JohnCZ

Trochu jiné, než předchozí počiny. Méně extrémů, více užívání si. Občas to bylo příjemně bezprostřední, občas to byla až moc show a bylo znát, že kluci nejsou příliš limitování rozpočtem a díky tomu si mohou dovolit i to, co normální smrtelník ne. Pojmout to jako test elektro motorek a vozidel beru rozhodně jako plus. Bylo vidět, že do dokonalosti ještě mnohé chybí, ale je to budoucnost. A jak říkal Ewan, jakmile se vybuduje potřebná infrastruktura i v té nejposlednější díře světa, bude to součást běžného života. Některé díly jsou super (prostředek), některé slabší (začátek a konec), ale jako celek je to pořád ta samá dobrodružná jízda. Díky moderním technologiím navíc tentokrát s naprosto boží cinematography. Zužitkovány byly jak lehké kamery na snímání situace ze všech možných úhlů, tak dron pro parádní letecké záběry. Bylo fajn, že více zapojili do dění i Davida a Russe. Snad jen ten Claudio se brzy vypařil za kameru a nebylo ho vidět. A nejsilnější momenty? Koupě kytary a následný Endlessly cover, výstup na Machu Picchu, přenocování v džungli a především, Ewanovo zamyšlení nad tím, jak jedno drobné zaváhání nebo odlišné rozhodnutí může naprosto změnit celý zbytek života. Člověk, který hercovo soukromí aktivně nesleduje, pravděpodobně ani netuší, jak moc zlomový pro něj v roce 2004 Long Way Round byl.

Ukázková přehlídka filmařských postupů z poloviny nultých let. Klipovitý střih, modrý filtr, alternativní rock a fajne roštěnky. Docela mě překvapuje, že tenhle dementní námět v roce 2006 ještě prošel a pokud pominu, že je to vlastně strašná krávovina bez jasných pravidel, tak je to dost atmosférické a ve světle současných stále stejných duchařin i dost neokoukané. Natočené to bylo kdesi v Rumunsku a to ponuré industriální prostředí je velké plus. Strach to ve mně sice nevyvolalo, ale zvědavost, napětí a nepříjemné pocity ano.

Bezkonkurečně nejslabší ayerovka, která nemá ani šťávu, ani zajímavý děj. První polovina je generická a nudná, v druhé se dočkáme trošky povedené akce, ale to film nezachrání, protože těm postavám se prostě fandit nedá. Jakkoli z nich chce film dělat klaďase, jsou to prostě bezcharakterní hajzlové. Laciná vizualizace úvodních a závěrečných titulků je vyloženě odpudivá a působí nepatřičně telenoveloidně. Ostatně to místy i samotný film.

Uf, ještě, že jsem se nenechal odradit hodnocením. Cahill i tentokrát operuje s myšlenkami paralelních světů a noří svůj příběh do snové atmosféry, kdy si divák není jistý, co je či není realita. Co je simulace? Co je realita? A co je to vlastně realita? Není realita také simulace? Nebo je to snad příběh o závislosti na drogách? Nebo o duševní poruše? Film předkládá mnoho myšlenek, často i protichůdných a nejsem si jist, zda bylo cílem tvůrce nalézt nějakou jednotnou interpretaci. Rozhodně ale donutí diváka se zamyslet, ač mám teda z komentářů dojem, že ne každý se o to pokusil. Výtku bych směřoval akorát k hereckým výkonům, které mi nepřišly zrovna dobré, hlavně Salma Hayek a její cigáňa manýry nejsou úplně příjemné na sledování. Ani Owen není zrovna herecký virtuóz a osobně bych asi spíš ocenil spíš nějaký neznámý cast, který nebude působit tak rušivé.

Octavii Spencer mám zaškatulkovanou v takových těch rolích hodných tetiček, které vždycky umí poradit a ví přesně co říct i v tu nejdramatičtější možnou chvíli. Proto mě vlastně dost překvapilo, jak dobře ztvárnila psychopatickou mrchu. Film je ale jinak takový lehký thriller, kde více jak polovinu stopáže tvoří pařby a atmosféra se stupňuje jen velice nenápadně. Každopádně mě to bavilo, Octavia umí být slušně creepy a i parta teenagerů v čele se sympatickou hlavní hrdinkou je tu hodně ok. Fajn oddychovka.

Minimalistické survival filmy odehrávající se celé na ploše několika metrů jsou fajn. A námět, kde voják stojí na mině je atraktivní velice. Nemůžu ovšem říct, že bych se v tomto případě až tak dobře bavil, protože tvůrci a především týpek v hlavní roli toho zas až tak moc zajímavého nepředvedli. Plusem budiž kraťoučká stopáž, která bez titulkových (nepříjemně hudebně podkreslených) sekvencí dělá zhruba 70 minut. Za tu dobu to napnout tu a tam docela umí.

