Thorn

Abych řekl pravdu, nemám úplně jasno v tom, jak k tomuto dokumentu vlastně přistupovat. Na jednu stranu je jeho poselství veskrze správné a velice důležité. Na stranu druhou mám ale určité pochybnosti o tom, jak bylo onoho vznešeného cíle dosaženo. Přístup režiséra Víta Klusáka mi přišel docela drsný a extrémní. Ano, představitelky obětí sice ve skutečnosti nejsou žádné dvanáctileté dívenky, ale pořád jsou to velice mladá děvčata, která může tato patologická zkušenost velmi negativně ovlivnit. Právě proto si nejsem tak úplně jistý, do jaké míry bylo morálně únosné, žádat po trojici hlavních představitelek tak velkou a vysilující oběť. Myslím, že tuto otázku zodpoví pouze čas. Každopádně film velmi otevřeně a bez jakýchkoliv příkras ukazuje neuvěřitelně temnou a drsnou realitu, jež se může každý den odehrávat v kterémkoliv dívčím pokojíčku. Právě za tohle má film V síti můj velký obdiv a bezmezný respekt. Skutečně uznávám režiséra Klusáka i všechny tři holky, že si na něco takového troufli a nebáli se ukázat to celému národu. Pokud se nemýlím, tak zveřejnění tohoto filmu dokonce vedlo i k odsouzení několika nanejvýš nebezpečných pedofilů, což je potřeba náležitě ocenit. Líbí se mi, že film si na nic nehraje. Nesnaží se nic zlehčovat, ale ani zveličovat. Ukazuje věci přesně takové, jaké ve skutečnosti jsou. Jediné, co mi tam snad trošku chybělo, byla nějaké prevence. Nějaké dobře mířené rady určené právě dětem v tomto zranitelném věku. Vím, že něco takového sice probíhalo v rámci kampaně k filmu, ale v samotném dokumentu těchto rad příliš moc nenajdeme. To je však asi jen jedna jediná drobná výtka. Jinak je to celé samozřejmě nanejvýš přínosné a poučné. Dokonce bych řekl, že se jedná o jeden z velmi mála českých filmů z poslední doby, který stálo za to natočit a zhlédnout. Film V síti vyvolává velmi silné emoce a to je právě dobře. Jeho zhlédnutí doporučuji všem rodičům i dětem. Jak říkám, doufám jen, že holky to snad nějak nepoznamená. Každopádně si u mě však Vít Klusák tímto filmem velice zlepšil reputaci. Hodnocení je v tomto případě jasné. Takovému projektu nelze dát míň než plný počet hvězdiček.

Hodně jsem o tomto pozoruhodném seriálu přemýšlel a nakonec jsem naznal, že to u mě tentokrát přece jen nebude za plný počet. K pěti hvězdičkám tomu totiž ještě ledacos schází. Ono je to vlastně možná trochu nefér, protože seriál Černobyl u mě nemůže na plné hodnocení dosáhnout už ze své samotné podstaty. Ve skutečnosti se totiž jedná jen o velmi zdařilou uměleckou dramatizaci a reprodukci jedné strašlivé historické tragédie. Nic víc, nic míň. Nejde o originální příběh a nejde ani o originální příběh na pozadí skutečných historických událostí jako například Titanik, Gladiátor nebo Statečné srdce. Právě z tohoto důvodu zde nemohu dát plných pět hvězdiček. Jinak ovšem musím uznat, že způsob, jakým je zde ztvárněna černobylská tragédie, je naprosto strhující a podmanivý. Už jen první scéna mě dokázala dokonale vtáhnout do děje. Když jsem viděl, jak všichni ti lidé umírají strašlivou smrtí, vyvolalo to ve mě hluboké emoce a soucítění.  Stejně tak byla velmi intenzivní například i scéna, v níž byli zabíjeni všichni psi z okolních obydlí. Když tam pak sešli ti tři dobrovolníci do těch temných chodeb pod elektrárnou, tak mě z toho opravdu mrazilo v zádech. Nejděsivější ale byla ta scéna s padající helikoptérou. Ta na mě opravdu hluboce zapůsobila. Co se týče hereckých výkonů, tak ty byly bez výjimek stejně strhující jako všechno ostatní. Jared Harris a Stellan Skarsgard jsou mí oblíbení herci a tady ze sebe vydali skutečné maximum. Líbila se mi i doktorka v podání Emily Watson, přestože vlastně nepředstavovala žádnou reálnou historickou postavu. Závěr filmu, v němž jsme se postupně dozvídali, jak kdo nakonec dopadl, byl také velmi silný. Když to vezmu kolem a kolem, tak to dramatické zpracování je tady skutečně absolutní top a myslím, že nijak líp už by to snad ani natočit nešlo. Ano, Černobyl je v rámci hraných dramatizací naprostá špička, jenže jak už jsem říkal, je to pořád jen hraná dramatizace a těm já pět hvězdiček až na malé výjimky ze zásady nedávám. To bych pak musel dát pět hvězdiček třeba i Kursku nebo Letu číslo 93. Já ovšem na pět hvězdiček potřebuji hlavně originální příběh s výrazným autorským přispěním. Nějaký skutečně tvůrčí počin, s nímž si dal autor tu práci, aby ho vymyslel. Nestačí mi jen doslovné převyprávění událostí, jež se skutečně staly a u kterých tudíž není potřeba nic dalšího vymýšlet. A to i v případě, že je to převyprávění naprosto úžasné. V důsledku výše zmíněného pak u Černobylu samozřejmě absentuje i nějaké to poznání a ponaučení, které bychom si ze seriálu měli odnést. Napadá mě snad jen myšlenka, že jakékoliv totalitní zřízení je špatné. Jenže s takovýmito myšlenkami pracuje obrovská spousta jiných filmů a seriálů, takže rozhodně nejde o nic objevného. Takže ano, Černobyl je dramatickou rekonstrukcí dosahující naprosté dokonalosti a vyvolávající v divákovi ty nejsilnější emoce. Se všemi těmi výhradami, které jsem zde uvedl, jej však hodnotím pouze čtyřmi hvězdičkami.

