JohnCZ

První díl nebyl nic extra, ale měl Lauren Cohan a dobrý twist v závěru. Dvojka je oproti tomu naprostá tuctovka, která je sice kvalitně natočená a baví, jenže taky ve finále není ničím extra zajímavá a v podstatě degraduje i tu původní pointu.

Tohle snad ani nelze normálně hodnotit. Nemám páru o čem to bylo a vlastně mi to moc nevadí, ale je to přesně ta estetika, která mě tak zaujala a bavila v (nejen) osmé epizodě revivalu Twin Peaks. Je až překvapivé, kolik prvků mají obě díla společného. A to je prosím mezi oběma kousky rozdíl dobrých 40 let. Občas je tam těch nechuťáren víc, než by asi muselo a taky tam nikdo nemluví pozpátku, ale noční můra je to i přesto famózní - uhrančivá, podivná, řádně temná, možná až trochu zvrácená, ale precizně nasnímaná a ještě lépe ozvučená. Chápu plná hodnocení. Chápu ale i odpady - vidět to v jiném věku, v jinou dobu a jiném rozpoložení, tak ho třeba střelím taky. A nebo ne. Kdo ví.

Upřímně, od National Geographic jsem čekal o něco objektivnější přístup k látce. The Long Road Home má fajn obsazení, výpravu a je překvapivě dost akční, přičemž akce technicky vyloženě neohromí, ale ani nepůsobí nijak lacině. Seriál je ale až otravně korektní, diváká vyloženě máchá v patosu a, i když mi většinou flashbacky rozvíjející postavy nevadí, tady mě to neustále vytrhávání z válečné vřavy uprostřed zuřivých bitev vyloženě ubíjelo. Důvodem budiž i to, že flashbacky nejsou vůbec ničím zajímavé a všechno je to jen přehlídka těch nejohranějších klišé ze života amerických vojáků. S blížícím se koncem minisérie jsem tak přísahal, že jestli ještě jednou uvidím ubrečenou (potenciální) vdovu nebo jiný ukňouraný výlev, tak to vypínám. Nakonec jsem to sice dal, ale odcházím s dost rozpačitým dojmem. Jako válečňák docela dobré, ale kdo má alergii na tu nepochopitelnou americkou patriotistickou mentalitu à la cítím povinnost chránit svou vlast tím, že vtrhnu do cizí země, pokropím pár muslimáků, nechám se postřelit a domů se vracím jako nedoceněný hrdina, tak ať si projekci raději rozmyslí, jelikož v tomhle podání je to hodně na hranici snesitelnosti (někdy spíše až za). Za mě slabší trojhvězdí.

Na Snyder's Cut jsem se dost těšil a byl zvědavej, jestli ze suverénně nejhorší tříáčkové komiksovky dokáže vůbec něco vytáhnout. A světe div se, dokázal. Nejenže je tahle verze tak o 500 % lepší jak ta předchozí, ale ještě ji Zack dokázal povýšit na úroveň Endgame a co víc, v určitých chvílích ho v mých očích i po emoční stránce překonal. Je ohromně vidět, jak byl Whedonův cut zfušovaný zakázkový cash grab, kdežto původní Zackova vize má v sobě srdce, duši a jako celek dává daleko větší smysl. Ani při ohromných 242 minutách film nevypadává z intenzivního tempa a působí skutečně velkolepě a blockbusterově tak, jako to dneska umí už jen zlomek filmů. Na IMAXový formát obrazu jsem si musel chvíli zvykat, ale jako překážku ve sledování to nevidím. Ozvučení je velkolepé a cením si přidané hudby, díky čemuž je tenhle cut výrazně osobitější. Jedinou slabinou i nadále zůstává CGI, které je místy hodně nevyrovnané a nejvíce je to znát na začátku filmu, u scén z ostrova amazonek. Patosu je tam možná hodně, ale filmu pomáhá, že emočně vypjaté scény mají nějakou váhu a nejsou co minutu přerušované infantilními gagy. Hallelujah!

