hunty

Žádný zázrak se bohužel nekonal, animace byla krásná, ale neosobní příběh to v mých očích shazoval. Velmi podobné pocity jsem měl naposledy u The Secret of Kells, škoda...

Amélie se sice nekoná, ale hravost a originalita je přítomná každým coulem. Barvy, hudba, bláznivě lidsky podané... spokojenost.

Tři mladí sourozenci přijdou domů a před bytem mají vyskládané věci a klíč do zámku nepasuje, čekají na otce a ten jim poví, že se musí postavit na vlastní nohy, protože nemá na nájem. Nejstarší se o ostatní hodlá postarat, ale Hiroshi mu nechce zatěžovat život, tak jde radši bydlet do parku. Je to podané zpočátku spíše zábavně a pak nastupuje převážně drama, ke konci to už ztrácelo tempo, ale jinak velice obstojný film.

Náladou, kterou ve mně ten film vyvolával, jsem si vzpomněl i na Kim Ki-duka, ale nakonec mi přišel Vibrator velmi originální a tohle mé první setkání s Hirokim rozhodně budu prohlubovat. I ty dvě postavy, převážně tedy ta Shinobu, která mi přišla nesmírně zajímavá, spolu s prostředím dokázaly vytvořit trochu depresivní chvilky.

Změna prostředí na zajímavou Čínu, která by mohla být i více předvedená, je dobrý nápad, ale ten příběh s herci obstojí i sám o sobě. Woo-sung a překrásná Yuanyuan tu tvoří výbornej pár a plešatej Kim Sang-ho je v každým filmu správnej korejskej kořen. Ta angličtina z úst asiatů mi vždy přišla divná, jakoby se díky ní ztrácelo to asijské herecké umění, zde mi to taky chvíli trvalo, než jsem si zvykl, ale film dostatečně vtáhl a pak nebyl problém.

Seznámení se Stephenovou rutinou mi připomnělo Stranger Than Fiction, ale pak se to neslo svou cestou a nevídaným provedením. Výborné kulisy, příjemná hudba a herci.. zajímavé překvapení.

Nenáročná oddychovka s pohodovu hudbou po náročným dnu. Nic víc, nic míň.

Nebyla to nuda, ale přišlo mi to dost absurdní. Zpočátku to vypadalo dost nadějně, lehce propletené školní vztahy, ale začalo se to převracet ve zbytečně překombinovaný příběh, stačilo zjednodušit zápletky a nemuselo to být tak špatné. Sara byla hrozně vyhrocená a postupně se tak změnily skoro všechny postavy. Někdy mi to připomínalo dorama, i tou hudbou, a Murakami má se seriály zkušenosti, tenhle fakt rozhodně nepřispěl. Ať se radši věnuje "otakům".

Problémem bylo možná moje vysoké očekávání, na tento film jsem se těšil alespoň půl roku, takže jsem chtěl něco nadpozemského. Nakonec jsem zasedl v kině a dostal výborný film, jen mu něco chybělo. WaraiOtoko to pěkně popsal, to jemné oťuknutí vedlejších příběhů nebylo dostačující, byly totiž moc zajímavé na to, aby byly přehlížené. Vše vyrovnávala jako vždy dokonalá Doo-na a s originalitou a provedením nápadu jsem byl nadmíru spokojen. World's End Girlfriend tam zakomponoval i pár skladeb ze starších alb, jinak vše složil přímo pro film, ale myslím, že se mohl víc vydovádět, ale zase jeho hudba podtrhávala tu jemnost a nevinnost.

S předešlým Big Man Japan jsem sice neměl to potěšení, ale Matsumoto se očividně vyznačuje japonskou bizarností a rozhodně to není na škodu, těchto dílek není nikdy dost. Shinboru je otvírané tvrdou jeptiškou někde v poušti Mexika a její prapodivnou rodinou, a brzy i probuzením Hitoshiho v pestrobarevném pyžamu. Jakmile zahlédne miniaturní penis, tak vše začíná : ) Bílé vězení nabízí opravdu neskutečné možnosti a ten nápad sám o sobě je dokonalý, nemluvě o provedení. Film jako dělaný na rádoby hluboký rozbory u piva či jiného, myšlenky povzbuzujícího, prostředku. Perfektní. ***SPOILER*** Konečná interpretace "Boha?!" a obřího dětského penisu, jakožto spuštěče nebo ukončení všeho, z toho filmu poslední sekundou udělala něco naprosto jiného a odlišného od předchozí hodiny a půl.***