Proboha, co to mělo být? Je vidět, že v dnešní době už asi může oskara získat kdejaká ptákovina. Něco tak absurdního, prapodivného a bizarního jsem už opravdu hodně dlouho nikde neviděl. O co přesně že tu jde? Jedna vykutálená rodinka sociálních příživníků přijde na vychytralý způsob, jak si trochu finančně přilepšit na úkor svých úspěšnějších spoluobčanů. Bohužel se postupem času celá věc značně zkomplikuje a vše nakonec dospěje k poměrně neradostnému vyvrcholení. Během toho však film vystřídá snad všechny možné žánry, jaké si člověk dokáže představit. Víte, já znám spoustu lidí, kteří věří, že pokud film různě mění žánry, tak je to bůhvíjak průkopnické a originální. Já však tento názor bohužel nezastávám. Smyslem žánru je to, že divákovi hned na začátku poskytuje jasnou informaci o tom, co může od daného díla očekávat. Například když je nějaký film popisován jako romantická komedie, je zřejmé, že se na něj budou dívat především lidé, kteří mají rádi romantiku a humor a ne třeba fanoušci válečných akčních dramat. Právě proto je velmi důležité, aby každý dobrý film důsledně respektoval a ctil svůj žánr. Ještě důležitější je však to, aby si každý dobrý film dokázal po celou svou stopáž udržet konzistentní tón. Jako typický příklad toho, jak by to mělo správně vypadat, bych tu uvedl třeba Smrtonosnou zbraň 3. Tento film dokáže být chvílemi velice seriózní, temný a drsný a chvílemi zase zcela odlehčený, vtipný a komický. Přesto je v něm však po celou dobu zachován jednotný konzistentní tón. Když se teď vrátím zpátky k filmu Parazit, tak u tohoto snímku žádný konzistentní tón rozhodně zachován není. Tato podivná všehochuť je v jednu chvíli ryzí komedií a chvíli zase nadmíru temným psychologickým dramatem. Ty přechody mezi jednotlivými žánry a celkovým laděním jsou tak šílené, že se člověk vůbec nestačí divit. Je to asi jako kdybyste se dívali na nějakou pohodovou rodinnou komedii a najednou tam na vás vybafla scéna brutálního mučení a krvavé masové vraždy. Takhle se prostě filmy točit nedají. Ona žánrová nestálost však není ani zdaleka jediným problémem tohoto snímku. V Parazitovi totiž nevystupují žádné obyčejné lidské postavy, s nimiž by se mohl divák nějak ztotožnit a soucítit s nimi. Všichni členové ústřední chudinské rodiny jsou prvotřídní hajzlíci. Bohatí snobové, pro které pracují, pak rozhodně nejsou o nic lepší. Dokonce i z té předchozí služebné a jejího manžela se nakonec vyklubou pěkní zmetci. To vše je pak ještě vyšperkováno naprosto amatérskými hereckými výkony. Nevím, jestli byl někdo ze zúčastněných skutečným profesionálem nebo zde hráli jen samí neherci, ale každopádně to bylo opravdu tristní. V takovém případě je pak samozřejmě velmi těžké se do filmu nějak vcítit, když jsou vám všechny hlavní postavy dokonale odporné a k tomu navíc i špatně zahrané. No a do třetice je tu pak ten problém, že Parazit neobsahuje absolutně žádnou myšlenku či morální poselství. Opravdu. Ten film je tak prázdný, až je z toho člověku stydno. Co mělo to všechno vlastně znamenat? Měla to snad být výpověď o neutěšené situaci chudých lidí žijících v Jižní Koreji? Nebo naopak kritika těch bohatých? Je potřeba upozornit, že hlavní hrdinové se do problémů nedostanou proto, že jsou chudí, nýbrž proto, že jsou to bezcitní parchanti, kteří by klidně nechali pomalu a bolestivě umřít dvojici nevinných lidí. Co se týče těch boháčů, tak u těch to chování taky není dáno tím, že mají hodně peněz, nýbrž tím, že jsou to prostě povýšení idioti. Film tak vlastně nevypovídá vůbec o ničem, protože v každém jeho okamžiku si divák může kdykoliv říct, že slušný člověk, ať už bohatý či chudý, by se takto přece nikdy nechoval. Na závěr bych ještě podotknul, jak moc mě zaráží pochvaly typu "tento film je jiný než ostatní". Podívejte, kdyby někdo natočil dvouhodinový film o tom, jak někdo spí v posteli, tak to samozřejmě taky bude něco úplně jiného, než na co jsme zvyklí. Jak už jsem ale říkal, takto prostě filmy točit nelze. Doufejme, že to snad jednoho dne pochopí i jihokorejští filmaři.

