JohnCZ

Docela tradiční mozaika tří různých vcelku banálních příběhů, které se zlehka prolínají, ale na můj vkus trochu málo. Více mě zaujal jednak fakt, že je to zasazené na pozadí právě probíhajícího jakéhosi blíže neurčeného (asi) přírodního fenoménu a jednak poměrně impozantní umělecko-technická stránka. Běžná selhání jsou audiovizuální artovkou se skvělými obrazovými kompozicemi a zábavně semi-futuristickým nádechem, který v českém prostředí působí hodně neokoukaně.

Série, která se nejvíce podobá starým ryanovkám. Stále ještě dozvuky studené války, politické intriky, klasický špionážní thriller. V prvních dílech navíc seriál krásně odkazuje na aktuální dění a velkou část děje zasazuje i do naší vlasti, což je ale trochu dvousečná zbraň. Na jednu stranu potěší Praha a další české lokace, na stranu druhou se s každou další epizodu více a více projevuje naivita scénáře, která je tu pro našince, který zná české reálie, patrná o to více. Je vtipné sledovat prezidentku ČR jako akční hrdinku, aniž by si scénáristé uvědomili, že český prezident má od toho amerického výrazné odlišné pravomoci a mentalitu. Ono těch nepřesností je ale víc a nejednoho Čecha by mohlo skoro až urazit to, jak moc z nás americký scénárista dělá východní Evropu. Čím blíže se tato řada chýlí ke konci, tím více se z toho stává jen těžko uvěřitelná fikce, která se současností inspiruje skutečně jen vzdáleně. A nemyslím tím jen to, že jsou zde rusáci z Kremlu vykreslováni jako daleko důstojnější, kompetentnější, racionálnější a nakonec i lidštější než jací ve skutečnosti jsou. Po akční stránce je to zdaleka nejstřídmější série, ovšem napětí a atmosféra tomu nechybí a navzdory výše uvedeným výtkám mě to bavilo. Slabší série to bezpochyby je, ale v rámci žánru za mě furt dobré.

K dokonalosti dotažená Planeta Česko, tentokrát však zaměřená čistě na pražské městské prostředí. Bez toliko kritizované osobní složky režiséra, tentokrát zaměřená čistě na zvířata a krásné záběry. Pořád to pochopitelně není tak akční a barvité jako konkurenční značně dražší dokumenty od BBC, ale je to pojato velice příjemným a relaxačním způsobem. Vůbec bych se nezlobil, kdyby tahle série pokračovala dál a dál. Je dobré upozorňovat na krásy kolem nás, byť nejsou třeba až tak vidět. Přírodu, které je potřeba si vážit a znát její ekosystém tak, aby bylo možné jej chránit.

Navzdory průměrnému hodnocení velmi příjemné překvapení. Ve 22 letech vystřelit režisérskou prvotinu, která má v sobě poměrně dost pubertální rozvernosti a nestability, ale přesto předkládá středoškolské drama uvěřitelně dospělým neboomerským způsobem, napsat zajímavé nejednoznačné postavy, o kterých divák tak úplně neví, co si o nich má myslet, precizně po celou dobu stopáže udržovat a stupňovat dusno, otextovat k tomu pár songů a nakonec to celé parádně emotivně odehrát (dvojí emoce při divadelních scénách) a ještě u toho vypadat jak tak akorát decentně slutty Wednesday, to není jen tak. Úplně stoprocentně mi nezaklapl akorát trochu zmatený a trošičku jiná očekávání vzbuzující úvod, ale je taky dost pravděpodobné, že to byl tvůrčí záměr a snaha diváka ještě trochu více zmást. Není to v samotném námětu moc originální, filmařsky to ještě není úplně vyzrálé, ale přesto je to dobré a příběh umí slušně vtáhnout a na správných místech i překvapit. Quinn Shephard válí jak před kamerou, tak za ní.

Love letter nejen Opportunity, ale i tak trochu opomíjenému roveru Spirit, sloužící zároveň i jako rekapitulace jejich společné cesty. Audiovizuálně krásně zpracované, mrtě sentimentální, ale není to vědecky založený dokument, který by prezentoval jednotlivé poznatky. Je to především o vztahu klíčových pracovníků NASA k jejich robotickým dětem, které mají tendenci polidšťovat, protože pro ně nepředstavují jen vrchol vlastní profesionální kariéry, ale jsou i velkou součástí jich samotných. Kdo nemá dost, o následovníku Perseverance mohu doporučit tento dokument s Brianem Coxem, který je o fous techničtější, ale neméně chytlavý.

Chvíli trvá, než se do děje divák přes první roztříštěnější polovinu dostane, ale jakmile se situace začne hrotit a linky se protnou, je to jízda až do konce. Opět parádní výprava, dobře natočená i ozvučená akce a jako celek, až na hollywoodsky přestřelené (avšak díky tomu ukrutně zábavné) finále, se mi to zdálo býti dějově o něco hlubší než první série. Ač jsem tomu ze začátku moc nevěřil, Krasinski je i se svým Chuckovským vzhledem v roli zarputilého a stále mírně přinasraného Jacka Ryana výborný.

Vykrádačka všeho možného, zejména zmiňovaného Nezvratného osudu, který měl ale jasná pravidla, zatímco tady je to takový typický hororový freestyle, kde se ústřední bubák chová zejména tak, jak se to hodí scénáristům. Vzhledem k tomu, že je to celkem blbé, tak je fajn, že se to nebere úplně vážně a je skoro škoda, že postava kněze dychtícího zahrát si na bratry Winchesterovy nedostala více prostoru. Díky humoru to ale svižněji odsýpá a navzdory jinak rutinnímu provedení celkem dobře baví. A to i nemalou měrou díky Elizabeth Lail, na kterou se taky moc dobře kouká.

Další z řady řemeslně slušně odvedených light hororů s hezkým vizuálem, zajímavým digitálním bubákem, ale nijakým scénářem. Není to špatné, ale ani nijak zvlášť dobré, byť nahoru to zlehka vytahuje celkem fajn pointa.

Umění manipulace. Sice furt nechápu, jak se mu to povedlo, kor když Jonathanu Tuckerovi kouká to zmrdství celou dobu z očí a z každé věty, kterou k Leah dominantně pronese. O to je ale atmosféra každou minutou hustší a svým pomalým, leč zlehka stupňujícím se, tempem směřuje k nevyhnutelnému probuzení se z milostného okouzlení do tvrdé reality. Nebo?

Konzervativně pojatá a z estetického hlediska dokonale natočená červená knihovna. Hlavní hrdinka je sice co do charakteru strašně na pěst a dějově je to předvídatelné až běda, ale špičkovou dobovou výpravou, krásnými exteriéry a precizní výstavbou scén to do sebe prostě vcucne.