rainman93

Než vynesu konečný verdikt o filmu, zajímají mě názory ostatních, především laické veřejnosti, mezi kterou řadím i moji milovanou maminku. Ta mi odpověděla něco v tomto smyslu: "Bylo to hrozně zajímavé, ale nějak vlastně nevím, o čem to bylo." Pro nás cinefily hláška k nezaplacení. Avšak naprosto mamince rozumím. Jsem však tolerantní a vědec, proto jsem pátral dál a dočkal jsem se opravdu masového názoru. Názoru televize! Masovější je snad jenom internet a masné krámy. Zde jsem se dozvěděl, že film Alois Nebel je přezdívaný "české Sin City"!!! Vidíte ty paralely??? Všude na vás křičí rukopis Rodrigueze a Tarantina s jejich humorem a poetikou pro absurdní brutální násilí. Příběh je mozaikou několika epizod, v kterých narazíme na ty nejpodivnější existence. Teď vážně!!! Cením si názoru maminky, protože má pravdu. Pro laickou veřejnost je děj těžko definovatelný jedním slovem a děj, který zabírá cca 45 let, může být pro někoho těžko uchopitelný. Přesto pro mě film představuje novum v kontextu české kinematografie. Forma i obsah mi absolutně sedly a je jen málo věci, které bych vytkl. Na druhou stranu mám strach, že přízvisko „české Sin City“ se ve slovníku naší mládeže asi jen těžko ujme.

Od tohoto filmu jsem očekával Odpad! O to více mě příjemně překvapil především námět, který je ve své podstatě variací na gladiátorské hry. Za zmínku stojí i výběr herců, především Jennifer Lawrence, Donald Sutherland či Woody Herrelson předvádějí velmi dobrý výkon, a to i přes to, že poslední dva jmenovaní, jsou na plátně minimun času. Kamenem úrazu je kamera, která chce napětí a pocit reality navodit ručním roztřeseným stylem, který však budete porklínat za to, že je vše rozmazané a v podstatě nic nevidíte. Spolu s ní pokulhává i scénář, který v mnoha místech šlape vodu a vy víte, že se pohybujeme ve známých vodách plných klišé dialogů, plochých charakterů a předvídatelného děje (s jednou výjimkou v závěru, kdy jsem skutečně očekával revoluci).Velkou slabinou je úvodní scéna, kde je nám podáván obraz 12. kraje. Přímo cítíte, jak je to vše jen naaranžované, a ještě k tomu špatně. Na závěr několik maličkostí, které mě pobavily: scéna ala Rambo, kdy hlavní hrdinka přeřezává nožem větem s úlem; elektronické vytváření monster, požáru apod.; záchrana na poslední chvíli (kdykoli).

Výborně řemeslně zvládnutá práce. Celá forma filmu je podřízena příběhu, respektive hlavní hrdince. Vše (autentické záběry, hudba, flashbacky, detaily tváře a rukou, centrální postavení hl. hrdinky apod.) směřuje k jedinému cíli, podat kompletní obraz osobnosti Margaret Thatchrové. Je naprosto irelevantní ptát se, zda byl podán věrohodně. Tento film nebyl dokument, který by měl primárně zachycovat "realitu", respektive iluzi něčeho co mnozí označují tímto slovem. Film je postaven na výkonu Merryl Streep a dle mého názoru svoji roli zvládla skvěle. Její výkon je velmi přesvědčivý a nám se díky ní dostává portrét cílevědomé, sebejisté ženy, která je neochvějně přesvědčena o své pravdě, za kterou je doslova ochotna jít přes mrtvoly. Vcelku nelichotivý obrázek, na druhou stranu vidíme, o co všechno jí takovéto smýšlení připravilo. Děti se s ní skoro nestýkají, přátelé také téměř žádné nemá, pro spolupracovníky je jen stará, senilní, bláznivá ženská. Jediná milovaná bytost, která vždy stala po jejím boku, je výplodem mysli Margaret na zemřelého manžela. Tato žena se jen těžko vyrovnává s přítomností, spíše žije minulostí opojená mocí a láskou. Je nám líto hlavní hrdinky? Obdivujeme ji? Podle mě ji především chápeme. Z vlastních zkušeností víme, co stáří dokáže, a možná by nebylo špatné objevit železnou lady v našich matkách a babičkách. Sice možná nebyly premiérkami, jistě však mnohokrát bojovali za lepší svět a především náš život. Bojovali také proti mužské ješitnosti a aroganci ostatních. Film má své kvality a možná, že mnoho z toho, co jsem zde napsal, je moje konstrukce, nicméně mě vybídl k zamyšlení a hodnocení nejen našich premiérů a prezidentů, ale především své maminky.