Když už jsem si myslel, že nikdy nemůže vzniknout nic horšího než Terminátor: Genisys, byl jsem kupodivu velmi nemile překvapen. Tvůrce prvních dvou dílů a duchovní otec terminátora James Cameron se totiž rozhodl celou sérii definitivně a jednou provždy pohřbít. Nevím sice přesně, co ho k tomu vedlo, ale povedlo se mu to vskutku ukázkově. Dokonce si k tomu přizval i herce z prvních dvou dílů - Arnolda Schwarzeneggera a Lindu Hamilton. Na chvíli se zde objeví také Edward Furlong, i když si nejsem jistý, do jaké míry je to živý herec a ne jen nějaká počítačová animace. Každopádně je celkem příznačné, že terminátora zadupali do země zrovna ti samí lidé, kteří jej před lety vynesli až na vrchol. Dobrá, pojďme se tedy podívat, co všechno je zde špatně. Film Terminátor: Temný osud je podle slov samotného režiséra prvním přímým pokračování filmu Terminátor 2: Den zúčtování. Filmy jako Terminátor 3: Vzpoura strojů či Terminátor: Salvation se prý odehrávají v alternativní realitě. Musím říct, že už jen s tímhle samotným mám já osobně velký problém. Například Terminátor 3 je rozhodně velmi slušným pokračováním a v žádném případě si nezaslouží takovéto vymazání z existence. No nic, říkal jsem si, že Cameron asi ví, co dělá a má pro nás zajisté přichystanou nějakou velkou pecku. Pak jsem ale uviděl úvodní scénu tohoto filmu a se všemi nadějemi byl rázem konec. V této úvodní scéně totiž Cameron a Miller podělali celou sérii takovým způsobem, že už není žádná šance na jakoukoliv spásu. Zbytek filmu pak už byla jen taková sterilní předělávka dvojky se vším, co k tomu patří. Stejná zápletka, stejná myšlenka, stejné hlášky, stejné akční scény, stejný závěr. Byl tam akorát o něco silnější terminátor, k tomu pokročilejší triky a pár nových postav. To bylo z těch novinek asi tak vše. Jinak pořád to samé dokola. Na moji milovanou Sáru v podání Lindy Hamilton, z níž se zde stala parodie na sebe sama, byl opravdu žalostný pohled. Totéž pak platí i o legendárním T-800 s tváří přestárlého Arnolda Schwarzeneggera, jenž tu už skutečně mele z posledního. Linda Hamilton a Arnold Schwarzenegger jsou ale zároveň ti jediní herci, kteří tady alespoň něco hrají. Ti noví totiž nestojí vůbec za nic. Hlavně ten, co hraje toho nového terminátora. Hrůza a děs. Ačkoliv Genisys upřímně nesnáším, Jason Clarke byl asi tak tisíckrát charismatičtější padouch než tady ten libový frajírek. Většina akčních scén působí tak, jako by se režisér za každou cenu snažil trumfnout všechny předchozí díly. Všechno musí být větší, bombastičtější a velkolepější. Velká chyba, na kterou dojelo už Genisys. Méně někdy znamená více. Já opravdu netuším, proč je teď v módě točit takováto nebohá pokračování, která působí spíš jako remaky. Úplně stejné je to i s novými Star Wars. Kdyby alespoň začali znovu s čistým štítem a nedávali tam ty přestárlé herce, jejichž postavy většinou skončily naprosto tragicky. Já mám Sáru Connorovou upřímně rád a přál bych jí nějaký šťastný konec. Opravdu nechci vidět, jak se z ní stala nějaká zahořklá stará žena, která svůj život žije jen pro pomstu. Kdysi obávaného T-800 zase nechci vidět jako nějakého hodného strejdu, který je spíš k politování. Co se týče závěru filmu, tak ten mi byl vcelku lhostejný. Každý filmový terminátor má být o snaze ochránit spasitele Johna Connora, který je jedinou nadějí lidstva pro jeho přežití v budoucnosti. Pokud o tom ten film není, tak nemá žádnou cenu se na něj dívat. Jako pravověrný fanoušek terminátoří série musím rezolutně říct, že toto opravdu ne. Nevím, jestli chtěl Cameron celou značku potopit proto, aby už nevznikala žádná další nepovedená pokračování nebo k tomu měl nějaké jiné důvody. Každopádně se mu to povedlo dokonale a já mohu s konečnou platností říct, že terminátor je jednou provždy mrtvý.

A tohle mělo být proboha co? Scénář vypadá, jako by jej napsal žák deváté třídy, který navíc nemá žádné povědomí o zahraniční kinematografii za posledních 50 let. Jak jinak si totiž vysvětlit přítomnost hlášek, vtípků a popkulturních odkazů, které by působily nově a neotřele možná tak někdy v roce 1960? Bohužel je to tak, že 99,9% tohoto "filmu" tvoří milionkrát ohraná klišé, která už kvůli své obehranosti zákonitě nemohou být vtipná. Pokud chce někdo natočit film o obyčejných lidech, kteří se jednou za čas sejdou na schůzi vlastníků bytových jednotek, existují v podstatě jen dva způsoby jak to provést. Buď to pojmout naprosto realisticky a uvěřitelně jako běžný příběh ze života anebo z toho udělat totálně ujetou absurdní frašku plnou satiry a bizarních figurek. Tady bohužel vzniklo něco mezi tím a rozhodně to není dobře. Pokud šlo o to, zesměšnit různé zaběhnuté stereotypy, tak v tomto ohledu film selhává naprosto fatálně. On je totiž velký rozdíl v tom, když si z něčeho trapného děláte legraci a když je něco pouze a jen trapné. U Vlastníků je to bohužel zrovna ten druhý případ. Já osobně nevidím nic vtipného na tom, když do filmu vsadíte skupinku zcela prvoplánových a plochých figur, které jsou přímým zosobněním různých provařených klišé, stereotypních představ a předsudků. Proč například musí být neurvalý, zpátečnický a homofobní zrovna ten postarší důchodce v podání Jiřího Lábuse? Proč takový nemůže být třeba někdo jiný, do koho byste to na první pohled neřekli? Protože něco takového by přece zavánělo originalitou a snahou nabourávat zavedené představy. Jelikož film zjevně není orientovaný na nějaké náročnější publikum, tvůrci se podle všeho zalekli poněkud kreativnějšího a nápaditějšího pojetí. Podobně jako velká spousta jiných českých filmů ze současné éry jsou i Vlastníci snímkem, jenž zcela postrádá stopy originality a novátorství. Místo toho tady máme přehlídku těch úplně nejobehranějších a notně zjednodušených typů postav, které ani na malý moment nijak nevybočí ze své předem stanované škatulky. A to "nečekané odhalení" týkající se postavy onoho neurvalého důchodce nebylo ničím novým ani kdysi dávno u filmu "Americká krása". Podobné jako s postavami je to i s humorem. V žádném případě se zde nemůže vyskytnout ani jeden jediný promyšlenější vtip, u kterého by divák musel alespoň na chvíli přemýšlet, než by pochopil jeho pointu. Veškerý humor zde musí být přísně prvoplánový a jasný jak facka. Některé tisíckrát provařené vtípky, které zde zazní, mi připadaly slabé už v dávných dobách, kdy jsem ještě chodil na první stupeň základní školy. Takzvaný "running joke" funguje pouze v případě, že se v průběhu času nějak vyvíjí a ne že se jednotvárně opakuje pořád dokolečka. Primitivita a omezenost tohoto filmu jsou spolu s jeho nulovým popkulturním rozhledem, trapným humorem a ubohými postavami vskutku smrtící kombinací. Co se týče hereckých výkonů všech zúčastněných, tak ty vůbec nemá cenu hodnotit. V takovémto filmu se prostě dobře hrát nedá. Původně jsem chtěl dát jednu hvězdičku, ale kvůli odporné scéně "Já jsem taky vlastník" nakonec dávám nekompromisní odpad. Příště prosím více snahy.

