Bobšule

Film byl pro mne přínosný především díky většímu prostoru a přesnější propracovanosti postavy kapitána Bligha. Nesporně je to hlavně zásluhou Anthonyho Hopkinse. To díky němu člověk chápe, že kapitán nebyl zapruzený studený čumák. Ovšem, to je právě možná trošku i nedostatkem celého filmu - pečlivým vykreslením Bligha a romantickým vztahem Fletchera, který s ejaksi z principu dobře prodá sám, se divák dostává do situace, že neví, kdo je vlastně hlavní postavou a kdo je ten "dobrý chlapec". K tomuto schizmatu došlo nepochybně hlavně proto, že původní produkce uvažovala o natočení dvou filmů. Jeden měl popisovat osudy Fletchera a druhý měl být zaměřen na osudy skupiny námořníků kolem kapitána Bligha. Zcela přepdokládatelně se ale nakonec na tak velký projekt nenašlo dost peněz (proto se také s natáčením mnoho let otálelo) a výsledek je takový, jaký je. I tak je to ale jeden z velmi hezkých filmů, na které se člověk čas od času rád jukne.

Pro mě jednoznačně jeden z nejkrásnějších filmů s Anthony Hopkinsem. (A totéž si troufám tvrdit o filmech s Annie Bancroft.) Neobyčejně chytře a vtipně napsaný scénář, celý film vyznívá jemně, nenásilně a malebně. Prostě jeden z filmů, v nichž by se vám chtělo žít. Pro mě osobně velice zajímavý i dobovými a místními reáliemi ať již z New Yorku anebo i mnou milovaného Londýna. Nejraději mám moment, kdy Anthony Hopkins recituje báseň Williama Butlera Yeatse "He Wishes For the Cloths of Heaven". Mimochodem, Anthony Hopkins je příbuzným W.B.Yeatse...

Asi by se čekalo, že někdo, kdo má Antonyho Hopkinse na prvním místě svých oblíbenců, bude z Jehňátek nadšením bez sebe. Bohužel, ale není mi dáno. Velice se mi líbí dialogy Hannibala a Clarice (to jsou ty čtyři hvězdy), ale toho přeskakování kvůli nim!!!! Protože já na "švadlenku Madlenku" opravdu koukat nemíním. Ekluje se mi. Možná, že někoho tnu, ale Tony je zrovna tak úžasný ve spoustě dalších filmů, kde si ho vychutnám mnohem lépe. Čiliže ano, Jehňata dobrý, Oscaři nepochybně zasloužení, ale beze mě, prosím....

Ačkoli jde o horor, některé scény mi spíš přišly komické. Velké množství těch s Drákulou. Nepřišel mi například před omlazením hrozivý, ale spíš senilní. Ovšem nejvtipnější mi přijde název díla samotného: Bram Stokerův Drákula. Na to, kolik odlišností by bylo možné vyjmenovat, to je jeden z nejneotřelejších žertů, které jsem u filmu zaznamenala. Nebudu zde vypisovat všechny rozdíly, protože to sve svém komentáři velice pěkně a přesně nastínil už Tom Hardy a já se pod něj zcela podepisuji. Vezmu-li proto v úvahu, že celé natáčení začalo tím, že Coppola zavřel své herce na několik dní do hotelu s tím, že si budou nahlas předčítat ze skutečného Stokerova Drákuly, aby se vpravili do atmosféry a děje, vynořuje se ve mě opět pocit, že je to celé jen míněno jako vtip. Osobně si proto tento snímek nazývám Coppolův Drákula. Přijde mi to mnohem výstižnější. Závěrem si nemohu odpustit ještě jednu poznámku,a to na téma kostýmů, které příznivci filmu často vyzdvihují. Z čeho přesně vychází návrh Drákulova brnění?! Ano, myslím to, v němž vypadá jako anatomická pomůcka pro studium svalové soustavy člověka... Drákula od Coppoly měl být patrně hororem a věrným zpracováním Stokerova románu. Pro mne je to ovšem jenom velikášská, smutně nepovedená fraška.

