JohnCZ

V úvodu a závěru hezké uctění zesnulého Chadwicka Bosemana a to mezi tím je sice příjemně přízemní, ale co do příběhu bohužel dost podprůměrná marvelovka, která finálním rozuzlením zapůsobí celkem zbytečně. Wakanda je sice vizuálně hezká a africké domorodé motivy hezky down to earth, ale ve chvíli, kdy tvůrci do děje nasolí nějaký uši trhající moderní popík, tuhle atmosféru spolehlivě rozbijí.

Občas to hapruje v tempu, zejména závěr, ale jinak je to hodně příjemné prohloubení světa, který byl v původní trilogii vykreslen poměrně jednostranně a navíc jak byl děj vždycky hodně akční, nezbývalo na něj ani mnoho času. To tady neplatí a kromě charakterů postav tu scénář velice slušně buduje základy pro budoucí Panem tak, jak ho známe. Kapitol, který tak tak přežil rebélii, kterou rozpoutal 13. district ještě ani zdaleka není na vrcholu své slávy, technologicky se teprve rozvíjí, chová se daleko více neohrabaně a své nekalé úmysly ještě neumí pod pozlátkem luxusu tak důkladně schovávat. Je to celé pojato daleko více syrově a zejména vykreslení prapůvodního pojetí hladových her mě svou přímočarou brutalitou poměrně překvapilo. Tomu se poddává i celkový art design, který fušuje do jakéhosi futuristického retra s lehounkou příměsí dobové římské a zároveň kvazi-sovětské architektury. Vypadá to cool. A fajn je i obsazení. Tom Blyth jako budoucí prezident Snow je naprosto přesný, Rachel Zegler je taky super a celá ta lehounká, ne vyloženě muzikálová, ale na písničky orientovaná stylizace mi sedla. Koneckonců, ony písně hrají nemalou roli i původní trilogii. Za mě dobrá kombinace, která fanouškům neustále příjemně odkazuje na původní trilogii a zároveň dává najevo, že není jen zbytečným fanservisem. A že je to naopak universum, ač teda ne nějak přehnaně rozvětvené, které má stále co nabídnout.

Možná špičkově sestříhaný a dramaturgicky zvládnutý dokument, ale především poskládaný z velmi důležitých důkazních materiálů. Jestli ani tohle někomu nestačí, tak už mu neotevře oči vůbec nic.

Mohl to být seriál s velkou výpovědní hodnotou a mrazivou atmosférou, který ukazuje minutu po minutě začátek války z vícero úhlů pohledu, ale místo toho je to spíše takové odlehčené lidské drama, které se o válku spíše jen tak otírá a příliš nevyužívá potenciálu tématu.

Prvních pár epizod, kdy to vypadalo a chovalo se to jako Homeland, navíc občas zmiňující stále ještě poměrně aktuální geopolitickou situaci, mě to fest bavilo - i přes tu přemíru panbíčkářských keců, které ze sebe postavy občas chrlí. Mrtě zajímavý námět, který měl sakra potenciál, tu ale zůstal poměrně nevyužit. Tvůrci se logicky mohli vydat dvěma různými směry, přičemž se nakonec vyloženě nevydali ani jedním a, i když se k jedné straně dost často přikláněli, názor poslední scénou zase trochu pootočili a nechali otevřený pro případnou další sérii (která nebude). Mehdi Dehbi v roli novodobého Ježíše je ovšem výborný a minimálně ze začátku buduje svým hereckým projevem přesně tu potřebnou auru, u které divák skutečně uvěří, že by třeba i dokázala strhnout davy. Formálně je to natočené taktéž dobře a, i přes pomalé tempo, to díky dobré režii, zábavným postavám, solidní výpravě a celkovému vizualu rychle uteče. Jen škoda, že to ze strany scénáře není dotaženější.

Odcházím vlastně ve finále s dost zvláštními pocity a úplně nevím, jestli jsou dobré nebo špatné. Indy je zpět, to bezpochyby. Je to parádní dobrodružný film, plný akce a honiček, cestování po atraktivních lokacích (byť teda dost brutálně digitálních), dokonce i zajímavého příběhu, který i ve své poslední části poměrně originálně vyvrcholí. Na druhou stranu, je to stále tam? Je to pořád ten stejný Indy? A tady musím říct, že to tam prostě tentokrát nějak necítím. Není tam ta energie, chybí tomu lehkost, chybí tomu hravost. Tempo je pomalejší, akce těžkopádnější, atmosféra unavenější. A skutečně si nemyslím, že by důvodem bylo stáří Harrisona Forda, i s tím by se tu dalo pracovat. Nejzvláštnější dojem mám ale ze samotného konce, kde tvůrci jako kdyby chtěli udělat dost odvážné rozhodnutí, ale na poslední chvíli cukli a scénář narychlo a vůči postavě Indyho docela neuspokojivě přepsali. A otravná Helena je tu kvůli tomu nesympatická ještě více než doposud. Budu si to muset dát brzy ještě jednou, abych si urovnal myšlenky. Jak říkám, formálně je to velmi dobrý film, ale nevím jestli tak úplně z hlediska zakončení životní cesty takto legendární postavy.