Po všech těch dlouhých letech toužebných přání a fanouškovských fantazií jsme se konečně dočkali oné impozantní události, která nemá ve filmové historii obdoby. První setkání Supermana a Batmana na stříbrném plátně. Musím přiznat, že v tomto případě se skutečně jednalo o událost, která nenechala chladným ani mě samotného a má očekávání krátce před premiérou tohoto filmu tak rozhodně nebyla zrovna malá. Bohužel však nemohla být nikdy naplněna, protože tento film byl již od počátku odsouzen k nezdaru. Ptáte se, jak by něco takového mohlo být možné? Podívejte, je to velmi jednoduché. Film Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti neměl nikdy žádnou naději na úspěch, protože se jeho tvůrci v čele se Zackem Snyderem dopustili několika fatálních chyb. Zaprvé, film se objevil na scéně v naprosto nevhodnou chvíli. Pokud chcete uvést film, který je primárně založený na konfrontaci dvou zcela rozdílných hrdinů a jejich zcela rozdílných světů, je nezbytně nutné, abyste tyto dva hrdiny a jejich světy divákům nejprve náležitě představili. Divák se s oběma hrdiny musí nejprve důvěrně seznámit a vytvořit si k nim určitý vztah. Bez něčeho takového totiž bude jejich následné střetnutí postrádat jakýkoliv emoční rozměr. Tvůrci tohoto filmu s tím měli předem počítat a náležitě se podle toho zařídit. Udělali to však? Nikoliv. Jak už jsem psal ve své recenzi na Muže z oceli. Snyder ve svém prvním filmu věnovaném výhradně Supermanovi absolutně nevyužil celý ten dvouapůlhodinový prostor, který dostal k dispozici. Místo toho, aby nám důkladně představil postavu Clarka Kenta, jeho život, jeho blízké a jeho svět, nám tu režisér naservíroval nepřetržité akční orgie, které sice byly vizuálně úchvatné, ale pro správné etablování hlavního hrdiny v jeho vlastní čerstvě rozběhnuté sérii naprosto nepodstatné. V souvislosti s tím bych rád doporučil přečíst šestidílnou komiksovou sérii, která se také jmenuje Muž z oceli, ale na rozdíl od Snyderova filmu je přesnou ukázkou toho, jak to mělo vypadat správně. V první řadě totiž nabízí příběh, který je funkční. Pokud se pak bavíme o Snyderově následujícím filmu Batman vs Superman, tak tu vlastně mluvíme o pokračování navazujícím na nefunkční základ. No a pokud vycházíte z něčeho nefunkčního, tak už jste vlastně od začátku v háji. To je první důvod, proč byl Batman vs Superman už od začátku odsouzen k nezdaru. Zadruhé, postava Batmana je poprvé představena, teprve na začátku tohoto filmu. Zatímco Supermana tu zastihujeme někde v počátcích jeho superhrdinské kariéry, Batman se nachází již někde na jejím konci. V důsledku toho jsme však jako diváci zaplaveni tunami připomínek a odkazů na události, o nichž vůbec nic nevíme a netušíme, co si o nich máme myslet. Upřímně, nevěřím tomu, že jakýkoliv komiksu neznalý divák pochopil onen odkaz na smrt Jasona Todda. Přitom se zdá, že právě toto měl být hlavní důvod Batmanovy zatrpklosti a ztráty jakékoliv naděje či víry. Všechny tyto nevyřčené věci a nepochopitelné náznaky pak vedou pouze k tomu, že divák nemá ani sebemenší šanci pochopit Batmanovy pocity a motivace. Ne, vážně, celou dobu jsem si během sledování filmu říkal: O co tomu chlapovi vlastně jde? Úplně stejné je to pak s ústředním zloduchem Lexem Luthorem, který mimochodem nemá absolutně nic společného se svým komiksovým předobrazem. Co je vlastně Lexovým cílem? Ochránit Zemi před další a ještě ničivější invazí z vesmíru? Tím, že vytvoří zcela neovladatelné mimozemské monstrum a zároveň zabije jedinou osobu schopnou tohoto netvora zastavit? Co přesně chtěl Lex udělat potom, co by Superman zemřel a Doomsday by začal nekontrolovaně ničit všechno kolem sebe? Podívejte i naprostý idiot musel po událostech prvního filmu pochopit, že Superman byl ten, kdo Zemi zachránil před útokem generála Zoda a jeho nohsledů. Nebýt Supermana, je se vším konec. U Lexe bych jeho nesmyslnou logiku dokázal ještě pochopit s vysvětlením, že se jedné o pomateného šílence, ale co Batman? Co má proti Supermanovi on? Proč Clarka nenávidí tak moc, že ho chce zabít? Film na tuto otázku nedává žádné uspokojivé odpovědi. Nebo je snad Batmanovým jediným motivem jakýsi bizarní sen, který očividně nepochopil ani on sám? Když už jsme u toho, film je celkově prošpikovaný jakýmisi kryptickými odkazy na věci minulé i budoucí, kterým běžný smrtelník nemá šanci porozumět. Ať už je to ale, jak chce, toto byl podle mě druhý důvod neúspěchu. A teď ještě zatřetí. Film je zcela