Kar-wai Wongův příspěvek uchvatí především svým rytmem. Jeho pomalé melancholické tempo spolu s četnými symboly a odkazy vypráví příběh především pomocí hudby a obrazu. Slova jsou tu zredukovaná na nutné minimum, mají především emoční charakter, nikoli informativní. Mezi detaily co se vryjí do paměti jistě patří garderoba hlavní hrdinky, vždy má na sobě obepnuté šaty se stojatým límečkem. Proč? Druhým mementem je neprozrazení identity manžela a manželky. Oba jsou téměř pořád na služební cestě, odcizení tak graduje až do absurdní polohy nedůležitosti jejich tváře, která dle Levinase tvoří ono specificky lidské. Tato sterilita je vyvážena oněmi "nekonečnými" pohledy do tváří hlavní dvojice. Autorovi se do milostného příběhu podařilo přimíchat mikropříběhy nemanželských vztahů šéfa a kamaráda, milostné hrátky tak působí, jako něco naprosto běžné/normální - naši hrdinové tak působí jako přežilé fosílie toužící po věrnosti a lásce, která jakoby přestala existovat. Dalším působivým mikropříběhem je sociální angažovanost domácí. Její neustálé snahy o začlenění hrdinky do rodiny a moralizování, jak se má správná manželka chovat, velmi jemně rýpe do maloměštácké uniformity. To co mě na celém tak vyváženém a harmonickém snímku mrzelo byl závěr, který film rozmělnil do nestejně velkých fragmentů. Režisér nabil zřejmě dojmu příběh dovysvětlit, někdy je ale lepší zakončit vyprávění třemi tečkami.

Byl jsem moc rád když se Daniel Radcliffe pustil hned do dalších filmů a snažil se tak vyprostit ze škatulky Harry Potter. Na druhou stranu všichni víme, že tímto slavným čarodějem zůstane navždy, ať bude točit cokoli, avšak zde je důležitá právě tato snaha vymanit se, která z něj může konečně udělat dobrého herce. Zklamáním bylo zjištění, že tento snímek má se ságou o kouzelnících společného víc než bych si přál. Viktoriánská architektura, zásvětí, mrtvé děti, mrtví rodiče a parní lokomotiva :-) To je jen několik namátkou vybraných bodů, v kterých se filmy shodují. Snímek samotný představuje kvalitní porci klasické duchařiny typu Sirotčinec, Ti druzí či Kruh. Nejsilnější stránkou filmu je obraz. Jak exteriery, tak interirery vypadají skvěle a velmi dobře navozují svírající atmosféru. Herecké výkony bodují především ve vedlejších rolích, Daniel je stále poněkud toporný. Nezbytné lekačky jsou sice klišé, avšak v rámci žánru patří k tomu lepšímu co se natočilo. Logické vysvětlení jak zamezit řádení Ženy v černém: vrátíme jí syna a ona přestane, je také klišé, ovšem její rozhodnutí nepřestat vyvražďovat nové generace usedlíků, už tak klišé není. Toto mnou vítané rozhodnutí poněkud kazí happy end v podobě opětovného shledání Daniela se svojí zesnulou ženou. Nejzajímavější je však samotná myšlenak. Snímek dobře cíli na děti, "bezbrané" bytosti, které všichni milují. Logicky nás musí děsit myšlenka likvidace našich potomků, když jediný důvod našich životů je zachování našich genů. Vůbec samotné uhranutí duchovnem patří k nejsilnějším hororovým tématům vůbec (vedle upírů a jiných fyzických monster). Prameny takových představ, můžeme vystopovat hluboko do minulosti. Je působivé, že přetrvaly až do věku "rozumu". Člověk se pravděpodobně, přes všechna racionální vysvětlení o neexistenci duchů, nemůže ubránit lákavé představě, že po smrti není konec, že duch dokáže zvítězit nad hmotou. Samotná myšlenka existence i zlého ducha, nám dává naději, že po smrti můžu žít dál ve formě imateriální bytosti. To, že nějaké duchařské filmy končí odchodem duše do nebe je dědictvím křesťanství a více méně jen podporují myšlenku posmrtného života. Proč se dívat na něco co mě děsí a ještě k tomu vím, že to neexistuje?Protože se lidé bojí smrti. Je to přirozená vlastnost. Horory v nás probouzejí iluzi zápasu o vlastní život, což způsobuje vylučování adrenalinu a my se na konci snímku cítíme příjemně "mužsky", protože jsme přežili boj o holý život. Žena v černém v sobě obsahuje všechny základní archetypy života, srmti a žvota po smrti. Slabší herecký výkon hlavního představitele vyvažuje dobře odvedená řemeslná práce, která film drží ve vyjetých kolejích.

