se mi strašně moc líbilo - herci byli parádní (i když možná tam bylo málo Liama, ale tak snad další díl mi to vynahradí, a ostatně ono na Joshe se taky nekouká špatně) a hraní zvládli skvěle (teď myslím i hraní jako hraní v samotném filmu, že jsou někým jiným než jsou), hudba tomu dodávala tu pravou atmosféru, trikově zvládnuté perfektně, esteticky to působí přímo k sežrání a co se týče intrik a vztahů, tak mnohem lepší než první díl. A ano byla jsem překvapená na konci.... a to tak, že hodně, protože tohle byl šok a teď se nemůžu dočkat dalšího pokračování (i když jsem zvědavá jak to s ním dopadne vzhledem k tragédii s Hoffmanem, což mi připomnělo jeden snímek, který byl nakonec perfektně vymyšlený a předělaný přestože hlavní hrdina v půlce natáčení zesnul).

Podnázev tohoto filmu by měl být Účes drží perfektně za každé situace. Říkám si, jestli hlavním sponzorem nebyl Taft lak na vlasy od Schwarzkopf nebo gel na vlasy Got2b (tu přesnou reklamu nemůžu nikde najít, kterou mi to připomnělo, ale tady je něco podobného :D) Vlasy novému supermanovi drží perfektně ve větru, v ohni, v písku, když jimi omete ocelovou konstrukci mrakodrapu. Mrdne sebou o horu, vstane a účes drží. Jebne budovou o účes a stále drží. Ovšem pak když se lehce vznáší nad NY, tak ve vlasech vidíte jemné povívání větru... kouzlo:) Naprosto parádní akcička se spoustou humorných scének.. tedy alespoň pro mě humorných. "Are you effing stupid? - It's one of your surveillance drones. - That's a $12 million piece of hardware! - It was. I know you're trying to find out where I hang my cape. You won't. - Then I'll ask the obvious question. How do we know you won't one day act against America's interests? - I grew up in Kansas, General. I'm about as American as it gets"........."What are you smiling about, Captain? - Nothing, sir..... I just think he's kind of hot. - Get in the car, Captain."

Tak asi na začátek sdělím, že tohle bude nesmírně dloooouhý komentář. Já si tu hezky vypíšu všechny zajímavé myšlenky, abych se k nim poté mohla rychle vracet, když budu potřebovat. Tento dokument byl naprosto geniální a tak napěchovanými všemi pravdami a myšlenkami, že jsem začala zpochybňovat veškeré mé estetické cítění a naprosto se mi rozmazaly hranice mezi tím, co jsem za kýč považovala a co ne.. zjistila jsem, že vlastně všechno co se mi líbí by se v určitém smyslu dalo považovat za kýč. Jeho terminologie je totiž nejasná. "Kýč je jistá záporná hodnota, která je maskovaná solidním zevnějškem a je podsouvaná neschopnými tvůrci za účelem obohacení se. - Je to zjednodušení skutečnosti, nepravda, falzifikace, banalizace, útočí přímo na city. - Když je to dobrý kýčař, tak nemůže šlápnout vedle, protože nedělá nic, co by ještě nebylo vyzkoušeného. Ten kýč spoelhlivě sáhne po prostředcích, které jsou už tisíckrát odzkoušené. - Nepotřebuje vysvětlení, je srozumitelný. Zjednodušení, líbivost, podbízivost, okázalost. Kýč předstírá, že je něco víc než ve své podstatě je. - Kýč je dílko bez hlubšího významu. - Je to totálně splněný očekávání konzumenta. - Něco mimo umění. Neco co je lákavé hlavně pro lidi, kteří umění nerozumí. - Jakmile se dá říct, že ten umělec nebo dílo předstírá a napodobuje něco, co už je, tak jsme velmi blízko kýči. - Kýč se stává vedoucím elementem. Je nerozpoznatelný, je všude, je rozmazaný, nemá jasné hranice a to je velmi