přeplněn různými nejasnými dějovými motivy, aniž by však skutečně nějaký děj obsahoval. Scénář je jen jakousi mozaikou různých předzvěstí, předeher a náznaků, opravdový příběh však absentuje. Jen tak namátkou zkusím z toho guláše něco vylovit. Clarkova přítelkyně Lois pátrá po tajemném zosnovateli krvavého incidentu, k němuž došlo kdesi na blízkém východě. Tato dějová linie však k ničemu nevede a během filmu je šmahem ruky zametena pod koberec. Dále tu pak máme Batmanovo pátrání po jakémsi zločinném spiknutí. Toto pátrání nakonec opět nikam nevede. Do toho je tu ještě záhada točící se okolo tajemné ženy ztvárněné Gal Gadot. Z té se nakonec vyklube další superhrdinka. Superhrdinka, o níž se vůbec nic nedozvíme a která nemá pro celý film absolutně žádný význam. Kromě toho nás pak ještě čekají první zmínky o Flashovi, Aquamanovi a Cyborgovi. To jsou právě ty nejasné předzvěsti a předehry, o kterých jsem před chvílí psal. Ovšem pozor! I za všechny tyto chyby bych byl tomuto filmu pořád ještě ochotný udělit minimálně dvě hvězdičky. Důvod, proč mu nakonec dávám nekompromisní odpad, je totiž úplně jiný. Ve filmu je jedna scéna, v níž je Batman ochoten zabít jiného člověka. Dobrá, možná ne tak docela normálního člověka, ale každopádně inteligentního humanoida. Pokud se v nějakém filmu objevuje Batman připravený zabít nevinného muže, pak pro mě končí veškerá legrace a dávám jednoznačný odpad. Protože tudy cesta opravdu nevede, vážení. Postava Batmana je kompletně založena na tom, že nikdy nezabíjí. Netopýří muž se nikdy neodvážil zabít ani Jokera, ani Two-Face, ani Scarecrowa, ani Victora Zsasze, ani kohokoliv jiného, bez ohledu na to, že tím těmto zločincům umožnil další vraždění. Proč? Protože Batman nikdy nepřekročí onu pomyslnou hranici a nestane se tím, proti komu sám bojuje. Pokud toto Zack Snyder nechápe, tak budiž. Můj názor je ale jasný. To je vše, co jsem chtěl k tomuto filmu říct. Pokud se Batman vs Superman někomu líbí, nic proti tomu. Co se však mě týče, mám ve věci jasno. Touto cestou rozhodně ne!

Bohové Egypta jsou filmem, který rozhodně potěší jak každého milovníka fantasy, tak i fanoušky egyptské mytologie. Já sám musím přiznat, že tento film byl pro mě svého času splněným snem. Vůbec poprvé jsem totiž mohl spatřit velkolepý, vizuálně úchvatný snímek, v němž vystupovali všichni mí oblíbení egyptští bohové a hrdinové z dětství. Vzpomínám si, jako by to bylo dnes, když jsem poprvé četl onu pozoruhodnou báji o Setově zradě vůči jeho bratru Usirovi a jeho následném boji s Horem o egyptský trůn. Jistě si tedy dokážete představit, jak velké bylo moje nadšení, když podle této mojí milované báje někdo natočil výpravný film plný úžasných triků, fantastických lokací a neobyčejných bohů a netvorů. Bohové Egypta jsou v tomto ohledu plnohodnotným vizionářským dílem, které si zaslouží můj upřímný respekt. Létající kočár nesený hejnem ptáků, bojový vůz tažený dvěma obřími skaraby, Reův sluneční člun nebo brána do podsvětí. Všechny tyto nápady bylo naprosto skvostné a nesmírně působivé. Nedokážu si ani představit, jak lépe by se staré egyptské báje ještě daly zpracovat. Obrovskou zásluhu na tom má samozřejmě vizionářský režisér Alex Proyas. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že Bohové Egypta byly doposud zdaleka nejambicióznějším projektem tohoto revolučního filmového génia. A Alex Proyas se s tím vypořádal se vší grácií a parádou. Na celém filmu je přitom krásně vidět, že režisér i jeho tvůrčí tým měli zcela jasnou představu, jak by měli všichni klíčoví bohové vypadat a jaká by měla být jejich základní premisa. Nevím do jaké míry je tvůrce tohoto filmu fanouškem egyptské mytologie, ale musím uznat, že to všechno ztvárnil naprosto věrně a dokonale. Usir je laskavý a obětavý, věří v dobrotu lidského srdce a k nikomu se neobrátí zády. Právě tato jeho dobrotivá povaha však zároveň vede k jeho zkáze. Set je naopak krutý a nemilosrdný ale zároveň také lstivý a vychytralý. Na jednu stranu páchá nevýslovné zlo, ale na stranu druhou tak činí ve jménu většího a promyšlenějšího plánu. Horus je pak statečný a čestný ale zpočátku také příliš prchlivý a horkokrevný. Je to hrdina značně nedokonalý, který má celou řadu negativních vlastností. Jeho postupný vývoj a nabývání moudrosti a zkušeností rozhodně patří k nejzajímavějším aspektům filmu. Důležitá ponaučení a moudra, která původní báje nabízí, tu byla interpretována zcela přesně a troufám si říct, že možná i