Jinny

Juraj Herz žije v mylném dojmu, že potřebuje účtovat s tématem, které je po tolika desítkách let vhodné především pro debaty v akademických historických kruzích. Sudetské téma ovšem není zdaleka ignorované a myslím i dostatečně prodiskutované. Navíc není moc vhodné pro filmový formát, protože každý má ohledně Sudet svůj kus pravdy a každopadně je to téma zatraceně frustrující - obojí se ve filmu zpracovavá celkem těžko. Juraj Herz asi nikdy nepochopí absurditu toho, že jeho pohled je pořád nevyvážený, i když tentokrát "z druhé strany". Osobně bych radši viděla ve filmu zpracovaný nějaký méně profláknutý kus české historie. Tolik k tématu. Jako film je Habbermanův mlýn špatně dramaticky vysvavěný, zkratkovitý a postavy dost umělé. Rozhodně není konkurencí zahraničním filmům typu Chlapec v pruhovaném pyžamu.

Nablýskaný povrch se díky práci Luise Leterriera snaží marně zakrýt ubohou práci bandy scénáristů. Ti se snažili divákům ukázat, jak jsou chytří, mě ale ukázali jenom to, že mě mají za blbce. Zamrzí to o to víc, že se v Podfukářích setkala výjimečně silná herecká parta. Lepší a autentičtější iluzionistické triky navíc (kromě jiného) najdete v Dokonalém triku i Iluzionistovi. Na konci filmu jsem necítila žádný úžas, cítila jsem se podvedená.

Antická tragédie scénáristů i Stapletona v hlavní roli. Jediný posun k lepšímu oproti prvnímu dílu je epičtější rozměr a vyšší koncentrace stříkanců krve (pokud si na to potrpíte, protože v tomhle směru se tentokrát už jedná spíš o fetiš). Místo Sparťanů se ve druhém díle brání Atéňané a jsou to vpravdě super chlapi, kteří vyznávají ideologii osobní svobody nade všechno, bojují s iráckými... pardon, perskými sebevražednými teroristy a jistě napsali i deklaraci nezávislosti. A pokud tvůrci za každou cenu chtěli v jisté scéně drsnou soulož jistých dvou postav, měli se zamyslet nad tím, jak by k tomu mělo dojít a oba měli přežít, déle než tři vteřiny. Pokud bohužel vznikne ještě další díl, budou se tvůrci muset snažit víc, abych byla spokojená, protože nad poprsím Evy Green se ukájet nebudu.

Pokud přistoupíte na to, že Spider-Man 2 chce být jen vizuální přehlídkou triků roku 2014, a smíříte se s tím, že existuje jen proto, že studio nechtělo přijít o práva na značku, odpustíte i scénář, který tomu odpovídá. Na to, že se jedná o pátý film o Spider-Manovi za posledních dvanáct let, bych čekala trochu víc tvůrčí odvahy a hraní si s postavami, když už jsou noví diváci prvním dílem z téhle série zaháčkovaní. Celkově je film o něco horší než jednička, ale pozvedá ho kvalitní technická stránka.

Dealer trávy, striptérka, tulačka a faktický sirotek pašují z Mexika drogy... což by mohl být námět road movie o tom, jak je téhle čtyřce policie v patách, ale nebojte se, Millerovi se stále pohybují v bezpečných komediálních vodách (byť nemají problém diváka očekávajícího neškodnou rodinnou zábavu šťouchnout do oka). Nikdo z ústřední čtyřky není komediální superhvězda, ale rozhodně je to parta schopná přirozeně si přihrávat fórky. Jestli z nich někdo vyčnívá, tak je to Jennifer Aniston, která vyfasovala vděčnou roli, ve které může předvádět roli matky i vyzkoušet si striptérský taneček. Jenom bych dala přednost závěru, během kterého by všichni trochu zmoudřeli. To, co skutečně vidíme, je i přes ironické pomrkávání pořád jenom oslava instituce americké rodiny.

Upírský příběh vyprávěný ženským hlasem. Claře život uštědřil hlavně kopance, nebojí se ušpinit si ruce a upírkou je vlastně ráda. Eleanor je básnířka, která zabíjí jenom ty, co jsou připravení, a svoji lidskost vlastně nikdy neztratila. V jádru tyhle postavy plní stejnou roli, jakou v Interview s upírem hráli Lestat a Luis. Ovšem bez vzájemného jiskření. Děj (v obou časových rovinách) navíc pracuje s pozoruhodnými náhodami. Oproti nedávnému Přežijí jen milenci je ale Byzantium sympatičtější v tom, že si film odpouští snobismus, a má ucelenější příběhový oblouk. A nabízí pořád lepší milostný příběh než Stmívání.

50 % Musím upozornit, že jsem nevěřící, ale to mi nebránilo užít si Prince egyptského a biblické příběhy považuju za solidní archetypy. Noe je nabubřelý film, který selhává co se emotivního dopadu týče. Všechny ingredience tu jsou, ale těžko s vámi dokážou pohnout postavy, které se dají jen těžko vnímat jako lidi z masa a krve (oni totiž mají ÚDĚL). Jsou to biblická jména s tvářemi několik známých herců. Co se týče technické stránky, tam si je Aronofsky jistý v kramflecích. Co se týče filozofické stránky věci... Noe je příliš doslovný (což je možná snesitelné v Bibli, ale nehodí se pro film z roku 2014) a v přístupu k tématu starosvětský, nenechává divákovi prostor pro vlastní interpretaci. Ve výsledku je jedinou myšlenkou základní teze, kterou všichni od dětství známe - lidé si zaslouží přežít, protože ve většině z nás je i láska a dobro (myšlenka, které se daleko zajímavěji věnují některá nejlepší díla sci-fi).

John Hurt v cameu známého dramatika (ale ne toho nejznámějšího), Wasikowska jako otravný teenager (taky vás napadlo, jak tenhle tvor přežil staletí?) a afektovaní Hiddleston a Swintonová (ne že by neměli být přesně takoví). Občas se zadařil nějaký ten vtípek (přičemž spoludiváci odhalili několik vtipů, které mi zjevně unikaly, eh), ale nejvtipnější mi přišly Adamovy výlevy, které by zrovna tak mohly divákům servírovat emo děcka ze South Parku.

Nebudu Drive Angry označovat za guilty pleasure. Pokud vás něco bavilo, nestyďte se za to. A já se u téhle nadsazené ptákoviny bavila slušně - tečka. V roli Miltona bych si dokázala představit tucet vhodnějších herců, zato William Fichtner je víc cool než Nicolas Cage, aniž by musel střílet během souložení (lol?) nebo pít alkohol z lebky.

Lehkonohá komedie, která sice rychle vyšumí, ale nabízí přinejmenším nejvtipnější útěk z vězení, jaký jsem kdy viděla ;)