Zeck

Poslední Eurovize, kterou jsem byl ochoten sledovat celou byla z roku 2008, kde mě pobavili pouze a jedině diskvalifikovaní Irové, kteří nemohli soutěžit, protože za ně zpívala loutka, která ještě k tomu místo zpěvu doslova srala do mikrofonu. Vystoupení ale perfektně reflektovalo to, co se dělo v celé soutěži. Šíleně stupidní loutky v načančané estrádě s absencí jakékoliv hudby předstírající zpěv pro kretény u obrazovek, kde o bodech rozhodovala politika, nikoliv kvalita vystoupení. Vážně mě nudilo jak polovina sovětských prdelí a Balkánu přidělovala plné počty bodů pro naprosto tragické Rusko jenom proto, že k němu vzhlíží. To si zřejmě budu muset vytrpět i letos, ovšem kvalita se od estrádní sračky posouvá zpět k hudbě, alespoň mám ten pocit. Pokud se mi totiž z druhého semifinále líbilo 6 z 19 songů, tak se asi stal zázrak, protože tohle se v Eurovizi moc nevidělo, 6 z 19 songů, neskutečný! A já nejsem podělanej demagogický pozér, který si zapne pět minut a následně za mohutného machrování předstírá, že to lejno, které ještě včera smrdělo, dnes smrdí taky. A já rád čuchám již nesmrdící lejna a když ne, rád se divám na polonahé sexy Arménky, případně mladého talentovaného Lotyše, který pokud by nebyl Lotyš, ale Američan, tenhle song neposlouchám v Eurovizi, ale každý den v rádiu, které ale neposlouchám, takže bych ho stejně neslyšel. Je nutné taky zmínit naší účast, kdy nás konečně nereprezentují buranští idioti ve stylu Kabát, kteří se svojí primitivní hudbou pro primitivní posluchače mohou letět skutečně jen v Česku, kde se ještě dnes považuje za pop normalizační prorežimní mrtvola Míša David a polomrtvej Gott, ale vkusnou Gunčíkovou, která sice není úplně můj šálek stolice, ale zpěvačka je to náramná, proto taky postoupila do finále, protože jsme tam poprvé v historii neposlali úplné retardy ale zpěvačku, které ještě k tomu hudbu složili cizinci. Jak prostý návod na úspěch, neposílat tam naší pop scénu, ale skutečné zpěváky. Plnej počet a ne, příslušníci tohoto národa, kde se na vrcholu populární hudby hřeje Srajčo a jeho Kryštof, Chinaski nebo Divokej Blil, skutečně nemají právo se jakkoliv vysmívat účastníkům Eurovize. K smíchu jsme pouze my a ta naše parodie na profi zpěváky a hudební scénu. 90%

Velmi kvalitní zmapování vzestupu IS, notně podpořené i o sebekritiku od amerických vojenských a politických kruhů, vše o to víc šťavnaté, že kritika se nese na stále aktuální vládu, která ale prostor v dokumentu k vyjádření bude mít ve stejné míře. Pro neznalého člověka kvalitní zasvěcení do situace, kdy dostane odpovědi, jak se taková banda otrhaných fundamentalistických sráčů vůbec mohla tak rychle vyšvihnout, pro retardovaného imbecila to ale zřejmě bude americká propaganda. V čem ta propaganda ovšem tkvěla, to jsem nerozluštil. Zřejmě v kritice prezidenta za jeho nicnedělání. Myšlenkové pochody některých lidí skutečně pobrat nedovedu. Jen škoda, že se se svojí duševní poruchou začínají rozlézat i na CSFD, kde podhodnocují kvalitní dokumenty. 80%