výstižněji a smysluplněji. Klíčovou složkou úspěchu je pak samozřejmě také skvělé obsazení. Gerard Butler si svého hlavního padoucha dokonale užívá. Je to poctivý záporák, kterého si divák skutečně vychutná. Nikolaj Coster-Waldau zase dobře vystihl Horovu rozvrácenost a komplikovanou povahu. Rozhodně se hned od začátku nejedná o bůhvíjak sympatického hrdinu a tak je to taky správně. Geoffrey Rush jako nejvyšší bůh slunce Re pak velmi přesně ztvárnil jakousi nejednoznačnost a nerozhodnost své postavy. Velmi se mi líbila také ústřední dvojice lidských hrdinů, kteří mají představovat jakýsi názorový střet mezi bezmeznou vírou v bohy a vyšší moc a vírou v sebe sama a své vlastní schopnosti. Film nakonec dospěje k poznání, že k tomu, aby člověk uspěl, potřebuje od každého trochu. Za zmínku pak ještě stojí také bohyně lásky Hathor, která dokáže stejně jako sama láska poplést komukoliv hlavu a bůh moudrosti Thovt. Zejména Thovtovo vyluštění hádanky, kterou hrdinům položila sfinga, stálo rozhodně za to. Tohle totiž bylo opravdu chytré a chytrost je něčím, čeho si u filmů cením ze všeho nejvíc. Největší radost mi však udělalo úžasné ztvárnění mých velkých oblíbenců - šakalího boha mrtvých Anupa a strašlivého hadího ničitele Apopa. Ačkoliv já osobně preferuji spíše jména Anubis a Apophis, která u nás zpopularizoval seriál Hvězdná brána, způsob, jakým tady byli oba bohové vyobrazeni, byl fascinující. Zejména Apophis jako nepředstavitelná ničivá síla a ztělesněný chaos. Jeho nástup na scénu mě dočista usadil. Co víc k tomu ještě dodat. Myslím, že z výše uvedeného je už asi celkem zřejmé, proč si ode mě Bohové Egypta vysloužili maximální hodnocení. Stoprocentní věrnost předloze, tvůrčí zápal, chytrost a nápaditost, pořádná dávka fantazie a neskutečně podmanivý vizuál. To vše ve výsledku tvoří zcela dokonalý a bezchybný celek. A právě proto si tento film nezaslouží žádné jiné hodnocení než to nejvyšší možné. Bylo mi ctí.

Další ze série hraných remaků Disneyho klasických animovaných filmů. Většina z nich nestojí za nic a tentokrát to bohužel dopadlo obzvláště špatně. Vlastně mě teď ani nenapadá nic, co by se mi na tomto filmu líbilo. Přejdu tedy raději rovnou k negativům. Pokud už se režisér rozhodl pro hraný film, musel počítat s tím, že bude potřebovat nějakého talentovaného dětského herce. Pokud k dispozici žádného takového neměl, pak měl raději zvážit dospělého hrdinu jako ve verzi z roku 1994 nebo rovnou kompletní CGI postavu. Takhle tu totiž máme v hlavní roli vyjukaného klučinu, který je tak strašně necharismatický a nezajímavý, že se na něj prostě nedá dívat. Počítačem generovaná zvířata nejsou taky nic moc. Zatímco v původním animovaném filmu byla všechna nakreslená tak, že hned vzbuzovala divákovy sympatie, tady jsou to prostě jen nějaká obyčejná zvířata, která nemají žádnou osobitost ani charizma. Například had Ká, který byl v původní verzi jednou z nejzajímavějších postav a měl ty nejlepší scény z celého filmu, má tady jenom jeden krátký štěk. Tygr Šér Chán, jenž byl v animovaném filmu nejen zlý a krutý, ale také velmi kultivovaný a moudrý, je zde pouhým jednorozměrným padouchem, který páchá zlo prostě proto, že to tak má být. Komické figurky jako medvěd Balú nebo opičí král Louie zde nejsou legrační ani trochu. Panter Baghíra je pak taky takový nijaký. Celkově tady prostě hrozně chybí jakékoliv emoce. Mauglí by měl být naivní a dětský, ale místo toho si tady hraje na nějakého drsného dospěláka, což působí hrozně nevěrohodně a rozpačitě. Všechny ostatní postavy jsou z emocionálního i hereckého hlediska stejně nudné a nezajímavé, takže se pak ani není moc na co dívat. Děj je sice dost podobný jako v původní animované verzi, jenže s absencí jakýchkoliv emocí, humoru, napětí a sympatických postav je to vážně dost nudné a ubíjející. Korunu všemu nasazuje závěr filmu, který se od animované verze diametrálně odlišuje a v podstatě nedává žádný smysl. Celý film úplně bagatelizuje a popírá jakýkoliv charakterový vývoj hlavního hrdiny. Mauglí je na konci filmu úplně stejný jako na začátku, takže se člověk ptá, jaký to celé vlastně mělo smysl. Původní film má smysluplný závěr s ponaučením, kdežto tady není vůbec nic. Efekty jsou na svou dobu běžný standard. Nejsou o nic moc lepší než v o pět let starším Zrození Planety opic. Kniha džunglí nemá vůbec nic, čím by mě mohla nadchnout. Celkově je tady prostě všechno úplně špatně a právě proto taky dávám tak nízké hodnocení.

