JohnCZ

Vizuálně hezké, strašně příjemné na poslech a s nadšením a pokorou odvyprávěné přesně tak, jak to umí Brian Cox. Strukturou je to spíše jen hrst různých poznatků a zajímavostí, kterak se různé přírodní zákony manifestují v prostředí, ve kterém žijeme, než-li nějaký komplexní dokument. Z hlediska čistých informací tedy nic extra objevného, ale je to příjemné a zajímavé na sledování. Tradiční BBC kvalita. Snad jen, vzhledem k tomu, že poslední epizoda svým názvem dost explicitně odkazuje na dnes již kultovní slova Carla Sagana, mě trochu zamrzelo, že tam jeho hlas, byť jen třeba v nějakém krátkém "cameu," nakonec nezazněl.

Mind-changing experience. Časoprostorový timelapse, který vám zcela změní (rozuměj, rozcupuje) náhled na onu pověstnou základní otázku o životě, vesmíru a vůbec. Boží animace doprovázena úžasnou hudbou a notoricky známými hlasy z populárně-naučných dokumentů. Emoce na maximum, existenční krize zaručena. Kdybych měl vybrat a doporučit jen jedno jediné video o vesmíru, které stojí za to vidět, je to tohle. Ke zhlédnutí zde. O fous slabší, ale stále výborný prequel zde.

Reakce automaticky naladěné do podoby přehnaného hejtu, kdy se jeden uživatel přes druhého předhání, kdo film důvtipněji setře. Je to nutné? Morbius je sice celkem tuctový a příběhově velmi jednoduchý origin, ale rozhodně ani zdaleka ne tak špatný, jak napovídá hodnocení. Jared Leto je úplně v pohodě, jeho proměny zábavné a temný vizuál je od běžných MCU barviček příjemně svěží. Souboje mi trochu připomínaly ty ze třetího InFamous, hudba zase nolanovského Batmana. Nic moc nového do žánru film nepřináší, ostatně to už dneska málokterá marvelovka, ale bavilo mě to.

Kvalitní kus válečné filmařiny, která produkčními kvalitami a soustředěnou režií připomíná spíše to lepší ze západní produkce. Samotný příběh a sled scén, kdy sledujeme přerod středoškolského hippie učitele v obávaného snipera, je sice jedno velké a mnohokrát viděné klišé, ale jinak je to překvapivě autentické a po emoční stránce to funguje náramně, i bez zabřednutí do takového toho typického ukňouraného patosu. Osobně v tom, až na trochu idealismu, nevidím propagandu, ale dost věrné vyobrazení toho, co běžné ukrajinské vojáky pohání, jakým způsobem nahlíží na vojska nepřítele, která okupují část jejich země, a proč je jejich morálka dlouhodobě takto nezlomná. Vizuálně film vypadá parádně a samotná akce je příjemně minimalistická, rozvážná a velmi přehledná, byť se slušnou dávkou napětí, což k tématice perfektně sedí.

Vizuálně vypiplaný, ale jinak spíše průměrný nekonfliktní a zejména na menší děcka mířený kalkul. Šlo by to i vtipněji.