Fajn katastrofák, kterej má ale tu smůlu, že v devadesátkách vznikla řada podobných a lepších filmů. Daylight předvede všechna možná klišé a dělá to dobře, byť s jedním ale... zhruba někdy v polovině se to začne strašně táhnout a až moc dlouho se přešlapuje na místě. Finále je zase dostatečně kulervoucí, ale na víc jak trojhvězdí (ovšem hodně poctivé) to prostě nevidím. Rob Cohen opakovaně dokazuje, že je prostě spíše béčkový rutinér, jehož filmům vždycky chybí to něco.

Na to, jak mám podobné katastrofáky rád a na to, jak jich je málo, tak se soudruzi teda moc nepředvedli a docela jsem se u toho nudil. Problém vidím v naprosto mdlé a nevýrazné režii. Film neumí vyvolat ani pocity napěti, ani ohromit výbušnou akcí a strach o postavy jsem měl akorát při scénách na jeřábu. Ovšem v momentě, kdy hlavní postavy začal naháněl digitální jedovatý oblak, jakkoli jsem se snažil, nedalo se to brát už vůbec vážně. Jak jihokorejská Tawo, tak americká klasika The Towering Inferno jsou filmy někde úplně jinde.

V poslední dekádě hodně obehrávaný námět zpracovaný trochu jinak. V určitých ohledech i více do hloubky a seriál pokládá otázky, kterým se tradiční MCU komiksárny vyhýbají. Zde jsou lidé se superchopnostmi, označováni jako powers, stále v podstatě jenom lidé, kteří se navlékají do směšných laciných kostýmů a na hrdiny si často spíše hrají. Více než cokoli jiného, je to jejich image a způsob obživy. Toť zajímavá myšlenka první řady, která je ale jinak dějově docela mdlá a nemá ani příliš zajímavého záporáka. V druhé sérii ale tvůrci seriál dost nakopli, poslali hlavní postavu více do osobních konfliktů (Tricia Helfer jako vždy super) a tam se nejvíc ukazuje síla Sharlta Copleyho hrát intenzivní výbušné role. Tenhle chlapík to jako vždy táhne hrozně nahoru. Hezoučká Olesja Rulin mu pěkně sekunduje, ale nemusela by mít až tak otravně frackovitou úlohu. Zároveň i v druhé řadě přibývá na úmrtích, které si svou Rkovitostí a nepředvídatelností v ničem nezadají s těmi z Game of Thrones. Finální twist mi přišel už poněkud překombinovaný, ale jinak je fajn, že po unylejším startu tvůrci takhle kopli do plynu. Levné triky mi nevadí. To spíše zase to napůl otevřené zakončení, prokletí předčasně zrušených seriálů.

Nepamatuju kdy a jestli vůbec jsem viděl takhle zmatlanou a marnou adaptaci vpravdě dost dobré sci-fi trilogie, která sice nese prvky young adult, ale postupně prostřídá dobrodružné putování, psychologický válečný román a ve finále vrcholí ohromnou bitvou o Nový svět. Zároveň je předloha daleko dravější a agresivnější, ponurá, depresivní, co se Hluku týče, tak poměrně filozofická a hlavně celkově výrazně promyšlenější a emotivnější. Zároveň i hodně akční. Při čtení jsem si neustále opakoval, že tohle je naprosto ideální látka na parádní filmovou adaptaci. Proto nerozumím tomu, co jsem právě viděl. Kam se sakra podělo těch sto mega? Proč to vizuálně vypadá jako pilot k levnému televiznímu Syfy seriálu? Tady se povedly jen dvě věci: cast a vizualizace Hluku. A obsah? I to málo, co bylo zadaptováno, Liman posral. Dost podstatný vztah Todda a jeho psa? Nope. Sádráci? Nope. Pointa Prentissova chování? Nope. Sranda je, že i ten sestřih působí jako šitý horkou jehlou: proč vlastně postavy zmiňují (pro celou trilogii jinak naprosto zásadní) Haven, když do něj nakonec ani nedojdou? :D Neuspokojivě to působí naprosto oprávněně. Zfilmovala se totiž sotva třetina první knihy a že tvůrci už zřejmě dle prvotních ohlasu tušili průser, tak na poslední chvíli hodili zpátečku a příběh násilně ukončili dřív, než se vůbec stačil rozjet... Zničit, smazat, zapomenout a prosím chopte se toho znova a ideálně někdo schopný. A prosil bych v seriálové podobě, podobně jako v případě nedávných His Dark Materials. Hlavně aby z toho nebyl další až na kost osekaný paskvil. Tak třeba někdy za pár let... rád si počkám... volej mě dál Violo, páč já už jdu!