Rupmen

Dost povedený horor, kde všechny filmové složky fungují, a kde se postavy nechovají jako zoufalí bezmozkové. Úsměv, když na to přijde, stejně jako třeba cirkusový klaun, dokáže docela efektivně děsit. Možná je to ale hlavně o traumatech, které lidé způsobují - spíše neuvědoměle než nevinně - svým nejbližším, nejčastěji dětem. Snímek by mohl být snad o něco kratší a svižnější, Parker Finn je ale určitě talentovaný tvůrce a těším se na jeho další film.

Tak asi nic pro velké plátno, ale pro mě velký zážitek. Představa, že se vydržím hodinu a půl koukat na telefonující hlavu byla pro mě před tímto filmem těžko představitelná. Ale koukal jsem a ani nedutal. Autoři si to vůbec nezjednodušili, s minimem natočili překvapivě divácký film. Klobouk dolů.

Po přečtení několika zdejších komentářů jsem vlastně rád, že jsem neviděl seriál Narcos a film si mohl užít. U mě dobrý, a jako u většiny díky hlavnímu hereckému tandemu. Zdá se, že Barden na prahu padesátky také pochopil, že větší pupek osobnosti neublíží … ;o)

Scénárista a režisér v jedné osobě má podle mě dost obstojný vkus. I mně se líbí Nelítostný souboj a Obvyklí podezřelí, takže jeho snažení mi může být sympatické. Bohužel v provedení to hodně skřípe. Herecké obsazení nemá smysl porovnávat, Pacino a DeNiro nasazují laťku hodně vysoko. Zde je ale hlavní slabinou už scénář, zejména špatně napsané postavy a chabé dialogy. Celkové vyznění tak při absenci slušného dramaturga / scénáristy mohl nakonec spasit snad ještě nekompromisní střihač, který by film zkrátil na 90-minutovou svižnou střílečku. Možná tedy než Dokonalá loupež by se to mohlo jmenovat Promarněná šance.

Film dává skvělou příležitost vyniknout Jaku Gyllenhaalovi, ale v rámci svého prostoru mu zdařile sekundují také Chris Cooper v roli tchána Fila :o) a teenager Judah Lewis. Holky jsou tu tentokráte na vedlejší koleji, ale opravdu jen zdánlivě, protože od začátku až do konce provázejí v rolích matek, dcer a parnerek svoje chlapy vlastně celým životem. Ženy si určitě většinou zaslouží od svých partnerů více pozornosti, respektu a lásky. Tím, že to chlapi ignorují anebo možná jenom neumí dát najevo svoje emoce, ubližují nakonec hlavně sami sobě. Chvílemi jsem se strachoval, že snímek sklouzne do sladkobolného melodramatu, ale moje obavy se naštěstí nenaplnily. Happyend dorazil, ale tak nějak rychle, nenásilně a celkově povedený dojem z filmu nepoškodil.

Zklamání roku. Z českých filmů ročníku 2014 dokonce už druhé, prvním je Díra z Hanušovic. Kdybych si měl ale vybrat, který z těchto snímků dát ještě jednou, jako menší trest bych šel raději do „Díry“. U této pohádkové trilogie jsou nejhorší zpívané části. Vzhledem k tomu, že se jedná o operetu, pak je to určitě hodně smutné zjištění. Nechci být ale nespravedlivý, a tak musím uznat, že už scénář působí nedotaženě, ploše a rozpačitě … je překvapivě nudný. Bez muzikálové složky by vlastně Janu Svěrákovi asi chyběl důvod, proč tento film vůbec točit. Alespoň o některých Švěrákových dílech (Vratné láhve) platí, že stárnou do krásy a opakované zkouknutí jim pomáhá. Mám obavu, že to nebude tento případ.

Film zapadá do trilogie vážných filmů tvůrčího tandemu Jarchovský - Hřebejk a až na tu závěrečnou a zbytečnou reminiscenční vložku, jde o film hodně povedený ... Rozdílů mezi našimi režiséry s možnou mezinárodní ambicí a např. úspěšnými dánskými režiséry bude určitě víc, jeden je ale očividný. Skandinávský přístup nechápe diváka jako nesvéprávné děcko, které je třeba vést za ručičku a nakonec mu vše prozradit a raději ještě jednou srozumitelně zopakovat. Dánové umí pracovat s náznakem a tajemstvím, zpravidla také odolají lákavosti vyčerpat atraktivní téma do sucha, vtipnou situaci i pointu většinou jen naznačí, očekávají spolupráci diváka a jeho „vtažení do hry“. Škoda, že se tady Hřebejk ve finále zachoval jako roduvěrný Čech …

V úvodní části jsem musel nejdříve překonat chuť film vypnout – vadil mi nepřehledný počet postav zachycený neosobní chaotickou kamerou v jejich přirozeném prostředí. Chybělo málo. Teprve když jsem dokázal rozlišit hlavní hrdiny a zorientovat se trochu v jejich příbězích, začalo to být zajímavé. Evidentní spojnicí všech příběhů je svět Internetu, mobilních telefonů, elektronických médií a sociálních sítí, zkrátka moderní svět, ve kterém virtuální realita vytlačuje skutečnost. Svět, ve kterém už na skutečný život nezbývá čas ani chuť, a který v přímé konfrontaci s médii je uboze šedivý a nedostatečně atraktivní. Problém bezpečí, zneužívání, anonymity, identity, kdy lidé ztratili schopnost komunikovat napřímo a ztrácejí i schopnost ovládat a řídit to, co vytvořili. Tvůrci neagitují a nemají tedy ambice tento problém vyřešit, možná jen nesměle naznačují, že cestou může být projevit zájem o své okolí a nenechat se semlít.

Takhle nějak vypadá čistokrevné oscarové drama, čistota žánru je přitom až obdivuhodná. Jde o film seriózní, s jednoznačným postojem. Film s hezkými obrázky, nejlepšími momenty jsou pak skupinové obrazy, černošské spirituály, záběry jižanských plantáží. Docela mně vadily dialogy, hlavně ty čítankové mezi otroky. Zejména v těchto scénách mi herecké výkony připadaly divadelní a nepřirozeně necivilní. Daleko zajímavější a i věrohodnější jsou konfrontační scény hlavního hrdiny s jeho pány a bílou chátrou. Nemůžu říct, že mě ten film nebavil, jenom mě nebavil zas tak moc, abych ho chtěl vidět znovu.

Studenti střední zemědělské školy si troufli na natočení celovečerního filmu. A tak nějak to muselo dopadnout - nadšené, amatérské, zmatené, nezáživné, nudné. Tvůrci si vzali docela velké sousto, ale kdo by se na ně zlobil. Ať si hrají, hlavně, že nezlobí a neberou drogy … ačkoliv, minimálně scénárista a režisér v jedné osobě si něčeho musel evidentně zobnout.