Dokonalá freak show duševně postižených členů tělesné sekty zvané "fitness", kteří své (ne)přednosti neváhají ukazovat po celou stopáž. Vážně mě ta uměle vybudovaná komedie na reálně hrůzných základech několika vražd a únosů bavila od první do poslední minuty. I napodruhé! Ta absurdní sonda do duté hlavy hovada Daniela Luga, jehož světonázory a činy určovaly reklamy v televizi, nikoliv psychopatická porucha osobnosti, mě fascinovala. Stačí nízké IQ, ambice a špatné pochopení neexistujícího návodu na zbohatnutí a svět se může otřást v základech. Stejně tak mě fascinovalo jak režisérský diletant Bay dokázal precizně nastínit retardaci všech zúčastněných naprosto nevídaně vtipným způsobem, kdy manipulátora od totální ovce dělí jen jeden bod IQ a přesto je zcela zjevné, kdo je kdo. Ovšem, ve jménu svých vybuchujících kanystrů, na kterých si postavil kariéru, kadence jakou vrhal jednotlivé zběsilé scény mě po hodině mírně utavila, přesto tento film považuji za jeho nejlepší. V poslední řadě je také nutné zmínit skvělou hudbu, ať původní, či přebranou, skvěle kořenila děj a jednotlivé vrcholné scény. 95%

Novináři s popiskem práce "profesionální recenzent" jsou většinou to poslední, co mě zajímá u výběru filmů naházených do kickass.to vyhledávače, a na čtení recenzí pak zvysoka seru úplně. Přesto všechno se na tento pořad z mnou neznámých důvodů skvěle dívá (a poslouchá) a člověka ty pokusy o profesionální rozbory od tvůrců až po děje filmů skutečně zajímají. Lehce arogantní a radikální Fuka se svým pro mě sympatickým fekálním a suchým humorem pochopitelně táhne celý pořad do jinak nereálných výšin, ale i ostatní recenzenti přináší přidanou hodnotu a hlavně díky svým různorodým osobnostem mají co říct. Kvalita dílů je pak odvozena od kvality nebo zajímavosti rozebíraného filmu, a tak se jednou rozbory zastaví na stručném konstatování: "sračka", jindy se rozjíždějí až filozofické střety na téma "Film". Dávám tomu absolutní hodnocení, protože mě to skvěle zabavuje, když nemám na co čumět. Objektivně si to zřejmě zaslouží o zpíčenou hvězdu méně, protože je kolikrát fakt, že dotyční neřeknou nic navíc, než co si přečtete od amatérských šulínů, kteří prostě jen rádi čumí na filmy (CSFD). Hodnotím na základě nové éry, kdy je pořad píchnut na jinak naprosto debilním Streamu, později si sjedu všechny starší obrazové díly z Muvi, postupně přidávané SEM. 90%

Dokument o všech aspektech cyklistiky, který přesahuje rámec sportu a ukazuje nepřímo na lidskou naivitu, tendenci ke zbožňování a nekritickou heroizaci kohokoliv, kdo alespoň trochu splňuje kritéria hrdiny. Paradoxní je skutečnost, že film je možná nejlepší, který Gibney natočil, zároveň je to ale jeho nejméně profesionální práce, protože vydatnou část stopáže nedělal objektivní dokumentarista s nadhledem, nýbrž fanoušek Lance Armstronga vyplácaný z toho, že si ho božský Lance připustil k tělu a on ho může doprovázet při jeho návratu na Tour de France. Kvalitu a hodnotu dokumentu tedy paradoxně spasilo až samotné odhalení dopingu, protože se rázem z nudně oslavného filmu plného lží a teatrálních žvástů hlavního protagonisty, stal film s tématem, který něco sdělil. I když Gibney v určitých částech provádí až důkladnou investigativní práci a odhaluje zkorumpovanost celého sportu, přičemž zachází do takových detailů, které převážná část diváků ani není schopna pobrat, přesto mi u něj chyběly tvrdé otázky na tělo. Dotaz, zda si Armstrong rakovině nenapomohl sám tím, že si píchal do těla růstové nebo hormonální sračky, ten se přímo nabízel a přesto nebyl (zjevně ke stále trvající úctě ke lhářovi, podvodníkovi a charakterní nule) vznesen. Škoda, přesto mě dokument dokonale bavil. 90%

