Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (3 567)

plakát

Králové hor (2015) 

Kluk z Entrelobos tentokrát netančí s vlky, ale létá s orlem. Vizuálně je to nádherné, některé kamerové hrátky snesou až srovnání se špičkovými BBC Earth dokumenty. S dějovou složkou už to tak slavné není. Ač obsazením je to super, paradoxně to kazí anglický projev a možná i kvůli němu docela nepřirozené herecké výkony, které v kombinaci s místy kýčovitě napsanými dialogy, prostředím rakouských Alp a komisařem Moserem v jedné z hlavních rolí, tak trochu evokují mizerné televizní německé a rakouské seriály. I po stránce zápletky je to velmi přímočaré, ale pravdou je, že sbližování otce se synem na pozadí rodinné tragédie je téma vcelku vděčné.

plakát

Mezi vlky (2011) 

Dobrodružná pohádka skutečným příběhem asi opravdu jen lehce inspirovaná, která na mě jak výpravou, tak režií a kamerou působila filmařsky spíše televizním dojmem, občas až na hraně hallmarkovského kýče, ale mající velkou výhodu v krásné přírodě a líbivé hudbě.

plakát

Paříž 15:17 (2018) 

Dokumentární look, který koresponduje s volbou obsadit do hlavních rolí skutečnou trojici hrdinů, působí sice zajímavě a byť se jedná o příběh bezesporu zajímavý, nejsem si úplně jistý, jestli bylo nutné o něm v takovéto podobě natočit celý film. I když jsou kluci celkem sympaťáci, jejich dětství je ohraná nuda, následná cesta po Evropě taky úplně neohromí, navíc to kazí občasné náboženské kydy, a to zásadní se odehraje až v posledních, i když nutno podotknout vcelku adrenalinových, 15 minutách.

plakát

Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko (2011) 

Problém tohoto filmu je ten, že ač se strašně snaží a ten silnej příběh má pro to všechny předpoklady, tak mě prostě nejenže nechytl za srdce, ale nakonec ani pořádně neoslovil svým dějem. Postavy, zejména ten malej sebestřednej něcojakolehceautistický kluk, jsou děsně afektované a nesnesitelné, ústřední záhada hodně rychle přestane diváka zajímat, protože scénář se tak podivně stáčí různými nezajímavými směry, že nedokáže pořádně držet tempo. Za zmínku stojí parádní Desplatova hudba, která alespoň z toho závěrečného smíření vytáhla nějaké funkční emoce.

plakát

(1998) 

Nepřímé spoilery! Matematika coby univerzální jazyk vesmíru mě vždycky fascinovala, i když na ní nemám buňky. Pi v tomto ohledu zprvu působilo nesmírně zajímavě, ale ve finále je to spíše film, kde vítězí forma nad obsahem a nějakého objevování všehomíra jsem se dočkal spíše jen v náznacích a ve zjištění, že člověk není stvořen k tomu vědět všechno (což je koneckonců i celá závěrečná pointa). Černobílý vysokokontrastní vizuál a nekompromisní režie ale umí efektivně vyvolat úzkost prakticky z ničeho a oči se z toho spouštěly jen těžko.

plakát

Po strništi bos (2017) 

Slice of life z české vesnice z období Protektorátu. Dobře zahrané, dobře natočené. Poetiku a trefný milý humor střídá spíše rodinné drama, které je stále sympatické, ale oproti Obecné škole o poznání obyčejnější.

plakát

Obecná škola (1991) 

Úžasně nostalgická retro atmosféra v kombinaci s neopakovatelnou svěrákovskou poetikou vykouzlila tělem i duší český film, který pobaví, potěší, předá i pár trefných a příjemně nevtíravým způsobem podaných pouček. Naší zemi by bylo hej, kdyby ta poválečná realita byla skutečně taková, jak si ji postavy ve filmu představují. "Ta největší strana musí mít pořád strach, že se to přehoupne a v příštích volbách už nebude největší. Nemám pravdu? Voni by se komunisti jinak začali strašně naparovat a nebylo by s nima k vydržení. Voni dokážou bejt i panovační. My jsme slované, pane učiteli, ale západní, západní! U nás žádná diktatura nemá živnou půdu, to je proti přirozenosti národa, nemám pravdu?"

plakát

Street Kings (2008) 

Typická ayerovka se zkorumpovanejma poldama v ulicích LA a opět to náramně šlape. Má to pevnou režii, Keanu jako nezastavitelnou mlátičku, která se s ničím moc nesere, a je to natočené tak hezky příjemně drsňácky po staru, že mi ani vlastně nijak zvlášť nevadil možná trochu zbytečně překombinovaný a přesto trochu předvídatelný a ničím originální scénář.

plakát

Zabiják proti své vůli (2019) 

Stylizovaná akční šílenost, která ovšem baví spíš jen tak napůl. Nejsem na tenhle typ filmu vyloženě cílovka a místy mě ten epilepticky hyperaktivní střih rozčiloval, ale Danielovi Radcliffovi to sedlo, ostatně svůj komediální talent ukázal už v obdobně a přesto naprosto jinak pošahaném Swiss Army Man. Hezky si to kope do trendů současného konzumu založeného na senzaci. Samotné akci docela citelně chybí kinetika a obecně výraznější choreografie.

plakát

Vrch řvoucích lvic (2021) 

Tři kámošky, díra kdesi v Kosovu, pocity vlastní svázanosti a sociální situace, ze které není cesta ven. Navzdory krásné přírodě je to zpracováním a vyobrazenou mentalitou přesně taková ty syrová a hrubá východní Evropa jak si ji asi zhruba představuju. Holky jsou po celou dobu totálně na pěst a to posléze ještě eskaluje s tím, jak se snaží ze své finanční situace vymanit. Trochu depka, trochu nuda, místy snaha o art, ale každopádně tyhle východoevropské filmy se mi zatím ještě neokoukaly. Co do scénáře to není úplně dotažené, ale na druhou stranu napsat a zrežírovat ve svých 19-20 letech jako žena takovýto film si zaslouží respekt.