Davies182

Parádní Day - Lewis, který opět nezklamal, a jehož herectví mne dokázalo i napočtvrté překvapit, to je první hvězdička. Bezchybný příběh, který se točí okolo několika mocichtivých anglických pánů, kteří jsou ochotni jít za svým vítězstvím při dobývání kontinentu přes mrtvoly - HODNĚ mrtvol -, to je druhá hvězda. Dále pak samozřejmě skvělá režie v podání dnešního mastera digitální kamery Michaela Manna, to je další velké plus, kterého si v případě tohoto snímku nelze nevšimnout. Čtvrtá hvězdička je pak za další vedlejší, uvěřitelně ztvárněné postavy, kultovní hudbu a super akční scény, které byly nastříhány s dokonalou precizností a které se mohou v klidu rovnat moderním podobným sekvencím, ba dokonce mnohé z nich i předčí. Ale... to je všechno! Nevím, jestli jsem čekal ultimátní dobrodružný film, po jehož shlédnutí budu hledat čelist po zemi, ale prostě mi tam něco chybělo... Což je zvláštní, protože stejný pocit jsem měl i z nejnovějšího Mannova snímku Veřejní nepřátelé, i když tam jsem byl alespoň ještě několik minut po závěrečných titulcích ohromen nezapomenutelným zážitkem z kina - který po několika hodinách zmizel. V případě Posledního Mohykána jsem ale po skončení seděl usazený naprosto v klidu, pohoda.... příjemný napínavý film. A tak si říkám, že jsem prostě viděl velmi dobrý dobrodružný snímek s mnoha silnými momenty, k jehož dokonalosti mi ale něco schází. Možná silnější atmosféra...

Příjemný seriál, něco mezi Americkou krásou a Přáteli, mně osobně nicméně nijak zvlášť neoslovil. Několik scén naproti tomu zůstává v paměti natrvalo.

V celkovém vyznění ne nudné, avšak nezáživné vyprávění kompenzuje krásné tělo Dagmar Ďáskové, kterou si jistě všichni pamatují jako prsatou sexy policistku ze staršího seriálu ČR. Černý humor, který se střídá s jemnými vtipnými náznaky a několika dobrými hláškami je pak někdy docela trapný a nechtěný - například určité záběry na koně by spíše pasovaly do německých pornofilmů. Námět je však milou připomínkou toho, že i u nás mohou vzniknout minimálně zajímavá díla s pár dobrými nápady, a na obrovské poprsí Ďáskové a tupý výraz Krause se velmi dobře dívalo :-)...

Překvapivě občas zcela zbytečné, občas podstatně důležité střípky z děje na slavném seriálovém ostrově, které byly vysílány na internetu v pauze mezi sériemi.

Neskutečně strhující lavina emocí, která se na diváka vyvalí během srdcervoucích přelíčení v soudní síni se čtveřicí obžalovaných je tak excelentně zahraná (ano, hlavně Daniel Day - Lewis), až mi to vzalo dech. To byl první šok, pak už jsem chtěl osobně vtrhnout - vletět a prásknout dveřmi - do oné filmové místnosti se zkaženými soudci, kriminalisty a psychicky vydíranými oběťmi a zakřičet na celé kolo: VY NAMYŠLENÍ TUPÍ IMBECILOVÉ!!! Jimu Sheridanovi se povedlo mne jako diváka tak emocionálně vyčerpat, že jsem na samotném konci tohoto dramatického snímku (který kupodivu začíná pohodově, až komediálně) uronil nejednu hořkosladkou slzu. Lewis je právoplatně jedním z nejopěvovanějších seriózních hereců v Hollywoodu a je vážně škoda, že se neangažuje trochu více. Na druhou stranu pak ale do svých pečlivě vybíraných rolí dává mnohem více, než jen své srdce... Je to vidět v každém jeho snímku - ten člověk své postavě pokaždé propůjčí svou duši a stane se živoucím, existujícím hrdinou, kterého ztvárňuje. Je to něco podobného, jako když Viggo Mortensen spal při natáčení Pána Prstenů se svým mečem a nemyl se, aby splynul s otrhaným hraničářem Aragornem. Emma Thompson také ve Ve jménu otce dokazuje, že jí stačí jen deset minut na plátně a získá si svým neobyčejným charismatem naprostou většinu diváků - je skvělá! Ale dost už bylo superlativů (mohl bych ještě vyzdvihnout pěkný začátek filmu, po celou dobu strhující tempo, scénu s výslechy...), tento film jsem měl vidět o hodně dříve, a rozhodně si jej ještě někdy užiji.

Já ti dám facku, ty fucku!!!

Yes! Při pohledu na zachmuřený vysavač v galerii jako by mne osvítilo a já si bleskurychle vzpoměl, jak rád jsem měl tento neobvyklý animovaný snímek...

Kopírka Neverending story je z tohoto fantasy cítit na míle daleko. To ale snímku paradoxně nezabraňuje v tom, aby se u něj v klidu pobavila celá rodina, protože není ani trapný, ani nudný a zdlouhavý. Je to přesně ten typ fantasy filmu se sympatickým hrdinou, jakým byl pro děti v roce 2001 nový filmový Harry Potter: úchvatný, zábavný a dokonce jsem si na něj po letech i vzpoměl...

Hltal jsem všemožné animované filmy, které mne dokázaly na nějakou chvíli s bratrem pobavit. Tento kousek donesl jednou večer otec na kazetě, a viděl jsem jej tolikrát, až jsem si tento průměrný příběh Toma a Jerryho obrovsky zamiloval. Neskutečně dramatický konec!

První celovečerák podle oblíbeného seriálu jsem viděl jako jediný, na ty ostatní už jsem byl podle svého vlastního uvážení moc starý :-).