JohnCZ

Po zkušenosti se spánkovou paralýzou a face 2 face setkání se "stínovou osobou," ne nepodobnou těm z filmu, která mi dýchala na krk, šeptala a chrčela do ucha, mě u tohohle filmu mrazilo víc, než by asi muselo. Fenomén spánkové paralýzy je zajímavá, i když brutálně děsivá zkušenost a je vidět, že se touhle poruchou film v lecčems inspiruje. Film se, jak už se dá odvodit, spíše věnuje astrálnímu cestování, což už směřuje od racionálna trochu někam jinam. Začátek se rozjíždí pěkně. V hlavní roli lord Voldmetr, kterého nahání, kromě jedné fakt pěkně slečny, i jakési stínové postavy. Je to atmosférické, celkem i logické a hezky to graduje. V posledních 20 minutách to jde nečekaně celé úplně do háje, scénárista jakoby si absolutně nevěděl rady a narychlo splácal, namísto nějakého vysvětlení, nedotažený konec plný klišé a nechtěné sebeparodie.

Na tenhle film se dá nahlížet ze dvou pohledů. Jako disneyovka to funguje moc pěkně. Zvířata tu sice mluví, vtipkuji a dokonce rozumí lidem, ale není to zpracováno nijak extrémně prvoplánově a je to milé. Fajn pohádka s morálním, i když poměrně depresivním poselstvím. Film se nicméně chlubí tím, že je na motivy skutečného příběhu a tady to už trochu skřípe. Je to prostě hodně zidealizované, řadu informací film raději vypouští nebo upravuje a rozumím tomu, že ne každý se přes to přenese. Ivanův příběh totiž až tak jednoznačným happy endem neskončil. Opičák trpěl stockholmským syndromem, stýskalo se mu po jeho předchozím majiteli, trpěl abstinenčními příznaky (cigarety a junk food) a v neposlední řadě měl problém zapojit se dlouhá léta mezi ostatní gorily. Jednak kvůli svému atypickému stříbrnému zbarvení, ale také kvůli 27 rokům o samotě v kleci. Je tedy potřeba brát film s rezervou. Jako disneyovka je to fajn, ale realita byla bohužel někde jinde.

Je to teda hodně povrchní, ale zpracované je to pěkně - fajn vizuál i suprový synthwave soundtrack - a přehledně - od prvních pokusů o hry až do vzniku prvního Dooma. Škoda, že právě tam tahle minisérie končí. Osobně jsou pro mě roky následující ještě daleko zajímavější a doufám v případné pokračování. Ani zmiňovaná povrchnost mi nevadí, ti největší a nejzásadnější průkopníci tam přítomni jsou. Je to hezky přístupné jak pro mladší generace, které už tyhle klasické pecky neznají, tak pro nehráče, kteří by měli zájem se dovzdělat. A i pro znalce je tam řada zajímavých informací o hrách a tvůrcích, nejen těch amerických. Danda Vávrů zase hejtí něco, co ani neviděl.

Už samotnej námět je dost absurdní a je to viditelně cílené spíš na děcka, čemuž odpovídá i scénář, který si s logikou příliš hlavu neláme. Honičky v monster truccích jsou ale zábavné a potvůrka v ústřední roli více než roztomilá. Lucase Tilla mám rád jako novodobého (a mnohými nenáviděného) MacGyvera, takže mě jeho prkennější herectví nepřekvapilo. Ze začátku jsem měl naopak trochu problém s Jane Levy, ale i ta se nakonec vybarvila. Na jedno zkouknutí dobré, ale vlivem jednoduššího a na menší děcka zaměřeného příběhu a vynuceného přehrávání to na dospěláka tolik nefunguje (jako např. E.T.).

Už jen ten twist a bolestný křik Florence Pugh v úvodu na mě zapůsobil, jako kdyby mi vedle hlavy explodoval flashbang granát. Poté se rozjíždí samotný film, který každou minutou dokazuje, že tohle je ten typ hororu, který uznávám úplně nejvíc. Je to ta nenápadná, ale přesto zlověstná stupňující se atmosféra a scénář plný symboliky, který na základě různých stop napříč filmem diváka nutí k různým interpretacím toho, co právě viděl. Režijně je to výborné a obrazová stránka mě vyloženě nadchla (Florence Pugh má dokonalé oči). Ani přes pomalé tempo a tříhodinovou stopáž DC verze jsem se nenudil a jak to každou minutou bylo divnější, snovější a artovější, tím jsem chtěl vědět víc. Jsem rád, že se stále točí takhle silné autorské filmy.

Musím podotknout, že se mi původní film zas až tak nelíbil tím, jak nepříjemný, uřvaný a přehrávaný byl. Mike Flanagan už je ale poslední dobou žánrová jistota a k mému překvapení (knižní předlohu neznám) stvořil film, který sice na Kubrickovo Osvícení v důležitých bodech úzce navazuje, ale jako celek je to něco naprosto zcela jiného. V první řadě to není klasický horor, který chce děsit, ale spíš temný fantasy thriller, jenž dává dění v hotelu Overlook do kontextu nového fikčního světa, který je tímhle filmem představen v celé své velikosti. Tenhle svět mě do sebe na ty 3 hodiny naprosto vcucnul, ale nedal mi úplně všechny odpovědi a já chci prostě vědět víc. Pokud se vrátím k samotnému filmu, tak je to příjemná pocta původnímu dílu - ať už dějem, ale to má na svědomí autor předlohy, tak především vizuální estetikou, která odkazuje a mnohdy i kopíruje Kubrickovu adaptaci. Hvězdou večera je nečekaně Rebecca Ferguson, která jak je krásná, tak je i parádně děsivá a poměrně výrazně zastiňuje hlavní kladné postavy.