Precizně natočený, explicitně otevřený, historicky realistický a bez alibismu podaný film, který mě zkurveně překvapil! Tohle musí zaujmout už jen naprosto přesným vylíčením obchodu s "negry", detailním provedením celým tím průmyslem s černým masem a věrohodným zobrazením jižanské nálady té doby. Skutečně věrohodná lahůdka, která i v detailech perfektně opisuje historii, ne už tolik učebnice dějepisu dnešních Američanů. Už jen proto je naprostým šokem, že v tomto americkém filmu chybí tradiční americký sentimentální patos, který by diváka nutil fandit hlavní postavě jen kvůli osobnímu příběhu, režisérovi by zároveň výrazně ulevil v práci a šanci na zisk Oskara by navíc zvyšoval minimálně o polovinu. Místo toho je raději apaticky ukazováno bezpráví, nespravedlnost nebo jen explicitní mrskání do masa bez patřičného zakončení v podobě úlevy nebo pocitu zadostiučinění diváka. A to jen proto, aby byl dostatečně zdůrazněn "duch doby" a fakt, že negr z plantáže si nad politováním mohl tak maximálně honit ptáka při nejperverznějších erotických představách. Film je tedy na jednu stranu filmem, ale jeho primární cíl je oživení historicky tupých znalostí Američanů a připomenutí jim, jak to za jejich pradědů vlastně chodilo. Herecké výkony jsou naprosto špičkové a takový Fassbender zahrál snad nejlepšího záporáka za poslední dobu a podal možná nejlepší výkon v celé své kariéře. Herecké výkony jsou špičkové i od těch "negrů", ačkoliv za celý film neřeknou téměř nic a přitom naprosto vše. Dokonce i hudba a její doplňování s dějem je precizní a divák jí zaznamená jako plnohodnotnou součást vylepšující film, ne jako fádní hudební podkres děje, jak tomu bývá u většiny filmů. Dokonce i ty jindy směšné artové záběry dokázal rejža vychytat a sedí tam jak prdel na hrnec. 90%

