JohnCZ

Má to náznaky atmosféry, vcelku fajn temnější vizuál, hudebně skvělý opening (vizuálně ten AI odpad ale fakt ne), hromadu skvělých herců a tak celkově se mi to přízemnější pojetí dost zamlouvá... ale proč je to proboha tak strašně unavené? Jako by to nikoho ani pořádně nebavilo. Od hlavního hrdiny, přes vedlejší postavy, až po záporáka. Kurňa, vždyť i ta jindy silně expresivní a živelná Emilia Clarke tu nemá co hrát a její studenej čumák není ani drsnej, ani sympatickej, ani tragickej, ale prostě... nijakej. Zápletka okolo skrullů není úplně marná a trochu si dělá srandu ze všech těch ještěřanských konspiraček, ale nestihne se ani pořádně rozjet a je hned konec. Pár odkazů na současnou geopolitickou situaci potěší, stejně jako nečekaný kopanec do Slovenska. Jinak ale slabší nevýrazný průměr.

Na Netflixu je to uvedeno jako dvojice (2x52m) samostatných dokumentů s podtituly "The Solar System" a "Exoplanets" a je to dobré sledovat v tomto pořadí. Jinak je to ale celkem basic dokument s nepříliš hezkými animacemi, který nemá ani vizuálně a ani obsahově oproti dražším BBC bratříčkům, až na pár momentů jako názorné ukázky, jak se za pomocí spektrografu hledají a analyzují vzdálené earth-like exoplanety, moc co nabídnout.

Svěží závan starého dobrého MCU. Krásné a kreativní vizuály, nadupaný soundtrack, hodně akce, všudypřítomný humor a především - má to duši. Občas to působí až moc nesourodě, zejména až nečekaně smutně tragický Rocketův origin, který tím jak tne do živého, jasně nade vším vyčnívá. Zároveň se ale díky tomu lehko zařadí mezi nejsilnější momenty celé trilogie.

Až na trochu zbytečnou linku se ztracenými dětmi hodně solidní politicko-katastrofický thriller, který se otírá o atraktivní téma případného celoevropského blackoutu a jeho dopadů. Nesmyslů tam je celkem dost a to i poměrně elementárních, ale má to fajn atmosféru, neokoukané prostředí evropských měst a institucí - a to nejen těch německých, dostatek napětí i akce. Z toho tématu by šlo vytřískat asi i víc, obzvlášť pokud by zápletka nabrala globální kontury a nepřítelem by byl někdo jiný, ale i tak je to na šestidílnou sérii slušná výpravná jízda, která má jak začátek, tak především i jasný konec.

Po první sérii to byl jasný plný počet. Kombinace depky a luxusní kombinace suchého a štiplavě sarkastického humoru, kdy Tony každého na první dobrou nekompromisně stírá, byla dost super. A to i v tom, že i když seriál na první dojem působí jako klasický britcom, tak jím vlastně moc není a ve správných momentech umí rychle dupnout na brzdu. První série navíc předvedla moc hezký dějový oblouk a působila příjemně uzavřeně. Přesto ale byly natočeny další dvě série, které už působí trochu navíc a jen se nimrají dál v tom, co už bylo předtím řečeno. Tony se už nechová tak "agresivně", už to není taková sranda, ale spíš taková melancholie. Přesto si svým feel-good writingem, nesmírně sympatickými postavami, líbivým skoro až romanticky působícím britským maloměstem a jakousi snahou o navození každodenní rutiny After Life drží, i přes bolestivá témata, neskutečně pohodovou a podvědomě civilní atmosféru až do konce. Trochu mě mrzelo, že ve třetí sérii chybí některé oblíbené postavy a obsahově už tomu skutečně zlehka docházel dech, ale finální emocionální horská dráha plná drobných postřehů o životě v podobě finální epizody výsledný dojem vystřelila opět na vrchol.

