rainman93

Tak jak se nedá chytit Slunce do rybářské sítě, nedá se spoutat do slov esence tohoto díla.

Jaké to opravdu je poznat člověka, s kterým žijete a chcete žít i na dále? Velmi těžké! Vždy si můžete být jistí, že narazíte na něco co se vám nebude lítbit. Každopádně si taky můžete být jistí, že se v tom pořád budete šťourat. Stejně jako si neustále musíte strhávat strup. Okořeněné odcizení o jazykovou bariéru jednoho z ústřední dvojice jen dotváří paranoiu, kterou při podobných situacích chtě nechtě získáváte.

Ohraný scénář s ohranou zápletkou s ohranou klišé formou. Tento film je ve finále více než o hraní si na gangsterský film, prohraná snaha o vytvoření odkazu na Kmotra. Tudy ne přátelé!!!

Několikrát jsem se během filmu přistihl jak pronáším: "Tohle může natočit pouze Lynch." Z filmu sálá jeho rukopis na všechny strany a i člověk neznalí autora filmu, by snadno uhodl, kdo je jeho tvůrcem. Eintopf lovestory, roadmovie, mystery, thrilleru a pohádky je vše se co postmoderní člověk může přát. Film o lidských zrůdách, velké lásce, hlouposti a nenávisti, kde se ty nejneuvěřitelnější věci stávají běžnou součástí našich životů. Lynch je překrásný v tom, že nám neservíruje uhlazený a jednoduchý pokrm. Záměrně kombinuje nekombinovatelné a nutí naše chuťové buňky poznat ony záhadné složky každé zvlášť a následně všechny dohromady. Záměrem tohoto filmu, tak může být smysly lidské existence a zároveň vůbec nic. Záleží na nás na divácích jak s filmem naložíme a jak moc s chutí sníme a nebo vylijeme do hajzlu.

Jedna z nejlepších adaptací Shakespearovy Bouře! Obrovská paleta výrazových prostředků v milenecky něžném spojení obsahové různorodosti vytváří dokonalou jednotu.

Film mnohem více o lidské hlouposti a malosti, předsudcích a nepochopení, než o válce a náboženském fanatismu. Kéž by umění dokázalo něco změnit...

Někde jsem slyšel přirovnání Stephena Kinga ke "fabrice na knihy". Dle mého názoru přirovnání velmi výstižné, neboť odkazuje nejen na kvantitu, ale i na kvalitu (Warholova "Faktory"). S filmovými adaptacemi Kingových děl je to podobné. Existuje jich obrovské množství, jejich kvalita kolísá a fankluby Kingových knih k nim přistupují s notoricky známou protipólností. Knižní předlohu Pokoje 1408 jsem nečetl. Nebudu tedy hodnotit kvalitu metamorfózy knihy ve film. Filmový produkt samotný však představuje něco co už v podstatě všichni známe. Jedná se o poměrně uzavřený psycho-duchařský žánr. Myšlenka jednoho uzavřeného místa, ze kterého chcete strašně moc pryč, ale nemůžete je osvědčená už od mistra Hitchcocka. Co tedy přináší Mikael Håfström za novum? Žádné. Měl velmi dobrou ruku na výběr ústřední herecké dvojice ( John Cusack, Samuel L. Jackson), podařil se mu vybudovat charismatický interier pokoje se všemi jeho nadstandardními hotelovými službami. Naprosto však selhává tam, kde by měl horor rezonovat. Ve strachu. Film příjemně graduje až k prvním chvílím v pokoji, následně však ztrácí dech a jen se tak potácí na místě. Atmosféra hororu musí souznít s nejtemnějšími stránkami divákovi mysli. Neděsíme se podobnosti s nenáviděným otcem, nepropukáme v pláč, když se nám naše dcera rozpadne na popel v náručí a bohužel netoužíme po smrti jako jediném východisku z hotelového apartmá v Očistci.

