rainman93

Klise. Spatne klise. Nevadi mi myslenka cestovani casem, nevadi mi ohrane povstani proti vrchnosti. Vadi mi trapne vtipy, radoby nahle zvraty a plocha psychologie postav. Z alkohiolickeho rytire je cool borec, maur ovlada mec jako zkuseny sermir, ackoli nikdy s mecem nebojoval, z bandy poddanych vycvici behem chvilky udatnou armadu. Mnohem lepsi dojem ve me zanechal Blaznivy pribeh Robina Hooda.

Tento film je po mnoha stránkách špatný. Po několika minutách filmu jste schopni předpovídat následnou akci, dialogy či samotné záběry kamery. Románek mladší dcery s ženatým otcem a vlastním učitelem v jedné osobě je poněkud nasilně vykonstruované zdramatizování celého přiběhu. Je to o to smutnější, že její vzdor a rebelství vůči vlastnímu otci krasně vyznívá v kostelové scéně při hře na varhany. Kdyby se režisérka držela podobných scén, snímek by získal daleko větší hloubku. Dle mého názoru emoce promlouvají daleko více beze slov právě pomocí činů a gest. Stejně tak role manžela starší sestry, a jeho matky, je poněkud hnána do extrému, ačkoli je potřeba říci, že je mnohem přistupnější a fungující než předchozí epizoda. Hřebíčkem do rakve je náhlé umrtí kamarada na silnici před hostincem a happy end v podobě návratu ztracených dcer. Film stojí a padá na postavě otce, který je syntézou milujícího otce, tvrdého pracanta a poctivého chlapa, kterému jde především o to v životě po sobě něco zanechat. Jedná se o vyhrocenou podobu přísloví: "Postav dům, zasaď strom, zploď syna (dcer)". V onom závěru návratu ztracených dcer, se nejedná o fyzickou přítomnost dcer v domě, nýbrž o jejich návrat na psychycké rovině. Návrat k otci jako symbolu bezpečí a jistoty, nikoli jako vynucené autority. Právě za tuto postavu a jeho manželku, spolu s výbornými hereckými výkony této dvojice, dávám kolik dávám. Závěrem chci ještě dodat, že film mi připomněl několik okamžiků z vlastní rodiny, myslím, že v něm každý může najít své léta dospívání, odcizení od rodičů a nucenou práci na dvorku:-) Dnes s tatou zbouráte zeď, postavíte novou, večer si dáte pivo a víte, že přes všechno zlý je tohle váš otec.

Poutave filmove dilo velmi dobre kloubici jedno z nejstarsich umeni (divadlo) s nejmodernejsi technikou (3D efekt). Diky teto synteze je navozeni divadelni atmosfery (prostoru divadla, prostoru obecne jako nejdulezitejsiho atributu tance). Film rezignoval na strohe vypovedi nejblizsich Pine a daleko vice se soustredi na promluvu jeji prace, tzn. nabizi se nam bohata kolaz tance vychazejiciho primo ze srdce tanecniku. V tomto dynamickem projevuje se vyjevu Pinino dramaticke a predevsim hluboce emotivni a empaticke chapani lidskeho nitra.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Dle mého názoru dokonala syntéza filozofických a uměleckých myšlenek (Albert Camus a jeho absurdita a revolta, Jean-Paul Sartre se svým krokem do neznáma, Sören Kierkegaard a jeho nicota a iracionalita, Martin Heidegger se svou vržeností do bytí a směřováním k smrti, Franz Kafka se svoji odcizenosti a pochopitelně všudypřítomná Bible, coby uhelny kamen naši kultury). Film je důkazem, že i on muže nést důležité myšlenky a sdělovat velké pravdy. Život je ve své podstatě absurdní systém, v jehož kontextu je člověk ztracen a pronásledován nicotou. Sebevražda není unikem, je rezignací. Smrt je nevyhnutelná. Laská iluzi. Řešení? Buďto přijmout kulturně vybudovaný systém nutící nás ke stereotypu a zabiti svobody anebo bojovat. Bůh není řešením ani velké systémy. Na život i smrt jsme vždy sami. Nikdo z nás není schopen sejmout nutnost jednat a nést odpovědnost za naše činy.