nebezpečné. - Největší kýčař je ten, nikoli kdo je vytváří, ale ten kdo je pozoruje, protože vůbec nechápe, že umění ho nemá uklidňovat. - Nacpat někomu něco, co vůbec nepotřebuje. - Kýč je to, zač ho lidé považují. - Člověk je u něho na rozpacích. Co říci, že je kýč a co ne a i z hlediska teorie, co bychom měli za kýč považovat. - Nejvíc kýč je tam, kde se jedná o masové umění. - Čím je kýč starší, tím lépe se dá poznat. I to nové mladé umění je to umění nebo neumění? Zatím se nenašlo lepší kritérium než je časový odstup. Kdyby takové kritérium existovalo, tak uměnovědci přijdou o práci a bylo by to na nobelovku. (Btw. toje dobře, jinak bych taky byla pak bez práce:D) - Kýč se začal rodit ve chvíli, kdy osvícenství zformulovalo svoji koncepci umění. Umění jako něco, co může pozvednout člověka. V romantismu se to zkombinovalo v koncepci umění pro lid. Ale z té myšlenky, která je krásná, se stalo něco, co ho nutilo k opačnému pohybu. Nedaří-li se člověka pozvednout na znalce, přizpůsobme umění lidu a to je ten směr dolů. - "Kýč hraje na prodejnost. Kýč je vlastně prostitutka." - Kýč chce být vnímán jako umění. - Někdy kýč může přerůst do umění a přestane být kýčem. Kýč nezůstává na místě, ale putuje. - Definice kýče popírá umění. Umění je cosi, co ze své definice nemá definici. Vždy se snaží být tím, čím ještě nebylo. - Kýč vznikl až v době technické reprodukce, v industriálním zmnožení čehokoliv. - Kýč může být použit jako manipulátor lidmi. - Kýč se aktualizuje, proměnuje se a hledá nové formy. To co bylo kýčem za 1 republiky, by nemělo být označováno kýčem nyní. Kýč je cesta, způsob dostat se lidem co nejvíc pod kůži. Tak jo já za kýč považuju řadu věcí, co v dokumentu byly zobrazeny, ale řadu věcí jsem za ně taky nepovažovala, dokud mi nebyly ukázaný v trochu jiném světle. U mě doma by se určitě taky našly kýče. A některé kýče se mi také líbí, ač si jsem vědoma, že jimi jsou, ale u spousty si toho vědoma ani nejsem. Je to těžké, protože prvek kýčovitosti má v sobě dneska skoro všechno, jde jen o to jak moc zkoncentrované a je těžké rozlišit, kdy už to kýč začal být a kdy ne, protože každý to vnímá jinak. Pro mě typické příklady kýčů? Malebné obrázky Prahy prodávající se na Karlově mostě, obchody se suvenýry na Celetné - různé skleněné pičovinky, keramické a porcelánové blbostičky a především matriošky v ČR, solné lampy, ty lampy s plujícími bublinami, v malířství jsou to pro mě láskyplné obrázky domácí pohody - to pro mě představuje Srncová - její obrázky (to nejsou obrazy ale obrázky prostě) jsou tak přeslazele nicotné až to bolí. Dále ty obrazy a sošky co se prodávají na poutích jako "velké umění". Většina obchodních center. Telenovely, většina českých nekonečných seriálů. Spousty dětských hraček, náboženské obrázky, dětské pořady pro děti v něděli ráno - děti nejsou tak tupé a nechápající, ale tyhle pořady je z nich dělají. V podstatě i citáty o životě jsou kýč, ač se mi líbí tedy:) Různé slogany a reklamy. Například naprostý kýč mi přišla ta židle, jež měla udělané opěradla jako ženské nohy, ve které tu Saudek seděl a mluvil o kýči (btw. vůbec všechny Saudkovy fotografie považuju za kýč. A v tomto dokumentu mi dokázali, že i ženské časopisy a většina pop music jsou kýč, i když to občas čtu a poslouchám pravidelně:D Můžu to uzavřít tím, že v podstatě i tento dokument je jedním velký kýčem.