Trochu spoileroidní komentář. První půlhodinka plná planých plků je teda trochu ubíjející, ale už tady je jasné, co bude postava Denzela Washingtona zač. Vysoce sebestřednej, zlým dětstvím poznamenanej člověk, co by všem neustále kecal do života a ze všeho nejraději poslouchá v první řadě sám sebe. Kvůli svému nabubřelému leč křehkému egu zabírá v domě veškerý prostor a rodina tím trpí. Troy Maxson je archetyp těžko snesitelného v nitru smutného člověka, co si musí neustále něco pokrytecky dokazovat a vyžaduje poslušnost a respekt, ač má sám k dokonalosti hodně daleko... Tohle se mě dotklo na osobní rovině, jelikož člověka s jistými hodně podobnými povahovými rysy v rodině mám a není to vždycky úplně snadná koexistence. Denzel Washington je tady naprosto výbornej, Viola Davis snad ještě lepší. Je to natočené úsporně (divadelní předloha je z toho cítit), v několika málo lokacích a přesto to působí technicky i filmařsky velmi na výši. Dobová atmosféra z toho také dýchá. Chápu, že to může být pro někoho uspávací, ale taková komorní dialogová dramata bývají. Pod pokličkou na první pohled nepříliš záživné konverzačky se však skrývá minimalistický citlivý film plný pravd a mistrovského herectví.

Příjemné překvápko, které začne jako temná krimi a končí... hele, lepší o filmu vůbec nic nečíst a nechat se překvapit. Je to kanadské béčko s pár zajímavými nápady, které bych rád viděl rozvedené v něčem s lepším budgetem a dotaženějším scénářem. Film se inspiruje jistými výňatky z Bible a hned jsem si vzpomněl díky tomu na jednu super minisérii, která je však propracovanější a vypointovanější. Slabší čtyřhvězdí uděluji především za super temnou atmosféru, se kterou tvůrci umí slušně pracovat a s ohledem na budget fajn vizuál. Seriálové fandy potěší i známé tváře v hlavních rolích. Zasloužilo by si to tady klidně tak o 10 % víc.

Ale jo, jako nenáročná oddychovka why not. Příběhově je to teda dost primitivní, ale vizuálně to vypadá hezky cool a ta přeseksualizovaná teenka v hlavní roli to taky táhne docela nahoru. Škoda jen, že robotického čokla si divák moc neužije a zejména po stránce osobnosti mi přišel trochu nedotaženej a vztah jsem si k němu vytvořil tak nějak napůl (na rozdíl od přeseksualizované teenky), což u takového filmu asi taky není úplně dobře.

Ačkoli si příliš nelibuju v generických epizodických kriminálkách, které US chrlí po desítkách, Crossing Lines mě zaujalo jednak neokoukaným zasazením do Evropy a jednak naprosto nadupaným obsazením, které čítá mnoho dobrých nejen zahraničních, ale i českých herců. A mnoho Čechů se mihne nejen před kamerou, ale stojí i za samotnou produkcí, což je u seriálu, který přeci jen používá stejné postupy jako ta nejtypičtější US kriminálka, věc hodně neokoukaná a svěží. Seriál samotný je ale po stránce writingu spíše průměrný a kdo čeká americky pojatou Kobru 11 nebo např. temnou severskou krimi, musím ho spíš zklamat. Crossing Lines je akční jen minimálně a je to spíš detektivka, která ke své škodě příliš evropských exteriérů nevyužívá (holt asi budget). Kromě toho tam celá Evropa mluví plynule anglicky (byť s různými přízvuky), což působí spíše úsměvně. V určitých ohledech je seriál docela silný a zejména momenty týkající se osobního života týmu detektivů stojí za to. Zároveň ale seriál po celou dobu jede tak nějak na půl plynu a hodně věcí je často utnuto dřív, než se stihnou více rozvést a nebo z nich vyplynou skutečně dramatické momenty. Epizodické případy jsou klasicky nevyrovnané - něco mě moc nechytlo, něco mě bavilo víc. Po dvou prozatím zhlédnutých sériích převládá kladný pocit, postavy mě baví a neamerické prostředí to táhne, ale celkovým writingem je to taková ta klasická krimi šablona, která je určená pro spíše méně náročné diváky do odpoledního slotu nějakého krimi kanálu. Třetí série už je kapitola sama o sobě. Seriál převzal nový showrunner, který bohužel zahodil i ty zbytky evropského přístupu a udělal z toho generičtější epizodickou US-like kriminálku bez souvislého děje, s nehodící se ústřední znělkou (jakkoli mám songu Friction od Imagine Dragons rád) a příšerným klišé klipovitým střihem. Jako krimi to v jádru není špatná a jednotlivé případy jsou docela zajímavé, ale na Evropu jsou dost neuvěřitelně americky "over-the-top, hrrr hhrr, bum bác, záchrana světa na poslední chvíli". Noví tvůrci celý seriál jakoby zrestartovali a to tak necitlivě, že zahodili většinu hlavních postav a naprosto se vykvákli na nějakou návaznost na děj z konce 2. série. Jeden cliffhanger se odbyl jednou větou a o druhém se raději nikdo nezmínil a zůstal až do konce seriálu neobjasněn, což je dost necitlivé jednak vůči postavě, které se to týká, jednak vůči herečce, která tuto postavu hrála (a sama zřejmě neví, jestli je její postava ded nebo ne) a samozřejmě vůči divákovi, kterej tu postavu měl rád. Nedivím se, že tahle amatérská scenáristická fušeřina v úvodu řady u diváků neprošla a přišla stopka. Jinak ale v zásadě 3. série není špatná a novej tým mě baví skoro stejně, jako ten původní. Nicméně jsem si jist, že by ve správných rukou z tohohle námětu šlo vytřískat o mnoho víc...