Rupmen

Zřejmě není ani tak důležité, jaký je přínos Heyerdahlova objevu pro lidstvo. Daleko podstatnější je, že Heyerdahl pochopil svoje životní poslání a zařadil se mezi “blázny“, kteří dokážou překonat všechny překážky a svůj bláznivý sen realizovat. V této souvislosti je pak zajímavá i postava prodavače ledniček, Hermana, životního pechvogela, kterému žádný jeho plán nevyjde. Jeho posláním je ale přijít s možným řešením a tedy s nadějí v okamžiku, kdy ostatním už nápady došly a také energie a vůle se už pomalu vytrácejí. Pak už ani nevadí, že Hermanův nápad zase selže. Ja ja, to chce zvláštní náturu. Vedle zajímavého obsahu, dostal film atraktivní filmové zpracování. Takže, po malém zaokrouhlení nahoru, 4 body.

Vypadá to jako pilotní díl uvažované TV série, který moc nedopadl. Filmu zoufale chybí charismatický hrdina resp. jeho představitel. Ten přitom bývá u akčních kriminálek základní podmínkou úspěchu. Ne vždy to ale vyjde. Snímek je to (alespoň mně přijde) zbytečně dlouhý, s děravým scénářem, ničím překvapující a tedy docela nudný. Poučený divák zde určitě neočekává žádné hlubokomyslné řeči a vybroušené dialogy, ale měl by se dočkat alespoň nějakých „tradičních“ hlášek. Nedočká. Dost mě proto překvapuje převládající nadšené hodnocení tohoto díla na ČSFD. Asi by měl tedy TV seriál přece jen šanci na slušnou sledovanost. Dva body jsou ale vážně maximum.

Jauvajs! Hodně nepovedený film, přehlídka zoufalých ne-hereckých výkonů. Ono zde v zásadě není co hrát. To pochopili ukázněně všichni (zejména pak herci), s výjimkou osoby, která zde vystupuje v roli sestry Lauren. Ta naopak hraje jako o život. Za svůj výkon si možná nezaslouží trest smrti (vždyť je to jen „film“), každopádně by ale měla dostat doživotní zákaz vstupu do všech filmových studií. Představa, že bych se na to musel podívat ještě jednou, mě úplně vyděsila. Tomu říkám horor.

Úchvatná filmová podívaná. Smysluplné využití současných filmařských možností, kde je každý záběr naaranžovaný do posledního detailu. Pro někoho triková složka nebude všude úplně dokonalá (možná to měl tedy Ang Lee natočit až za 10 let :o) Někdo bude režisérovi vyčítat líbivost, spekulativnost a manýrismus. Jinému zase přijde hlavní myšlenka banální anebo tvůrci zbytečně banalizovaná ? Kdepak. Je to pohádka, balada, srozumitelný a lidský příběh, úžasně zpracovaný. Vážné věci film přitom podává s humorem a lehce, aniž by je zlehčoval anebo se jim vysmíval. Možná je to příběh o Bohu a možná je ale bohem vypravěč, který svým příběhem vytváří nový svět, do kterého zve své posluchače (diváky). Každý může vstoupit anebo si může vybrat jiný příběh, který se mu líbí, a kterému bude věřit. Nakonec, vždyť jen hinduismus zná 33 miliónů bohů. Tak si snad každý najde toho svého a jeho život.

Většina lidí není ve své podstatě zlá (já tomu někdy moc nevěřím, ale sluší se to říkat). Nechovat se jako svině, to chce občas taky odvahu, rozvahu a charakter. Hlavně v okamžicích, kdy člověk dostane příležitost ostatním a sám sobě demonstrovat, že právě on je ten morální a spravedlivý. Pokud navíc stačí spolu s davem rozhořčených občanů kopnout do ležícího a už dobitého prevíta, pak není čas na nějaké váhání a pochybnosti. Skvělý film, který je také o kamarádství a přátelství, o tom povrchním a především o tom velkém – celoživotním, které, jak se někdy ukáže, už je jenom fikcí. To zjištění bolí. Ano, optimistický příběh vypadá jinak.

