rainman93

Každý píše, mluví či se mu zdá o třídním boji odehrávajícím se v Temný rytíř povstal. I já jsem takto krutě pochybil, ovšem probudil jsem se z tohoto dogmatického spánku a uvědomil jsem si něco tak jasného, až mě zamrzelo, že jsem na to nepřišel dříve. To čeho si většina kritiků, diváků a dalších existencí všímá teprve ve třetím díle, je obsaženo již v dílech předchozích. To že Bruce Wayne je konzervativní aristokrat ochraňující status quo svého království (Gothamu) je přeci základním prvkem. On nebojuje proti obyčejným lupičům, masovým vrahům nebo pedofilům. Batman bojuje s terorismem! Od snímku Batman začíná je nám tento vzorec předkládán. Batman je personifikací politiky Spojených států amerických. Jeho výhoda je moderní technika, kterou získává jen díky efektivně fungující ekonomice své společnosti. Z celého svého srdce miluje svoje město a neváhá pro jeho záchranu riskovat vše co má. Jeho nepřátelé jsou obskurní postavy usilující nejen o vlastní obohacení, ale především o destrukci zavedeného systému. Někdy se stane, že občané svého ochránce Batmana (vládu USA) nenávidí a proklínají, nakonec se však ukáže, že to s nimi dobře myslel jedině on. Jak se tedy na celou Nolanovu trilogii máme dívat? Jedná se o skrytou propagandu konzervatismu? V prvé řadě se jedná o aktuální zpracování mýtu boje dobra a zla. Mýtu o hrdinovi, který se rozhodl konat dobro. V čem je atraktivnost takového klišé? V jeho iluzi realističnosti. Svět v Batmanovi se snaží co nejvíce okopírovat aktuální problémy světa a přetavit je do večerních zpráv z domova i ze světa v netopýřím vydání. Na rozdíl od zpráv, které se k nám dostanou se sdělovacích prostředků, a nad kterými si můžeme lámat hlavu jak to doopravdy je, nám Nolan dává jasnou cestu, kudy se máme vydat. Nolan nám dává svým Batmanem teplou deku kolem ramen a dává nám možnost zapomenout na neřešitelné problémy dnešního světa plného lží. Nakonec proč ne. Pořád se mi tahle pohádka líbí víc, než ty ve večerních zprávách na Nově.

O čem všichni v souvislosti s tímto filmem mluví? O závěrečné bitvě. Tento film je důkazem stále rostoucí popularity upírů a jejich expanze do všemožných žánrů a filmových stylu. To že se jedná o červenou knihovnu je v podstatě jedno. Že nás představitelé masírují topornými hereckými výkony je také jedno. Co rozhodně není jedno je fakt, že upíří celou touto ságou prodělali kastraci a lobotomii zároveň. Stali se z nich napomádovaní panáci do výloh a na plakáty.

Braina De Palmu mám rád. Dokonce bych řekl hodně rád. V určitých věcech mi připadá jako Hitchcock, budování napětí, dějové zvraty, určitá syrovost kamerových záběrů. Líbí se mi, že se nebojí bořit určité hranice, jít až na samotnou mez toho co se s mí ukazovat. To všechno však není tento případ. V určitých momentech jsem předvídal další vývoj děje a závěr mě nepřekvapil, ale spíše zklamal až naštval svoji lacinou rádoby šokující pointou. Body tedy sbírá pouze ústřední herecké duo.

Tento film není o ničem jiném než o tempu, které je smrtelně pomalé na dnešní bleskurychle klipovou dobu. Vše stojí a padá na hereckých výkonech ústředních herců. Vše bych shrnul příslovím: Boží mlýny melou pomalu, pomalu, pomalu, ale jistě!

Byl jsem moc rád když se Daniel Radcliffe pustil hned do dalších filmů a snažil se tak vyprostit ze škatulky Harry Potter. Na druhou stranu všichni víme, že tímto slavným čarodějem zůstane navždy, ať bude točit cokoli, avšak zde je důležitá právě tato snaha vymanit se, která z něj může konečně udělat dobrého herce. Zklamáním bylo zjištění, že tento snímek má se ságou o kouzelnících společného víc než bych si přál. Viktoriánská architektura, zásvětí, mrtvé děti, mrtví rodiče a parní lokomotiva :-) To je jen několik namátkou vybraných bodů, v kterých se filmy shodují. Snímek samotný představuje kvalitní porci klasické duchařiny typu Sirotčinec, Ti druzí či Kruh. Nejsilnější stránkou filmu je obraz. Jak exteriery, tak interirery vypadají skvěle a velmi dobře navozují svírající atmosféru. Herecké výkony bodují především ve vedlejších rolích, Daniel je stále poněkud toporný. Nezbytné lekačky jsou sice klišé, avšak v rámci žánru patří k tomu lepšímu co se natočilo. Logické vysvětlení jak zamezit řádení Ženy v černém: vrátíme jí syna a ona přestane, je také klišé, ovšem její rozhodnutí nepřestat vyvražďovat nové generace usedlíků, už tak klišé není. Toto mnou vítané rozhodnutí poněkud kazí happy end v podobě opětovného shledání Daniela se svojí zesnulou ženou. Nejzajímavější je však samotná myšlenak. Snímek dobře cíli na děti, "bezbrané" bytosti, které všichni milují. Logicky nás musí děsit myšlenka likvidace našich potomků, když jediný důvod našich životů je zachování našich genů. Vůbec samotné uhranutí duchovnem patří k nejsilnějším hororovým tématům vůbec (vedle upírů a jiných fyzických monster). Prameny takových představ, můžeme vystopovat hluboko do minulosti. Je působivé, že přetrvaly až do věku "rozumu". Člověk se pravděpodobně, přes všechna racionální vysvětlení o neexistenci duchů, nemůže ubránit lákavé představě, že po smrti není konec, že duch dokáže zvítězit nad hmotou. Samotná myšlenka existence i zlého ducha, nám dává naději, že po smrti můžu žít dál ve formě imateriální bytosti. To, že nějaké duchařské filmy končí odchodem duše do nebe je dědictvím křesťanství a více méně jen podporují myšlenku posmrtného života. Proč se dívat na něco co mě děsí a ještě k tomu vím, že to neexistuje?Protože se lidé bojí smrti. Je to přirozená vlastnost. Horory v nás probouzejí iluzi zápasu o vlastní život, což způsobuje vylučování adrenalinu a my se na konci snímku cítíme příjemně "mužsky", protože jsme přežili boj o holý život. Žena v černém v sobě obsahuje všechny základní archetypy života, srmti a žvota po smrti. Slabší herecký výkon hlavního představitele vyvažuje dobře odvedená řemeslná práce, která film drží ve vyjetých kolejích.