Marvel Wars. Rozjezd dobrý, vizuály krásně hravé a na detaily bohaté a celé to působí, i přes místy dost brutální vykrádání umělecké estetiky Star Wars, fakt zajímavě. Jenže v půlce jako kdyby došly tvůrcům nápady, přestali z ničeho nic dramaticky rozvíjet jak postavy, tak celý svět a narychlo splácali generické finále s plochým záporákem, který je v podání Jonathana Majorse navíc strašně nudný. Ty scénáře jsou opravdu čím dál tím horší.

Zpočátku je tam těch oduševnělých monologů možná až moc, ale postupně si to sedne a je to jinak napsané s takovou lehkostí a zároveň tak příjemně sebevědomou leč nenucenou odvahou, že divák všechny ty divoké pocity a propletené vztahy bere jako naprosto přirozené. Mile umírněný scénář, parádní casting, skvělý soundtrack, neokoukané prostředí a zvláštní, pro tento filmový žánr nezvykle ponurý kamerový filtr s utlumenými barvami, z toho dělají opravdu příjemné indiečko.

Víc než cokoli jiného je to fakt komedie a k mému překvapení ještě navíc svým cringe humorem místy fakt vtipná. Dost to připomíná ty lepší teen komedie z konce devadesátých a první poloviny nultých let, tedy žánr, na kterém moje generace vyrostla a který mi vlastně dneska celkem chybí. Nejvíc zábavný je ten kontrast mezi mohutnou a lehce přestárlou Jennifer Lawrence a miniaturním Andrew Barth Feldmanem a všechny ty humory na to směřující. Asi by z toho šlo vytáhnout ještě víc, ale i navzdory klasické šabloně a občasné přeci jen trapnosti je to celkem fajn věc s, ač šíleným průběhem, uvěřitelným a příjemně feel-good rozuzlením.

Skvělý dokument, který jde ve šlépějích svých slavnějších BBC bratříčků. Patagonie je zdaleka nejúchvatnější, ale ani další parky nedělají ostudu a každý z pěti dílů je napěchován vizuálně dokonalými a parádně sestříhanými záběry, které se akorát trochu ke škodě opět věnují spíše fauně než parkům jako celku. Dívá se na to ale příjemně, i díky klidnému komentáři Baracka Obamy, který se, jak je u podobných dokumentů v kontextu jejich komentátorů zvykem, v úvodu každé z epizod mihne i před kamerou. Mimochodem, jestli někdo fakta o ohrožených druzích a klasický environmentální apel, který se v tomto dokumentu omezuje vždycky na pár slov na závěr, považuje za "neomarxistickou ekologickou agitku", dokáže o tom napsat stěnu zbytečného textu a ještě vrazí dokumentu odpad, tak zřejmě nepochopil, o čem teda ty Národní parky a další chráněné oblasti jsou a divím se, proč vlastně takové dokumenty vůbec sleduje. Žádný "atentát na city", ani žádné "emocionální vydírání" se nekoná, to je buďto záměrná lež a nebo regulérní paranoia autora komentáře. Naopak je v tomto ohledu tento dokument oproti mnohé konkurenci velmi umírněný a pouze dává divákovi najevo, že člověk je životně závislý na zdraví ekosystému, kterého je součástí. Což není žádná ideologická agitka (ta je leda tak v hlavách některých komentátorů), ale prostá realita.

V zásadě to není nijak špatně natočené a zahrané, je to slow-burn, ale má to celkem fajn atmosféru. Jen je blbý, že celá ta sci-fi zápletka omezující na vyloženě hrstku nepříliš dobrých efektů je jen kulisou pro naprosto rutinní home invasion thriller bez jakékoli přidané hodnoty. Co do scénáře je to naprosto neambiciózní a to včetně konce, kdy se tvůrci zbaví problému tím nejvíc deus ex machina způsobem, aniž by se pokusili o jakýkoli byť jen náznak pointy či alespoň nějakého vysvětlení.