Nezavděčí se člověk všem, tím spíše se nemůže zavděčit celý sbor slovutných akademiků. Oscar musí přece na někoho vyjít, tak proč ne třeba Argo. Mám za to, že v roce 2012 se objevily lepší filmy, ale zase tak velký malér tenhle snímek není. Filmy natočené podle skutečných událostí, musejí počítat s řadou omezení. Zde si autoři dali strašně záležet, aby zůstali věrni originálu. Výsledek působí věrohodně, včetně spousty davových scén. V případě šestice skrývajících se diplomatů snahu po věrnosti dotáhli tvůrci do zbytečného extrému. Všichni mužští představitelé jakoby vystoupili z nějakého skeče Monthy Pyntonů. Evidentní falešné kníry, potrhlé paruky a nesedící příčesky. Takovouhle bandu klaunů by museli na každém letišti okamžitě odhalit a zpacifikovat (v Íránu ukamenovat). Nakonec se také divák pointy dočká, a tuto snahu ocení při závěrečných titulkách, kdy se vedle každého hereckého představitele objeví ID karta s fotkou skutečného diplomata. A vážně, jakoby si z oka. Udělat dokumentární film by přišlo určitě levněji, ale takhle to bylo zase zábavnější.

Komedie, co by se mohla líbit hlavně teenagerům a v některých momentech pak ještě malým dětem, které vždycky spolehlivě rozesmějí hovory o prdění. Tím rozhodně netvrdím, že je to snímek určený dětem. To asi ne. Možná by pak odmítali spát se svými dosud milovanými plyšáky. Pokud ale (i dospělý) člověk snese občas hrubší výraz, vtip anebo narážku, zkrátka nemá předsudky, může ho Méďa celkem pobavit.

Bourne bez Bourna ? Možná by to nakonec nemuselo vadit. Trilogie už z daného tématu vyčerpala co se dalo a patrně i něco navíc. Pokud by se tedy našel nápaditý scénář, vlastně proč ne. Bohužel, právě tohle moc nevyšlo. Film přitom mohl být zajímavý v momentech, kdy dochází k průniku s původní příběhovou linií. Není. Z hlediska zpracování se pak jedná o rutinní záležitost, která neurazí. Takže zbytečný, snadno zapomenutelný film. Ta trojka je s odřenejma ušima.

Střídání umělecky zdařilejších období s jistými nezdary není určitě specifické jenom pro tvorbu Woody Allena. Na začátku století se mu podařilo natočit ještě zábavné Darebáčky a Škorpiona, aby potom úroveň jeho filmů klesala hodně hluboko až k protivné komedii Cokoliv. Pak kde-se-vzalo-tu-se-vzalo vynořilo se nadprůměrné drama Match Point následované ještě snesitelným Sólokaprem se znovu-hláškujícím Allenem. To už se ale zase jelo z kopce dolů. Rychlý sešup na chvíli zbrzdily Vicky Cristina Barcelona, ale tady to bylo spíše zásluhou kouzelných Španělů než samotného Allena. Při svém dalším putování už podobné představitele nenašel a jeho tvorba dále pokračovala po sestupné křivce strmě dolů, až dorazila do Říma (s láskou). Zde už Allen, doufejme, že definitivně, našel své dno. Asi lze pochopit, že chtěl tímto filmem vzdát poctu svým oblíbeným autorům a ztřeštěným italským komediím 70. let. Výsledkem je ale bláznivá taškařice, která není vůbec vtipná. Film může pobavit snad jen hodně nekritické fanoušky W.A. Nakonec nic nového. Už nějakou dobu platí, že pokud se chcete u Allenových filmů skvěle pobavit, nemá cenu čekat na novinky, ale lepší je se vrátit zpátky, ideálně až někam k začátkům jeho tvorby. Každopádně Woody Allenovi (i nám) moc přeju ještě alespoň jeden jeho majstrštyk. Naděje je sice malá, ale zatím žije.

Nejspíš nejlepší Allenův novodobý film. Paradoxně jde ale o film, který se z Allenovy tvorby hodně vymyká. Kdo moc chce a moc se snaží, tak tam známého režiséra možná poznává, ale asi jenom proto, že ho tam urputně hledá. Film připomíná spíše tvorbu Hitchcocka anebo Polanského. Hlavní hrdina, takzvaný typický produkt doby, je člověk bažící po úspěchu a bohatství, který vnímá ostatní jen jako prostředky anebo překážky a vztahové problémy řeší s citem uživatele plastového kelímku (po použití vyhoďte). Sice mu občas dochází, že se nechová úplně vzorově, umí si to ale hravě omluvit a sám sebe považuje za oběť nepříznivých okolností. Skvělá napsaná postava, skvěle zahraná. Stejně ale jako řada dalších - vedlejších postav, což u Allena určitě nepřekvapí. Například postavy vyšetřujících detektivů - postupně sice nacházejí celou řadu indicií a také jejich zkušenosti a instinkt jim napovídají, kdo je asi pachatelem. Vyšetřování ale vedou rutinně bez osobního zaujetí. Proč ne? Vždyť je to jen zaměstnání, k tomu mizerně placený. Ano, je to cynický film o cynické době, bez naděje a povzbuzení, bez tradičního Allenova humoru a ironie.