Mnohokrát děkuji tvůrcům tohoto filmu, že ho natočili přesně tak jak ho natočili. Zároveň chci poděkovat provozovatelům takových webových stránek jako je ČSFD, že je provozují. Díky tomu jsem se dozvěděl co si současná společnost myslí o několikanásobném vrahovi, lháři, zloději, podvodníkovi, narkomanovi a politikovi v jedné osobě. Tento film je odrazem naší doby. Je produktem a zároveň autorem poptávky. Inteligence je dnes synonymem pro peníze a štěstí je synonymem moci. Film který má efektivní vizuální podobu, atraktivní herce, nutné východoevropské mafiány a happy end ve mě probouzí morální dilema, což předpokládám vůbec nebylo záměrem tvůrců. Osobně dávám pouze 2 hvězdy, a to pouze za formu a obsah, který je natolik aktuální, až mě z něj mrazí.

Je jen málo filmů, kde byste mohli nalézt více odkazů a symbolů, než právě v Cosmopolisu. Od křesťanství, přes existenciální filozofii, po evoluční sociology. V čem je ale smysl takového paskvilu? Co se nám touto mozaikou snaží autor sdělit? Proč tolik práce s multivýznamovostí? My sami jsme odpovědí. Cronenberg se snažil svým filmem ukázat, co jsme. Jsme evolučně vyspělá zvířata, jež bojují v betonových džunglích o svoje právo na sex. Úspěch a peníze nám k tomu otevírají cestu. Jsme na sebe pyšní a chceme se opájet a dávat najevo kým jsme. Na druhou stranu jsou tu i jiné hodnoty. Lidský život má stále nějakou cenu. Věrnost a láska nejsou pouhá slova z poezie. Náš svět je rozdílný. Událo a děje se v něm mnohé. Cronenberg neříká: Žijte jinak! Cronenberg říká: Tohle všechno jsme my! Co s touto informací uděláme je jenom na nás.

Každý píše, mluví či se mu zdá o třídním boji odehrávajícím se v Temný rytíř povstal. I já jsem takto krutě pochybil, ovšem probudil jsem se z tohoto dogmatického spánku a uvědomil jsem si něco tak jasného, až mě zamrzelo, že jsem na to nepřišel dříve. To čeho si většina kritiků, diváků a dalších existencí všímá teprve ve třetím díle, je obsaženo již v dílech předchozích. To že Bruce Wayne je konzervativní aristokrat ochraňující status quo svého království (Gothamu) je přeci základním prvkem. On nebojuje proti obyčejným lupičům, masovým vrahům nebo pedofilům. Batman bojuje s terorismem! Od snímku Batman začíná je nám tento vzorec předkládán. Batman je personifikací politiky Spojených států amerických. Jeho výhoda je moderní technika, kterou získává jen díky efektivně fungující ekonomice své společnosti. Z celého svého srdce miluje svoje město a neváhá pro jeho záchranu riskovat vše co má. Jeho nepřátelé jsou obskurní postavy usilující nejen o vlastní obohacení, ale především o destrukci zavedeného systému. Někdy se stane, že občané svého ochránce Batmana (vládu USA) nenávidí a proklínají, nakonec se však ukáže, že to s nimi dobře myslel jedině on. Jak se tedy na celou Nolanovu trilogii máme dívat? Jedná se o skrytou propagandu konzervatismu? V prvé řadě se jedná o aktuální zpracování mýtu boje dobra a zla. Mýtu o hrdinovi, který se rozhodl konat dobro. V čem je atraktivnost takového klišé? V jeho iluzi realističnosti. Svět v Batmanovi se snaží co nejvíce okopírovat aktuální problémy světa a přetavit je do večerních zpráv z domova i ze světa v netopýřím vydání. Na rozdíl od zpráv, které se k nám dostanou se sdělovacích prostředků, a nad kterými si můžeme lámat hlavu jak to doopravdy je, nám Nolan dává jasnou cestu, kudy se máme vydat. Nolan nám dává svým Batmanem teplou deku kolem ramen a dává nám možnost zapomenout na neřešitelné problémy dnešního světa plného lží. Nakonec proč ne. Pořád se mi tahle pohádka líbí víc, než ty ve večerních zprávách na Nově.