Star Wars: Rogue One je dalším příspěvkem do dnes již legendární vesmírné ságy George Lucase. Nebudu chodit okolo horké kaše a řeknu to na rovinu. Podle mě se jedná o naprosto zbytečný film, který dělá víc škody než užitku. Abych to vystihl co nejlépe, pokusím se tu o malý příměr. Já osobně rozlišuji mezi filmy tvůrčími a filmy komerčními. O tvůrčím filmu můžeme mluvit ve chvíli, kdy na počátku jeho vzniku stojí jeden velice talentovaný a nadaný tvůrce se spoustou fantazie. Tento tvůrce pak osloví nějaké známé filmové studio a svou vizi mu předestře. Motivací k natočení filmu je v tomto případě snaha odvyprávět divákům zajímavý a nápaditý příběh. Potom tu máme komerční film, kdy na počátku všeho stojí filmové studio. To chce v první řadě vydělat peníze, a proto si najme nějakého nepříliš talentovaného rutinéra, kterému dá jasné a jednoznačné zadání. Tento režisér pak přesně podle daného zadání natočí film, jehož hlavním cílem není odvyprávět zajímavý příběh, nýbrž pouze a jen vydělat spoustu peněz. Mohu vás ujistit, že pokud se něco začne natáčet za těchto okolností, tak to s největší pravděpodobností nebude směřovat ke vzniku kvalitního snímku. No a tím se dostáváme k filmu Rogue One. Co byste řekli, myslíte, že tento film vznikl proto, že měl nějaký talentovaný a nadaný tvůrce neodbytnou potřebu odvyprávět příběh o tom, jak rebelové získali plány Hvězdy smrti nebo proto, že studio Disney chtělo vydělat balík peněz brnkáním na fanouškovskou nostalgii s vlnou samoúčelného fan servisu? Myslím, že odpověď na tuto otázku asi všichni dobře známe. Jak už jsem řekl, Star Wars: Rogue One je naprosto zbytečný film. Film, který nepřináší vůbec nic nového a celou sérii nikam dál neposouvá. Všechny nové postavy, které jsou nám tu představeny, nemají pro další díly absolutně žádný význam. Všechny nové informace, které se tu dozvíme, můžeme klidně zase zapomenout, protože pro další díly nejsou nijak důležité. Jenže to ještě není ani zdaleka to nejhorší. Tento film totiž zásadně narušuje kontinuitu Lucasovy původní šestidílné série. George Lucas vynaložil obrovskou snahu, aby vytvořil co možná nejhladší přechod mezi Epizodou III a Epizodou IV. Ve výsledku se mu pak povedlo něco naprosto geniálního, protože ačkoliv od sebe tyto dva filmy dělí desítky let, jejich návaznost je naprosto dokonalá. Teď do toho ale Disney hodil vidle a vrazil mezi Epizodu III a Epizodu IV jakousi podivnou mezihru, která fatálně narušuje onen harmonicky hladký přechod, jenž mezi oběma filmy existoval. A to prosím z naprosto malicherných důvodů. Podívejte, z vypravěčského hlediska je někdy mnohem lepší, když se o určitých událostech pouze zmíníte, místo toho, abyste je divákovi přímo ukázali. To, že rebelové získali plány Hvězdy smrti, měl být původně jen takový vypravěčský prostředek, který měl uvést do pohybu události čtvrté epizody. Nic víc, nic míň. Udělat z této banality celý jeden samostatný film mi přijde jako naprosto šílený nápad. Mně osobně bohatě stačilo konstatování, že rebelové ty plány prostě nějak sehnali, víc jsem vědět nepotřeboval. A právě kvůli této malicherné snaze vysvětlovat něco, co se vůbec vysvětlovat nemuselo, tu tak došlo k brutálnímu narušení do té doby dokonalé kontinuity. Na začátku Epizody IV jsem měl vždycky dojem, že princezna Leia převáží plány Hvězdy smrti v naprostém utajení. Že je vše maskováno jako nějaká neškodná diplomatická mise. Když se tam pak objevil ten imperiální křižník, měl jsem za to, že se jednalo o zcela nečekaný zvrat, který byl pravděpodobně způsoben nějakým závažným únikem tajných informací. Koneckonců Leia tam pak sama říkala, že jsou na diplomatické misi a že Vaderovo jednání je naprosto neslýchané. Když si to teď ale dáme do souvislosti se závěrem Rogue One, tak to celé působí hrozně divně. Nyní se dozvídáme, že Leina loď se krátce před začátkem Epizody IV přímo účastnila tvrdé bitvy, která se o ukradené plány strhla. Té samé bitvy se pak účastnil i Vaderův křižník, který poté Leinu loď pronásledoval. Z tohoto pohledu pak ty řeči o diplomatické misi působí naprosto absurdně. Navíc mám dojem, že Alderaan měl být první planetou, na které byla ničivá síla Hvězdy smrti vyzkoušena. Tady se opět dozvídáme, že to bylo trochu jinak. Ve výsledku tu tak máme film, který vlastně vůbec nic nového nepřináší a navrch pak ještě značně przní kontinuitu jinak dokonale navazující série. Co se týče samotné kvality, přijde mi to jako veskrze průměrné akční sci-fi, které nemá čím zaujmout. Takových fantasy příběhů o boji skupiny povstalců proti utlačovatelům jsem viděl už spoustu. Jaké hodnocení bych měl takovému filmu dát? Častý argument, že je Rogue One nejlepším Star Wars filmem, jaký pod hlavičkou studia Disney vznikl, rozhodně neberu. Pro mě je prostě tento film sám o sobě špatný a to, že existují nějaké ještě mnohem horší Star Wars filmy, na tom vůbec nic nemění. Mé hodnocení je proto takové, jaké je.

