Davies182

Uf! Jdu se najíst.

Nejkomplexnější seriálové drama o slastech i strastech (těch hlavně!) rodinného života, které se kdy prohnalo televizními obrazovkami. Výchova dětí není horor! P.S. Od komorněji sevřené - až melancholické - knihy se to liší fakt hodně! Základní psychologický sub-teror ale naštěstí zůstává zachován, přičemž v otázce atmosféry strachu jde dokonce hraná adaptace díky neustálé potřebě hledání duchů v obraze ještě mnohem dál.

Ghost Rider 3 - The Prequel: Hate in Heart. Děcka! Něco novýho! Něco divnýho! Nechutnýho! Pitomýho! Sprostýho! Hnusnýho! Halucinogenního! Zhulenej, vysmátej a zkrvavenej Nicolas Cage ve filmu, jehož dvě třetiny jsem profacebookoval na mobilu, a vůbec sem to kvůli těm šíleně dlouhejm záběrům nepoznal (vlastně to nedokážu procentuelně ohodnotit, ale můj hvězdičkovej fetišismus mi zabraňuje připíchnout tomu jenom koment, takže dávám tři).

Budu spíše škarohlídsky držet basu s těmi ne úplně spokojenými, a ano, může za to zejména ve střední části hodně dobře viditelné vystřihávání dvaceti minut stopáže... Zkratkovité a citelně okleštěné scény totiž opravdu lehce kazí dojem jinak bravurnímu Statečnému srdci pro nové generace, a já jsem si jist, že s původní verzí bych byl bezvýhradně spokojen. Snad ji někdy uvidíme! Do té doby tak budu doporučovat s o něco menším nadšením, a pět chválu na velikášské, zatraceně krvavé historické drama.

Dokud se servíruje rodinný psychologický teror, je vše v naprostém pořádku. Dokonce bych i klidně napsal výborné! Jakmile se ale v posledních dvaceti minutách začnou konečně vykládat karty na stůl, jde uvěřitelnost stranou. Přehnaná hororová škatulka si začne vybírat svou daň, OMG střídá WTF a padá to celé do tupého žánrového průměru. 5/10. P. S. Jinak jsem ale nadšen režisérovým atmosférickým průletem v posledním záběru, a jen za tuhle ani ne minutu bych mu někdy v budoucnu klidně svěřil filmovou adaptaci The Evil Within. Modří vědí.

Nefanoušci Fostera a Fanning nebrat! Přečtěte si raději o tisíc procent melancholičtější knihu. Je až s podivem, nakolik tvůrci filmu divákům nečtenářům věří, že si bez problémů domyslí plno věcí: hlavně ze začátku, kdy neosobní vhození do děje a trablů hlavního (ne)hrdiny působí tak neadekvátně, až se z toho chce brečet. Má to svý chvilky, tíživá atmosféra originálu ale zůstala nevyužita. Spíchnuto zatraceně horkou jehlou.

Nějak nepobírám, proč do legrační putovní hříčky montovat celkem drsné politické průpovídky. Zpracování na jedničku, japonské příběhové vsuvky na pěst.

Nevim, proč mi to strašně připomíná Rain Mana s černým páskem v karate, ale baví mě to úplně stejně. Fandil jsem od začátku do originálního konce.

Zajímavý mix poklidného a stresujícího filmového žánru, který v hororových okamžicích mrazí až do morku kostí, v těch dramatických ale rezignovaně nejde zcela na dřeň. Finišovou páskou se navíc probíhá ve zcela odlišném... ehm... duchu, než jaký slibuje dosavadní stopáž. I tak ale rozhodně stojí za hodinku a čtvrt života.

Nádherný propastný rozdíl mezi mnou zde naposledy hodnoceným asijským filmem s parádní akční choreografií ale mizerným příběhem. Proč? Berg to má přesně naopak: v bitkách kvůli střihu skoro nejde poznat, kdo koho řeže, ale zato se tu parádně vyjímá ona hollywoodská patina a vypilovanější scénář. A ďábelsky přísnej Mark Wahlberg. Takže... si holt vyberte, no.