Vždycky mne pobaví, když si přečtu zařazení tohoto filmu jako "romantický". Pro mne je tento film "thrillerem." Velice přízemně vyjádřeno je Soumrak dne "filmem o člověku, který se neumí/nemůže vyslovit a já jsem z toho nemocná za něj". Důvodem -alespoň za mě - neoddiskutovatelných pěti hvězd je samozřejmě ta druhá část zmiňované charakteristiky. Viděla jsem Soumrak dne už před několika lety a od té doby vícektrát, ale "nemocná jsem z toho" pořád. Pokaždé, kdykoli se mi film vybaví. Nesmírně hezky zahrané, a to jak Anthonym Hopkinsem, tak Emmou Thompsonovou. Pro mne osobně je film pak zajímavý i jako náhled do života na panském sídle v Anglii z méně obvyklého úhlu.

U tohoto filmu je až zajímavé, kolik nesrovnalostí vůči historické realitě vykazuje, a přesto to nijak neubírá na jeho kráse a především síle příběhu. Jeden z filmů, o nichž lze mj. říci, že je tak britský, jak je to jen možné. Tedy skrz na skrz. Radost i utrpení jsou zde předvedeny bez bombastické vnější okázalosti, zato s enormní dávkou člověčiny. Ostatně, co lze čekat jiného, když v režisérském křesle seděl Richard Attenborough a hlavní roli ztvárnil Anthony Hopkins? Shadowlands jsou jedním ze čtyř pracovních setkání těchto dvou velikánů filmového plátna a dle mého názoru patrně jejich nejlepším společným dílem.

Jestliže Gladiátor vybudil mé nadšení ohledně nových historických velkofilmů, pak Troja je poněkud zchladila. Ovšem Alexandr, ten je na dlouho zase spolehlivě zmrazil. Nemohu si pomoci, ale na lepší charakteristiku se ani při nejlepší vůli nezmohu - Pořád se někam táhlo a konce to nemělo...

Beowulf se mi opravdu moc líbil... MOC... A právě proto mě tolik otrávil pohyb koní. Pro Kristovy rány, to moje postava v Oblivionu jezdí na svém koni věrohodněji!!!! Disneyho kreslíři trávili povinně hodiny pozorováním zvířat, aby je pak uměli co nejvěrohodněji nakreslit. Možná měli animátoři z Beowulfa strávit nějaký ten čas na dostizích... Prostě, prkenný pohyb koní je příčinou, proč dávám pouze čtyři hvězdy. Zbytek filmu je v mých očích jednoznačně na pět.

Tak, jako Jehňátka opravdu nejsou šálkem mého čaje, Hannibal mě kupodivu oslovuje mnohem víc. Asi proto, že mám z Hannibala pocit, že se nebere tak vážně, jako to dělají Jehňátka. Nejde o umění thrilleru, jde o komerci. Očividnou a nezastíranou. Chcete něco šokézního? - Máte to mít! To se mi líbí, tahle upřímnost. Proto mne tady neděsí ani vyhřezlé vnitřnosti, ani lidožravá prasata a ani rychlokurz pro anatomy -lekce Mozek. Je to prostě součástí hry, na kterou ochotně přistupuji. Miluji Itálii, a tak si velmi užívám celou pasáž odehrávající se ve Florencii. Nad závěrem se pokaždé usebírám. Je to dobře, že nepoužili knižní verzi, nebo ne? Ale knižní konec ve smyslu "a souložili spolu šťastně až do smrti" by možná vypadal opravdu divně. Filmový konec v duchu "a pak mu jí zabalil a usek" je rozhodně dramaticky zajímavější. Spousta místních komentátorů hartusí nad tím, že Jodie je jediná pravá Clarice M. Starlingová a žádná jiná. Nerozumím tomu. Ve filmu samém se říká, že od útěku Hannibala uplynulo deset let. Myslím, že Julianne Moore celkem přesvědčivě hraje Jodie po deseti letech. Jodiina Clarice je tak trochu šprtka. Chytrá, ale šprtka. Po deseti letech by člověk čekal, že agentka Starlingová hodí šprtství za hlavu a chca-nechca zcyničtí. V provedení Julianne se tak očividně stalo. Proto jsem spokojená. Kapitolou samou je soundtrack. Patří k mým veleoblíbeným.

U tohoto průměrného akčního filmu si kladu pouze jedinou, ale zato velmi palčivou otázku: Proč tomu, u všech všudy, říkají "BONDOVKA"?! Patrně jsem malicherná a umanutá, ale já chci zpátky všechny atributy, které z Bondovek udělaly samostatný žánr! QoS je proto pro mě osobně zdrojem jediného poznání: To, že se hlavní hrdina příběhu jmenuje James Bond, ještě zdaleka nemusí znamenat, že půjde o bondovku. Hm, zajímavé zjištění, ale já bych si ho mnohem raději ušetřila.