Partička poloprofesionálů se sešla při natáčení filmu bez scénáře, s ruční digitální kamerou, bez solidního zasvícení scéy, s příšerným zvukem, bez režie a prakticky bez psychologie postav, myšlenky a vyústění. Pokud tento film budete posuzovat dle klasických kánonů, výjde vám amaterský snímek! Pokud si vyslechnete komentář autora, nabydete dojmu, že je to neskutečně hluboké filozoficke dílo. Pravda je někde mezi. Snimek dýcha láskou k filmu a ironickému humoru, zároveň se nemůžete zbavit dojmu, že zrovna tento film není ničím, co bychom mohli označit jako umění. Samotní tvůrci o to ve skutečnosti ani nestojí, to jen filmový recenzenti a "vědci" si rádi libijů v takovém hnidopišství.

Snový film pohrávající si se Světly ramp Charlieho Chaplina. Obsah snímku tak skládá pomyslnou poctu králi tuláků, komiků a především lidumilů. Chaplin si ve svých filmech všímá malých lidí s jejich existenciálními problémy ve velkém světě. Styl snímku v sobě poeticky snoubí kouzlo klasické animace s inteligentním humorem a odkazy na film samotný (v kině vidíme klasický hraný film). Autor (respektive autoři) si velmi lehce a nenásilně, avšak o to silněji, všímá samotné podstaty života v jeho paradoxním a absurdním smyslu. Iluzionsita, který vytváří svět zdání, žije v tom nejrealističtějším světě ze všech, bez pozlátka a iluzí. Animovaný styl filmu jen podtrhuje tuto paradoxnost. Stařičký kouzelník těžce se protloukající životem svými starými kouzly, plnými zapomenutého dětství a naivity se zamiluje (?) do chudičké dívenky, která snad skutečně věří jeho nadpřirozeným schopnostem. Pro udržení iluze je kouzelník ochoten udělat cokoli, avšak každý trik musí jednou skončit, ví to i samotný kouzelník. Pozná, kdy o něj publikum ztratilo zájem, a tak když si dívka najde mladého muže, prochází kouzelník radikální změnou, na jejímž konci stojí jiný člověk. Tato miniepizoda jeho života se tak stala největším a v podstatě posledním vystoupením Iluzionisty, to co bude následovat, již nebude svět kouzel.

Tento film má jednu jedinou přednost. Bohužel jedinou, ale za to velmi silnou. Touto předností je jeho zápletka, která se postupem času stává čím dál tím víc aktuálnější. Genetická modifikace našich potomků jednoznačně povede k nástupu "dokonalejších" jedinců, čímž vznikne diskriminovaná třída "neupravených" lidí. Otázkou je: Je to problém? Už dnes se setkáváme s diskriminací handicapovaných, nemocných či "ošklivých" lidí. Necháváme si chirurgicky vylepšovat zrak i naši vizáž. V čem je tak velký rozdíl? Položme si ruku na srdce a zeptejme se každý sám sebe: Nechali bychom naše dítě geneticky upravit proti dědičným chorobám, alergii, astmatu? Já ano. To co tato zápletka nabízí, tedy elitářskou společnost stratifikovanou na pevné kasty film absolutně nevyužívá, či spíše se o tento problém jen otře. Místo toho se nám rozkrývá příběh outsidera, který odmítá genetickou modifikaci, ale klidně přistoupí na prodlužování kostí. Snaží se porazit geneticky modifikované jinými vědeckými postupy a ještě se při tom tvářit, že je lepší než oni. A ten happy end? Tohle fakt ne. Tři hvězdičky za námět, herecké obsazení a režii.