Možná budu trochu drsný, ale popravdě jsem nikdy nepochopil, co se na tomto filmu všem tak líbí. Děj celé série se tu neposunul ani o milimetr, ba naopak se ještě vrátil zpátky ve vývoji a to zcela proti směru, kterým se ubíraly první tři díly. Hlavní myšlenkou Jurského parku bylo vždycky to, že si člověk nemůže hrát na boha a snažit se ovládnout přírodu. Proč? Protože příroda vždycky zvítězí. Přesně tohle jsme mohli vidět ve všech třech předchozích filmech. Ke konci prvního Jurského parku jsme byli svědky jedné velmi pěkné scény, v níž dr. Alan Grant říká, že tento park ke zprovoznění rozhodně nedoporučí. A John Hammond na to pak reaguje slovy: "Já také ne." Tím bylo řečeno vše. Důvody, proč se oba muži takto rozhodli, jsme mohli vidět během celé druhé poloviny filmu. Po prvním díle tedy měli všichni zúčastnění jasno v tom, že Jurský park v takové podobě, v jaké byl původně zamýšlen, je prostě a jednoduše špatný nápad a celý tento koncept byl definitivně považován za mrtvý. Dokonce i Peter Ludlow ve druhém díle připustil, že takový park, jaký navrhoval John Hammond, by nebyl reálný. Jenže světe div se, najednou se ukáže, že se všichni mýlili a zničehonic tu máme nový Jurský park, který perfektně a bez problémů šlape. Někde jsem četl názor, že Jurský svět je prý tak dobrý právě proto, že nám konečně ukazuje, jak by mohl Jurský park vypadat, kdyby všechno pěkně klaplo a fungovalo. Jenže v tom je celý kámen úrazu. Pokud nám chtěl první díl něco sdělit, tak právě to, že Jurský park prostě nikdy fungovat nebude. A tím se dostáváme k tomu, že Jurský svět hned od svého začátku popírá hlavní myšlenku celé série. To není moc dobrý start, že ne? Celý projekt nyní řídí nějaký podivný chlapík, který pořád jen dokola omílá, že chce přesně takový park, jaký si přál John Hammond. Jenže John Hammond nakonec žádný park nechtěl a tvrdě proti podobným nápadům bojoval. Nechápu tedy motivaci ani logiku tohoto zvláštního týpka, který se navíc celkem rychle odporoučí a nic podstatného se o něm nedozvíme. Přesto se však zdá, že nový park dokonale šlape. Tedy alespoň do chvíle, kdy to zdejší vědci trochu přeženou a vytvoří úplně nový druh dinosaura. Důvod, proč tak činí? Protože zdejší návštěvníci jsou už prý znudění z "obehraného" T-Rexe či "nezáživného" Mosasaura. Proto je potřeba vytvořit úplně nový druh, aby se zájem návštěvníků opět zvýšil. A úplně nejlepší je obdařit tohoto nového dinosaura takovou kombinací vlastností, která z něj udělá jednu velkou časovanou bombu. Co takhle třeba mimikry? No jistě, z pohledu na dinosaura, kterého není vidět, budou zdejší návštěvníci zaručeně nadšení. Dobře, teď vážně. Pokud odhlédnu od toho, že důvody pro stvoření tzv. Indomina Rexe jsou naprosto absurdní (nudný tyranosaurus, nudný mosasaurus), tak vůbec nechápu to, proč z něj vědci museli udělat zrovna takový zcela nekontrolovatelný stroj na zabíjení. Protože nebýt stvoření Indomina, celý park by zcela bez problémů fungoval, to si řekněme jasně. Myšlenka z prvního filmu, která zněla: "neoživujte dinosaury" se tak mění na "dinosaury klidně oživujte, ale nevytvářejte žádné nové druhy". To je ale skvělý dějový posun, co říkáte? No a teď jen ve stručnosti to ostatní. Celý film v podstatě za moc nestojí, protože je to jen nedomrlý remake jedničky s lepšími efekty a několika zatím neviděnými dinosaury. Nic nového se tu neodehraje. Je tady jeden chlapík, který chce dinosaury využít jako zbraň. Fakt by mě zajímalo, jak toho chce proboha dosáhnout? Potom tu máme hlavního hrdinu, který má do seriózního a důvěryhodného dr. Granta asi tak daleko, jako je ze Země na Jupiter. Tento srandista však přišel na revoluční způsob jak zkrotit a ochočit raptory. Nastaví před sebe ruku a je vymalováno. Hned poté s partou raptorů vyrazí na motorce na pionýrskou výpravu. Někde tady jsem začal mít pocit, že to celé sklouzává někam k parodii. Nejvíc mi však asi vadilo, že se ústřední dvojice veze na současné módní vlně afektovaného nadhledu a cool hlášek. Alanovi a Ellie jsem věřil každý vyděšený pohled, zatímco Owenovi a Claire nevěřím absolutně nic. Závěrečné finále nemá cenu komentovat, je to prostě variace na závěr prvního dílu. Popravdě ani nevím, co jsem si měl z tohoto filmu vlastně odnést. Na jednu stranu se tu dozvídáme, že dinosauři se zjevně dají ochočit pomocí "triku s rukou". Na druhou stranu, když ten samý trik později použije hlavní padouch, moc dobře to s ním nedopadne. Film tedy nabízí dvě naprosto protichůdná poselství. Pokud bych měl na Jurském světě hodnotit něco kladně, tak snad jen to, že je to fajn nenáročná oddechová zábava na letní odpoledne v kině. Od této série bych však očekával trošku víc, než jen nenáročný akční výplach.