Obsahuje nepřímé spoilery! Myslím, že nebudu až tolik přehánět, když Okkupert označím za norský, potažmo evropský Homeland. Ten vlastně začínal docela podobně. Na aktuální politické situaci vystavěl "co by, kdyby" fiktivní zápletku, která se sice vyčerpala, ale seriál jel dál a přinášel zápletky nové a nové, stále palčivé aktuální. A nejinak je na tom i Okkupert, který první dvě série staví na myšlence, co by se stalo, kdyby Spojené státy byly v rámci NATO mimo hru (a měly proto Evropu taktříkajíc na salámu), EU by byla energeticky úplně v hajzlu a kvůli tomu činila daleko prohnanější a pragmatičtější kroky, třeba dovolila Rusku okupovat Norsko. Upřímně, čekal jsem ve finále trochu něco jiného a celé to atraktivní téma okupace (které není až tak klasickou násilnou primitivní okupací, jakou rusák běžně předvádí) mi nepřišlo ani zdaleka vytěžené tak, jak by mohlo. Okkupert je především slow-burn politický thriller, ale velmi dobrý politický thriller, kde žádná z postav není ani zdaleka černobílá a po celou dobu není úplně jasné, komu vlastně fandit. Výtek bych měl jenom pár. Za prvé, tempo by občas potřebovalo trochu nakopnout - některé počáteční díly se dost vlečou a na zlomové momenty si musí divák docela dlouho a trpělivě počkat. A za druhé, zejména v první sérii, mají scénáristé rozjetých několik linek, které z dílu na díl najednou naprosto vyšumí do ztracena. Jako kdyby na ně scénáristé zapomněli. Působí to blbě. Největším překvapením je pro mě ale ne až tak dobře hodnocená třetí série. To, co zprvu spíše působilo jako trochu zbytečný dovětek, postupně vyústilo v parádní finále. Postavy stíhá jejich minulost, situace se jim vymyká z rukou a uvědomují si, že jsou jen pěšáky ve velké politické hře, ze které jen málokdy vede cesta ven. Tvůrci u toho navíc krásně nastíní velká témata, která vychází z velmi oprávněných a aktuálních obav - klimatické změny a s tím související tlak na zelenou energetickou politiku, zasahování do svobodných voleb, kyberútoky, aktivity kremelských trollích farem a nebezpečí fake news a obecně, čím dál tím více se zvyšující vliv Ruska na evropskou politiku a stupňující se tlaky na mínění veřejnosti. Ve finále mě fakt mrzí, že Okkupert, i třeba pod jiným vhodnějším názvem, nepokračuje podobně tak, jako pokračoval Homeland poté, co se linka s Brodym nadobro vyčerpala, a nerozvíjí tato témata dál. Protože seriál z atraktivního a neokoukaného prostředí současné evropské politiky je něco, co tu akutně chybí. Fritt Norge!

Jednička byla ve své době docela zjevením a to jednak co do atmosféry, ale hlavně díky skvělému hereckému výkonu tehdy dvanáctileté Isabelle Fuhrman. Ale už jen ten nápad, natočit pokračování po 13 (!) letech, které je navíc k původnímu filmu prequelem, je poněkud debi... umm, řekněme ambiciózní. No, samozřejmě to nemohlo skončit jinak, než naprostým bizárem. Různými filmovými triky zmenšená Isabelle v retro šatičkách a s culíčkama, jakkoli herecky stále s přehledem zvládá štěněčí kukuč a roztomilé "daddy," má kostnatý obličej a pevnou mimiku dospělé ženy, které pomalu táhne na 30, a cokoli, co předstíraným šišlavým hláskem pronese, působí... minimálně hrozně nevěrohodně. Přijde mi ale, že si toho tvůrci byli vědomi a nesnažili se o žádný velký psychothriller. Oproti jedničce na to nejdou příliš vážně a přizpůsobili tomu i zápletku, která mě... no, vlastně ve finále svým průběhem dost překvapila a díky tomu i bavila.

Vzhledem k tomu, že mám k duchovnu blízko tak, asi jako Blízký východ ke klidu a míru, tak jsem si vědom, že Prorok není tak úplně dílo pro mě a všechno to divné jakoby zbožné kázaní o životě, lidské duši, lásce, smrti a dalších věcech mě celkem spolehlivě míjelo. Po stránce animace je to ale moc hezké a zahrnout do onoho filozofování různě styly 2D animace byl rozhodně dobrý nápad. Ústřední příběh, byť s velmi očekávaným, ale přesto dojemným vyústěním, táhne Liam Neeson, jehož až neuvěřitelně hypnotický hlas dodává jeho postavě přesně to nutné charisma, které pro tento typ postavy - poety, mentora... nebo proroka, chcete-li - je pro správný efekt skutečně potřeba.

Magie Tomma Mooreho dotažená k dokonalosti. Zatímco jeho předchozí režisérské počiny mě okouzlily svou originalitou, ale emočně se mi úplně 100% pod kůži nedostaly, Wolfwalkers si mě omotali kolem prstu od prvního momentu. A to nejen okouzlující, k dokonalosti dotaženou a hrozně sympatickou animací, ale i milým příběhem, který má co sdělit jak dětem, ale narozdíl od mnoha jiných animáků se svým vyspělým uchopením děje bude líbit bez kompromisů i dospělým. Krásná hudba složená z typicky irských motivů samozřejmostí.

Přístupnější, filmovější, emotivnější a detailněji naanimované, než režisérova prvotina. Zhruba v polovině trochu hapruje tempo, ale celým filmem se nese zvláštní atmosféra irských legend, která na mě působí velmi neokoukaným dojmem a vrcholí krásně mystickým závěrem. Nejkrásnější na tom celém je ale hudba. Ústřední melodie, obzvláště v její verzi v irské gaelštině, je čirá magie a stará se o velkou část zážitku.