Překrásné! Komorní! Lidské! Opravdové! Poklona autorovi předlohy se vším všudy.

Takze co tu mame? Holcici roman ve filmove podobe! Zni to zajimave? Nezni a presto je to tak uspesne. Proc? Inu protoze tu mame chudinku holku a in bohateho kluka, ktery je tak zajimavy az je z nej nakonec upir. Druhy hrozne zahadny kamarad je zase vlkodlak co ma trable se svou smeckou. Vizualne se nam dava kycovita svatba z divcich snu, milovani v mori pri svitu mesice a dum na plazi. K tomu pridejte priserne efekty, herce neherce a vyjde vam nocni mura vsech upiru a vlkodlaku. Za to co jim tento film dela, by se meli na jeho stabu mstit spolecnymi silami!

Krasni lide, krasna zeme, krasna kamera, krasna hudba. Woody si podrzel svuj smysl pro ironii zivota a nadhled. Co je spatne? Ustredni ctverice pusobi az prilis krecovite a vykonstruovane. Jakoby se tvurci snazili vytvorit co mozna nejvystrednejsi charaktery, ktere vsak maji pusobit dojmem, ze taci v podstate jsme. Co se film snazi v divakovi zanechat? Uzivejme zivota plnymi dousky? Vsichni se milujme? Zivot umelcu kontra "normalnich" lidi? Woody umi delat hlubsi filmy, zde se placa na hladine melke kaluze.

Znate to. Divate se, bavi vas to, ale nemuzete se zbavit dojmu, ze tomu neco chybi. Dalsi variace na klasicke filmy noir jejich uhelnym kamenem je Hluboky spanek. V De Palmove nechybi dobri herci ani nevadi, ze scenar explicitne priznava svoji inspiraci starymi detektivkami. Co tedy chybi k dokonalosti? Sarm! Kouzlo! Charisma!

Velmi dobre natoceny valecny film o komplikovane situaci v Somalsku, ktere se "mirove jednotky" snazili vyresit po svem. Ackoli nemam rad politicky zatizene snimky, tak zde musim udelat vyjimku. Nevadi mi zde politika, ale neschopnost armady. Dodnes jsem nepochopil jak nekdo mohl schvalit takovou akci. At se snimek opira o skutecne udalosti nebo je to jen marketingovy tahak, faktem zustava, ze vyslat vojaky do valecne zony bez poradne podpory muze vymyslet jen major Terazky. Happy endovy zaver tak u me zcela vysumel. To co se zde nabizelo, totiz vybudovat tizivou atmosferu mezi vojaky chycenych ve meste, reziser nepromenil v onen mrazivy efekt. Skoda, potencial tu byl obrovsky.