Suzana

Lid versus Larry Flint je v prvé řadě film o svobodě v zemi neomezených možností, který kritizuje pokrytectví a omezenost konzervativních a hluboce věřících Američanů. Vulgární? Možná – z prostředí pornografického průmyslu to snad ani jinak nejde. Larry byl v této oblasti řekněme průkopník a časopis Hustler vychází v téměř nezměněné podobě dodnes (ano, několik výtisků jsem četla :-) ) Kontroverzní? Určitě – toto slovo snad nejlépe vystihuje život porno magnáta Flinta. Průměrný? To v žádném případě. Tento Formanův film se mi líbil hodně (ostatně jako většina jeho děl) – je zkrátka jiný

Dle mého názoru značně přeceněný film. Loving Anabelle je jednoduše řečeno o „zakázané lásce“, osudovém setkání svobodomyslné a drzé studentky, nešťastné a až nepochopitelně pasivní učitelky, ve špatný čas a na špatném místě. Obyčejný příběh s poselstvím, líbivě, ale nevtíravě zpracován, s něžnou atmosférou začátku léta, s hořkým pocitem na konci.

Pro mě osobně byl tento dokument poučný a docela mě šokoval fakt, jak je nakládáno s dary "bohatého a vyspělého" světa potřebným. Dokument sleduje cestu jednoho kusu oblečení od původního majitele, který jej daroval pro dobročinné účely. Kus oblečení však ve výsledku nebyl darován, ale stal se součástí nekonečného koloběhu kšeftů s oblečením z druhé ruky a nového majitele našel až v daleké Africe. Mitumba je tedy název pro obchodování s balíky textilu, které byly původně darovány, ale přesto se staly předmětem obchodu a obživou chudé africké mámy.

Jako dítěti mi učarovala myšlenka, že bych byla jako Robinson Crusoe na krásném ostrově bez otravných rodičů. Takže asi nostalgických 40%.

Kolikrát měla jsem chuť se z ničeho nic sebrat a utéct od všeho pryč. Kamkoliv. Jakkoliv. Vlakem transsibiřskou magistrálou napříč Ruskem, odjet se poflakovat na thajský ostrov či japonský ostrov, vydat se napříč Amerikou z východu na západ, pak na sever do Kanady... Utéct od problému je snadné - na chvíli zapomenout na srdce bol a nelámat si hlavu s tím co bude. Vždyť ono je nějak vždy. Stejně jako hlavní hrdinka chtěla bych nasednout do auta/vlaku/letadla a při té příležitosti narazit na lidi cizí, jiné, zajímavé a vidět skrze nich sebe. Ony jsou tyhle výlety osvěžující, ale v hloubi duši víme, že utéct sám od sebe nelze. Stejně to řešení nakonec tkví v nás samotných. K filmu samotnému jen dodám, že vše dle mého názoru ubíjí rušivá kamera. A dostala jsem chuť na borůvkový koláč.

Tato jevištní hra není v žádném případě o nenávisti k mužům, jak tady někdo dost mylně pochopil. Vlastně, ve své podstatě není o mužích vůbec (a možná to někoho může dráždit), ale pouze o ženách – o jejich vnímáni sebe sama, sexualitě… místy vtipná, místy hysterická, místy dojímavá. Paní Enslerová se na jevišti nebojí mluvit o choulostivých a bolestných událostech života žen – zpovídala stovky žen – staré, mladé, svobodné, vdané, lesby, matky, znásilněné…. a na výsledku je znát, že do tohoto projektu vložila hodně ze sebe, ze svého ženského já – a primárně je možná určen pro ženy, ale myslím si, že chytrý muž se může královsky bavit, divit i dojímat. Pokud bude chtít.

Nevím.

Obvláště poslední díly příšerné - postupný úpadek kvality, už na začátku 2. série nemá seriál téměř co nabídnout. A nezachrání to ani mudrující Anne a její parťáci mudrlanti z Aljašky - no jen si představte tu situaci, kdy dva chlapáci hrají hokej a přitom řeší, proč ženy dělají to, co dělají a jak jim vlastně nerozumí. No tak!

Monolog vagíny.

Změnila jsem názor - tohle je definitivně odpad!!!!!!!