Oproti sesterskému projektu od Pixaru s názvem SparkShorts výrazně slabší. Tyhle shorts jsou spíše takové experimentální hrátky s animací než skutečné plnohodnotné shorts s příběhy a pointou. Sem tam vysvitnou na povrch nějaké emoce, ale je jich celkem málo. Za mě nejlepší epizody: Going Home a Elephant in the Room.

Pomalejší, víc hardcore než Breaking Bad. Seriál zkouší jak divákovu pozornost, tak trpělivost a věřím, že se najde hodně lidí, které tohle brutální slow-burn pojetí nebude bavit. Na druhou stranu, když on je to tak dokonalý mix silné scenáristiky, precizní režie, promyšlených kamerových kompozic a skvělého herectví... Gilligan dopiloval formu k dokonalosti a i když se po většinu stopáže "jen" budují postavy skrze zdánlivě nepodstatné scény plné malých drobností, je to jako celek tak dobrá filmařina, že to vůbec nevadí, ba naopak. Je jen škoda, že oproti Breaking Bad umí Better Call Saul šlápnout na plyn jen málokdy, ale o to silněji umí ve správných momentech diváka zasáhnout. Nic proti Bobu Odenkirkovi a jeho herectví, naopak, ale postava samotného Saula mě ve finále mírně zklamala. Ne že by byl Saul špatný, to vůbec. Akorát je přesně takový, jak by divák očekával a všichni okolo něj jsou tak výrazně zajímavější. Všemu vévodí skvělá Kim Wexler, která je krásnou ukázkou toho, jak psát atraktivní silné ženské postavy. Postupně se vrací ale i řada dobře známých (ne)milovaných charakterů z kartelu, jejichž příběh je tu dál rozvíjen, postupně se protíná s tím Saulovým a nakonec nenuceně zvolna navazuje na události Breaking Bad.

Nejsevernější město na Aljašce, kde krví zbrocenými ulicemi pochoduje armáda agresivních krvesajů, mrazivá atmosféra, skvělý vizuál. Čekal jsem levné béčko, ale k mému překvapení dostal spíše hororový blockbuster, kde se krví sice nešetří, ale film má i další kvality - dobře vypadá, umí napnout a je velice dobře zmáknutý i po stránce režie.

Hlad po pořádné space opeře a věhlasná jména jako Jonathan Glassner (Stargate SG-1) nebo Dean Devlin (původní Stargate film) mě přivedla i k tomuto nelichotivě hodnocenému sci-fíčku. Po zkušenostech s Netlixáckým Another Life, který se těší obdobnému hodnocení, jsem čekal ledacos, ale nakonec vlastně odcházím navzdory nulovým očekáváním celkem příjemně překvapen. Předně to není tak úplně space opera, ale více hard sci-fi (hodně, hodně nadneseně řečeno) tak trochu ve stylu The Expanse. Nicméně je to typická Syfy céčková záležitost. Levný studiový seriál (navíc natáčený někde v Srbsku) s lacinými efekty, který si ale na nic moc nehraje a který se po příšerném pilotu celkem sympaticky rozjede, byť není to nic jiného, než snůška klišé a cheesy dialogů, které bychom neviděli jinde. A přesto, bavilo mě to více než jiné starší kousky této stanice jako Dark Matter nebo Killjoys. Kdo to bude porovnávat se současnými drahými seriály streamovacích služeb, tak pochopitelně odejde zklamaný. Ale na toho, kdo na tomto typu sympaticky blboučkých seriálů vyrůstal, může The Ark zapůsobit svěže a příjemně nostalgicky. Jedna věc mě přesto zaráží a to, že tyhle pokusy nikdy nedosahují kvalit, rozmanitosti a tím i celkové zábavnosti klasik z 90. a nultých let. Jako kdyby se tvůrci báli využít oné lacinosti a trochu se odvázat, aby to mohli trochu více rozjet i jinými netušenými směry. Po stránce scénáře The Ark po první sérii prozatím celkem pokulhává.