Než vynesu konečný verdikt o filmu, zajímají mě názory ostatních, především laické veřejnosti, mezi kterou řadím i moji milovanou maminku. Ta mi odpověděla něco v tomto smyslu: "Bylo to hrozně zajímavé, ale nějak vlastně nevím, o čem to bylo." Pro nás cinefily hláška k nezaplacení. Avšak naprosto mamince rozumím. Jsem však tolerantní a vědec, proto jsem pátral dál a dočkal jsem se opravdu masového názoru. Názoru televize! Masovější je snad jenom internet a masné krámy. Zde jsem se dozvěděl, že film Alois Nebel je přezdívaný "české Sin City"!!! Vidíte ty paralely??? Všude na vás křičí rukopis Rodrigueze a Tarantina s jejich humorem a poetikou pro absurdní brutální násilí. Příběh je mozaikou několika epizod, v kterých narazíme na ty nejpodivnější existence. Teď vážně!!! Cením si názoru maminky, protože má pravdu. Pro laickou veřejnost je děj těžko definovatelný jedním slovem a děj, který zabírá cca 45 let, může být pro někoho těžko uchopitelný. Přesto pro mě film představuje novum v kontextu české kinematografie. Forma i obsah mi absolutně sedly a je jen málo věci, které bych vytkl. Na druhou stranu mám strach, že přízvisko „české Sin City“ se ve slovníku naší mládeže asi jen těžko ujme.

Souhlasím s woodym ve srovnání se snímkem Kdo se bojí Virginie Woolfové. Velmi kvalitní sestava herců v uzavřeném prostoru dokonale odhaluje dřeň našich povah. Nikoli dobráci až na kost, ale spíše pěkná směsice zamindrákovaných sobců.

Tento film je po mnoha stránkách špatný. Po několika minutách filmu jste schopni předpovídat následnou akci, dialogy či samotné záběry kamery. Románek mladší dcery s ženatým otcem a vlastním učitelem v jedné osobě je poněkud nasilně vykonstruované zdramatizování celého přiběhu. Je to o to smutnější, že její vzdor a rebelství vůči vlastnímu otci krasně vyznívá v kostelové scéně při hře na varhany. Kdyby se režisérka držela podobných scén, snímek by získal daleko větší hloubku. Dle mého názoru emoce promlouvají daleko více beze slov právě pomocí činů a gest. Stejně tak role manžela starší sestry, a jeho matky, je poněkud hnána do extrému, ačkoli je potřeba říci, že je mnohem přistupnější a fungující než předchozí epizoda. Hřebíčkem do rakve je náhlé umrtí kamarada na silnici před hostincem a happy end v podobě návratu ztracených dcer. Film stojí a padá na postavě otce, který je syntézou milujícího otce, tvrdého pracanta a poctivého chlapa, kterému jde především o to v životě po sobě něco zanechat. Jedná se o vyhrocenou podobu přísloví: "Postav dům, zasaď strom, zploď syna (dcer)". V onom závěru návratu ztracených dcer, se nejedná o fyzickou přítomnost dcer v domě, nýbrž o jejich návrat na psychycké rovině. Návrat k otci jako symbolu bezpečí a jistoty, nikoli jako vynucené autority. Právě za tuto postavu a jeho manželku, spolu s výbornými hereckými výkony této dvojice, dávám kolik dávám. Závěrem chci ještě dodat, že film mi připomněl několik okamžiků z vlastní rodiny, myslím, že v něm každý může najít své léta dospívání, odcizení od rodičů a nucenou práci na dvorku:-) Dnes s tatou zbouráte zeď, postavíte novou, večer si dáte pivo a víte, že přes všechno zlý je tohle váš otec.

Problémů má tento snímek hned několik. Což se bohužel stává v naší zemičce zvykem. Jednak je to prostá krize identity, následovaná krizí vědomí, jež nedokáže řídit taktéž krizí stíháná nervová vedení ke svým hercům, kteří se tedy hrají jako by byli v komatu. Takže se zeptejme jinak: Co je v pořádku a funguje? Snad jen konstatování, že zde máme organizovaný zločin a že si tu u nás vyřizují účty nejrůznější rozvětky. To pochopitelně není v pořádku v reálném světě, ale je dobře, že se o tom mluví.

Po formální stránce mu vlastně není co vytknout, po obsahové také ne. Herci? Na jedničku! Objektivní podání kontroverzního úřadu? Těžko říct u něčeho pod co spadá Akta X, ale v rámci reálných měřítek určitě! Tak proč ne 5 hvězd? Fakt nevím, ale něco tomu prostě chybělo!!! :-(