Severní Atlantik zasáhne asteroid a protinožcům zbývá 12 hodin. Zatímco hrdý Američan by svěřepě ochraňoval rodinu a pronášel vzletné monology, průměrnému australanovi úplně stačí když se sundá jako dobytek, rozseká mačetou nepopulárního souseda a možná si aj kvalitně štrejchne s vyděšenou dvanáctkou. V libovolném pořadí, třeba i všechno naráz. Prostě sex, chlast, drogy, násilí bez servítek a jakýchkoli zábran. Závan Mad Maxe je z toho trošičku cítit, ale jinak si jde These Final Hours spíše svojí, vlastně dost pravděpodobnou a uvěřitelnou cestou. I přes všechnu tu syrovou špínu a surový hnus právě končícího světa vypráví čistý lidský příběh. Cením kratší stopáž, drží si to tempo a práci s kamerou a filtry. Po celou dobu film diváka nezvykle dobře dusí a děsí. Atmosféra blížícího konce je tu vyloženě hmatatelná a osobně jsem od filmu odcházel velice nadstandardně přežvejkanej.

Sympatické obsazení a pěkně vykreslené vztahy mezi postavami, dobrá atmosféra a celkově příjemně mysteriózní nádech. Kdyby to byl pilotní díl k seriálu, tak řeknu "hell yea" a bingnu celou řadu. Jenže pilot to není a na celovečerák je výsledek vlastně docela banální a působí dost neučesaně a nedořečeně (zřejmě vinou produkčních problémů). I přes objektivní výtky mě to však hodně bavilo a tenhle komornější styl mi k X-Menům, kteří vlastně nejsou X-Meni, sedí daleko více.

Extrémně zajímavá životopisná minisérie o člověku, jehož jméno každý zná, ale už ne tak každý o jeho životě skutečně něco ví. Občas se to trochu táhne, někdy to naopak až moc chvátá kupředu, občas je to až moc televizní a při nějakých náročnějších scénách se hodně spoléhá na dobové stock záběry, ale jinak je to hodně poctivě napsané a natočené drama, které nahlíží i na takhle negativní personu s lidskou tváří. Enšpígl to vystihl přesně.

Hravý, originální a skromný úvod vs. výbušný, akcí a digitálem napěchovaný konec. A mezitím nečekaně dost dobré drama o lásce a ztrátách. WandaVision mě bavil ve všech polohách, i když v úvodu o fous méně, protože jestli něco nemám rád, tak jsou to studiové sitcomy. Ale to nutně nevadí. Jestli něco funguje, tak je to právě ta zmiňovaná hravost a postupné budování napětí a vazeb mezi postavami, plus do toho nějaké to naboření 4. stěny. Koncept minisérie MCU sedí. Už jen samotná postava Scarlett Witch tu je prokreslená daleko lépe než ve všech předchozích filmech dohromady. Ze strany záporáků mi to už přišlo o něco slabší a na vedlejší postavy taky nebyl kladen až takový focus, jaký by asi mohl. Určitě bych si to dokázal představit co do postav vyváženější. Ovšem jestli je tohle evoluce nejen marvelovských seriálů, ale i MCU obecně, tak sem s tím. Rozhodně jsem radši za podobné minisérie, kde je na všechno dostatek času, než za hrc prc dvouhodinové celovečeráky, kde tvůrci možná až příliš spoléhají na osvědčené šablony, protože na nic jiného prostě nezbývá čas.

Spoiler! Celá třetí série na mě působí mj. i jako Lynchova terapie z dennodenní frustrace, která eskaluje právě v této epizodě, napříč mnoha navzájem zdánlivě nesouvisejícími scénami a vrcholí závěrem v klubu. A to, že představitelka Log Lady zemřela pár dní po dotočení svých vyloženě rozlučkových scén dává celé epizodě ohromnou sílu. Hawk, I'm dying...

Dvojka na steroidech. Neskutečné tempo, hravost a tuna různých barviček a gagů, což ale pobaví spíše menší. Příběhově, kterej tam v podstatě ani není, je to fakt děsná nuda. Osobně se mi ta uječenost a rozcáplost ke konci už docela zajídala.