Fascinuje mě, jak se mohu v komentářích dočíst, že jde o konspirační dokument salónního levičáka (tím je pravděpodobně myšlen člověk, který dělal válečného novináře už ve Vietnamu), když v něm vystupují samotní novináři, kteří hráli na válečnou strunu a doslova se v něm kají za své omyly a neprofesionalitu, kterou předváděli před a při napadení Iráku. Monumentální lež o zbraních hromadného ničení je dnes vyvrácena i samotnými představiteli USA, i přesto se najde spousta idiotů, kteří tu válku o ropu a smrt milionu civilistů stále obhajují a podporují. Pochopitelně, právě oni nemají absolutně žádné informace a ještě méně přehledu a ovlivnění jsou pouze vlastním subjektivním přesvědčením, které nemá s informacemi vůbec nic společného. Pilger je ve válečné novinařině dlouholetý pojem a já jeho dokumenty žeru, protože pokaždé nabídne úhel pohledu, který západní média nenabízí. Klást správné otázky správným lidem a neoblomně trvat na odpovědi, to je pravá úloha novináře. Přepisovat a nechat si diktovat, co mohu nebo nemohu zveřejnit, to je propaganda v Goebbelsově/komunistickém střihu. USA a její zahraniční politika jde přes mrtvoly od té doby, co shodila atomovou bombu na Japonsko a odstartovala tím studenou válku. Její propaganda funguje od té doby natolik dokonale, že ačkoliv by většina jejich prezidentů od Trumana dál byla označena za válečné štváče a zločince (nebýt to Američané), v USA a Evropě se těší prazvláštní úctě a respektu, i díky médiím a jejich naprosté neochotě informovat pravdivě, celistvě a objektivně. Pokud někdo odsuzuje nacisty za vraždění civilistů, pak je pokrytec, pokud to samé přehlíží, či dokonce kvituje u tzv. "bojovníků za demokracii", kteří nemají s demokracií společného absolutně nic. Je třeba se z té hollywoodské pohádky tvrdě probrat a začít myslet vlastním mozkem, USA není nic jiného než novodobá variace na britské rozpínavé impérium před sto lety. I já sám si prošel dlouhou názorovou proměnou než jsem k tomu díky získaným informacím a studováním novodobé historie přišel, bohužel mi v tom žádné české médium nepomohlo ani slovem, naopak jsem byl od mala masírován všemožnými pořady a kreslenými pohádkami o tom, že je to země, nad kterou není. I díky tomu dnes považuji 900 000 mrtvých civilistů v Iráku (nebo např. 4 000 000 mrtvých civilistů ve Vietnamu) za stejnou váhu jako 900 000 mrtvých Američanů (nebo např. 4 000 000 mrtvých židů v koncentrácích). Pro někoho je první údaj jen číslo a ten druhý potenciálně správné oběti. Třeba ale jednou budou ve vedení redakcí sedět lidé, kterým bude z představy jejich rozstřílených a roztrhaných děti natolik na blití, že se z čísel rázem stanou lidé a čtenáři budou mít konečně k dispozici informace, ze kterých si vytvoří zdravý názor, ne předem objednaný. Tvůrce tohoto dokumentu nám ukazuje už dnes, že ty čísla lidé jsou, je jen na jednotlivcích, nakolik budou chtít zapojit vlastní mozek, úvahu a představivost při sledování, nebo nakolik jim lenost zavelí jít raději zapnout CNN nebo českou Novu/ČT/Primu a vědět to své (vůbec nic). 100%

Skvěle zpracovaný dokument, který tvoří úžasnou esenci industriálního artu, historie, sociální sondy, rasismu a reálného pohledu na kapitalismus, kdy stačí zavřít tři automobilky a město pro 3 mil. lidí se během pár desetiletí složí, jak kdyby bylo z papíru. Po hodinové stopáži jsem stále nebyl dostatečně nasycen tématem a chtěl minimálně o polovinu větší nášup, což se mi zase tak často nestává. A že už nečumím prakticky na nic jiného než na dokumenty. 100%

Dá se dát menší hodnocení dokumentu, který vám v podstatě prozradí, že vedle našich předků a Neandertálců, existoval ještě jeden zcela nový druh, Denisované? Já myslím, že ne. 90%

Jistě nás čeká ještě jeden čistě filmový dokument až Jágr ukončí kariéru, tento se věnuje pouze současnému "veteránovi" Jágrovi. Dokument po filmové a dokumentární stránce není žádné terno a působí dojmem, že byl splácán na kolenou během výluky. Přesto jen samotné jméno ústřední postavy dělá tento kousek zajímavý jako prase. Vzhledem k tomu, že od návratu Jágra do NHL sleduji co nejvíce jeho zápasů, pochopitelně jsem dokument vnímal kladně už jen proto, že se v něm vyjadřovali i Jágrovi bývalí spoluhráči z Philly Giroux s Hartnellem, což jsou dva hráči, které mám rád. Dost času také vyplňovaly záběry ze zákulisí Flyers, ovšem právě tyto záběry z Ameriky působí dojmem, že je autoři převzali z youtube, ačkoliv tam evidentně dny či týdny pobývali a aktivně natáčeli, což bohužel není absolutně poznat, protože jejich záběry pro film byste nerozeznali od těch, které jsou denně na NHL.com. Pro fandy Jágra nutnost, pro fandy Philly nutnost, jako ucelený odkaz pro budoucí generace o jednom z nejlepších hokejistů v historii... nedostačující. 90%