pursuer

Od počátku jasná zápletka, nikomu se nedá věřit ani slovo, vždy skvělá Moore tentokrát hraje jako klaun na pouti - tj. přehnaně. Nechci ani vidět ten účet za umělé slzy do očí. Všichni přehrávali jako na šarádách. Jacksonovo překvapené "WHAT?" znělo během filmu tolikrát, že už jen nerušeně letělo skrz hlavu rovnou do záchodu. No ano, pak tu máme tu rasovou stránku věci.... která je kontraproduktivní jako Janotův balíček. Teda, čekal jsem více.

Neuvěřitelně životné zobrazení panoptické sterilní společnosti a nepříliš světlé budoucnosti tak, jak nás to snad jednou čeká. Životní role malého Osmenta. Sorry za tři souvětí, ale vypisovat všechny klady tohoto filmu by byly příliš vysilující.

Stevena Spielberga mám opravdu hodně rád. Hlavně kvůli jeho invencím a technologickým postupům. Nicméně na tomto filmu je něco, co výsledný dojem kazí. Dvě třetiny délky si divák říká "tak už je ukažte", ve zbytku je tak zahlcen emzáky, že si říká "mám dost". Během titulků se ptá: "OK, vo co šlo?" Takže ano, film je dobrý, film byl mezi prvními, přináší obraz o tom, "jak by to mohlo vypadat", ale myšlenka je kdesi za horizontem digitálních efektů (které mám rád, nevertheless :D), doplněných o cvičení zápěstí při dlouhém sezení u počítače. Poctivé ****.

Nevím, co tu všichni pindaj' o nedostatečným ději, když polovina dotyčných v životě nehrála byť jediný díl Final Fantasy, tudíž nevědí, že to, co tuhle hru prodávalo už od roku 1987, byl vždycky velmi silný příběh z pera Hironobu Sakaguchiho, zajímavé zpracování, famózní prostředí a atmosféra. Já osobně jako japanofil v příběhu vidím vše, co je třeba (a co obsahovala i hra) - tedy rychlý, ovšem dostatečně uvádějící začátek, postavy s minulostí, ve zdravých dávkách bezva akci (ovšem, absenci deduktivní inteligence a tvrdohlavost musíme opomenout, vždyť to jsou prakticky mentální Japonci :) ), příběh protkaný romancí a fenomenální konec, kvůli kterému si divák/hráč chce vytrhnout srdce z těla, aby tolik nebolelo. Doplněno o fakt, že se jednalo o grafický průlom nového tisíciletí, který si budou pamatovat snad všichni scifkaři/grafici, přiznávám, že jsem byl filmem unešen. Poslední hvězdičku jen strhává fakt, že se to nedá hrát a Alec Baldwin.

Dickovy povídky žeru, protože ačkoliv by se mnohdy daly z vědeckého hlediska rozcupovat na kousky (na což si leckteří scifkaři potrpí), vždy se v jeho příbězích dají najít nové, neotřelé, hluboké myšlenky hodné dlouhého hloubání s cigárem ve vaně. Tento film není vyjímkou, doplněno o skvělé efekty, které si ve své době dlouho nedokázaly najít konkurenci. Ovšem ani perfektní grafika nedokáže obstát před nezkušenou nehereckou opicí, jako je Harrison Ford a jelikož vždy skvělý Rutger Hauer není čaroděj, ani on to nemohl zachránit. Jako by Ridley dostal pálkou po hlavě a začal zvracet mléko, když ztvárnil svět s tak přehnaně geekovskou sortou obyvatel a nereálnými kostýmy, které mi vyloženě vadily. Vždyť už dokázal, že dokonce i na konci sedmdesátých LZE natočit střízlivé sci-fi, uvěřitelné ve všech aspektech, tak proč takové debilní kostýmy, proboha! Každopádně vzhledem k nepřekonatelné atmosféře, průlomovém grafickém zpracování a bezvadně zvládnuté myšlence Elektrických oveček se nedá říci, že nejde o srdcovku, která si zaslouží zařadit do osobní sbírky. 82% činí čtyři poctivé hvězdičky.

Opět prvotní fantasmagorické představy o celkem dobrém filmu. Teď, když jsem to po letech viděl v televizi, musím přiznat, že větší vyhulovinu jsem už dlouho neviděl. Ten film nemá duši, styl, atmosféru, dobrý scénář ani herecké výkony. Jen Cajzl, pitomé gagy, které nikoho neohromí, sprostá slova a budiž, Karla Rodena a Marka Vašuta. That's all, folks. Na jedničku nemá ani Kdyby tisíc Wesley Snipesů, protože když to má být kvalitní film, nesmí to vypadat JEN jako Ordinace v růžové zahradě s reversním tokem krve.