JohnCZ

Mlžící Čína, neznámý virus, první nakažení. Co mi to jen připomíná? Viral trochu vtipně předběhl dobu. Mega sympatické postavy a zajímavě rozjetou zápletku s poměrně originálním šmejdem táhne dolů nepříliš ambiciózní scénář s odbytým koncem. Byl by to dobrý pilotní díl k nějaké kratší minisérii, kde by se divák dočkal i odpovědí.

Docela mě překvapuje, že si Čína vyprodukovala film, kterej do Číňanů docela nemilosrdně kope a vyobrazuje je v podstatě jako záporáky. A Annaud si opět libuje v nasírání diváka, postavy ve filmu jsem měl chuť opakovaně zaškrtit a nechat těmi vlky sežrat. Je tu znát, že se film, resp. předloha částečně inspirovala skutečným životním příběhem. Z filmařského hlediska to nemá moc směr, nakousne se dost věcí, ale nic není nijak zvlášť pointované a prostě film jen tak poklidně plyne. Annaud má ale dobrý filmařský cit pro snímání přírody a navíc působí tak prazvláštně konzervativně, že jsem měl pocit jako kdybych sledoval o 20 let starší film. Tomuto pocitu dopomáhají i mnohdy nedigitální efekty, někdy na hranici kýče, avšak působící díky tomu neokoukaně. A vyloženě bravurní práci tu odvedl James Horner. I když se dost vykrádá, jeho velkolepé melodie vždycky stály za to.

Zaujaly mě ty Killzone připomínající masky. Po supr začátku, který představí velice zajímavý fikční svět, to ale hodně rychle upadne v obyčejnou akční mlátičku, která svého světa vůbec nevyužívá a zároveň je odvyprávěná děsně chaoticky. Všichni tam, až na ústřední dvojici, vypadaj skoro stejně a neměl jsem tucha, kdo je kdo. Akce je ale natočená dobře a prostředí jakéhosi úplně lehounce futuristického korejského města má taky svou specifickou atmosféru. Hyo-joo Han jinak super a je škoda, že i ta romance je taková spíše nedomrlá.

Upřímně, nejsem velkým příznivcem graffiti, které osobně považuji spíše za vandalství než za umění, ale jsem rád, že to tvůrci vzali skutečně od píky a pojali to obsahově takto komplexně, i když je možné, že znalcům úvodní a poměrně dost rozsáhlé historické okénko bude spíše na obtíž. Sledujeme, jak se počáteční tagování vlastních jmen nevychovanými děcky z Bronxu po vagónech vlaků a dalším cizím majetku postupně dostalo až do Evropy a jak se s Banksym a dalšími průkopníky vyvíjelo v sofistikovaný street art s vysokou (nejen duševní) hodnotou, který má světu hodně co říct. Kousek se skartací vlastního díla je naprosto ultimátní troll, který mě hodně pobavil.

Když jsem na internetu poprvé zahlédl plakát, rozesmál mě nahlas, protože jsem ho považoval za fejk. Na první pohled totiž působí jako dost drsný mem - ať už to bylo zamýšleno cíleně či nikoli. Nakonec se z toho vyklubal reálný projekt a k mému překvapení dokonce fakt dobrý dokument, kde za oněch 90 minut tvůrci stačí za pomoci šikovně sestříhaných dobových záběrů a trochou fikce provést diváka jak mládím Michaela J. Foxe a jeho cestou na vrchol, tak následným nárazem do zdi v podobě Parkinsonovy nemoci. Je to natočené bez zbytečného patosu, ale s citem, nijak přehnaně sebelítostivě, ale stále dostatečně intimně. Takový jiný, osobnější pohled na člověka, jehož filmy mnohé z nás prováděly dětstvím a mládím a máme je rádi dodnes.

Ani ne tak plnohodnotný film jako spíš animovaný experiment beroucí si vizuální inspirace z věcí, jako je 2001: A Space Odyssey, Matrix, Silent Hill nebo aktuálně celkem populární Backrooms. Surreálno, na jeden záběr naanimovaný běh nekonečnými místnostmi, které nejsou pevně ukotveny ani v čase a ani v prostoru. Stopáž by mohla být asi kratší, animace začištěnější a bez glitchů (působí to jako hrubý render v nějaké starší verzi Unreal Enginu) a asi bych i ocenil nějakou více "excuse me sir but what the f-" pointu. Sledování si vyžaduje trpělivost, ale kdo má pro podobné neurčité experimentální tripovité šílenosti slabost, nešlápne tu vedle. Na Youtube by to zcela jistě mělo stovky tisíc zhlédnutí a nadšené komentáře, ale že se tohle dostalo až do kin mě teda zcela upřímně překvapuje.

Dvacetiminutový kraťas natočený (se skrytými střihy) jako jednozáběrovka z prostředí rádiové místnosti, který se po zbytečně dlouhém a nezáživném dialogu s první volající rozjede v pěkně napínavé a nepříjemné inferno s dost údernou pointou.

Trpí to stejnými problémy jako přeceňovaná předloha. I navzdory mnoha změnám je to dějově dost o ničem a kvůli chabé práci s postavami jejich ztráty v divákovi nevyvolávají žádné větší emoce. Tahle adaptace má ale jednu nespornou výhodu a to je vyprávění obrazem, díky čemuž je, podobně jako 1917, svým luxusním audiovizuálem, bohatou výpravou a precizní režii kvalitní zážitkovou záležitostí. Jestli tu něco opravdu funguje bezvadně, tak je to akce, atmosféra a celkové vyobrazení pošetilé války, kde samotná smrt není nikdy hrdinská, ale především krutá, nesmyslná a zbytečná.

Čekal jsem na jednu stranu větší drasťák, ale zároveň jsem to neočekával tak luxusně zahrané. Abraham Attah v roli malého Agu naprosto válí, působí bezprostředně, civilně a maximálně uvěřitelně. Oproti tomu Idris Elba trochu přehrává, ale to je nejspíše záměr jeho trochu vyšinuté postavy. Dobře natočené, v neokoukaném prostředí jakési středoafrické země, i když místy, zejména ke konci, mi to přišlo krapet nedořečené.

Dotaženo k dokonalosti. Svižnější, napínavější, osobnější a celkově o něco dějovější série plná parádních epizod a v bouři vrcholící jednou zprvu velmi nenápadnou zápletkou. Seriál se tu nadobro našel, pevně usadil a já se těším, co přijde dál. Jediná věc, co mi stále úplně nesedí, je nehodící se end credits theme, která svým rozjařilým veselým vyzněním, zejména v této řadě, dost často narušuje jinak poněkud pochmurné konce některých epizod.