Nutrička

Atmosféra byla vynikající a celkově mám z filmu dobrý pocit, je ale pravda, že jsem se ke konci přestávala orientovat. A kdyby se film vlezl do dvou hodin (je mi jasné, že to takřka není možné), nestěžovala bych si. Při scéně ve sklepě mě hodně mrazilo.

Divím se tak rozporuplným názorům. Film mi přišel vtipný a milý. Nebyla to žádná přeslazená limonáda, naopak i přes happy end to bylo dostatečně střízlivé (zajisté zapříčiněním hlasité famílie).

Čím víckrát to vidím, tím víc mi přijde, že mezi hlavními představiteli to nejiskří tak moc, jak by mělo. Připadá mi, že si stále drží jakýsi odstup, i když jsou zrovna v tolik očekávaném objetí. Myslím, že začátek v sirotčinci je až příliš dlouhý na úkor zkráceného a zjednodušeného konce. Přesto se mi film velmi líbí, je to dosti zdařilé zpracování knihy. A já si teda nemůžu pomoct, ale pan Rochester dle mého není vůbec ošklivý. Právě naopak mi přijde jako přitažlivý a charismatický muž.

Filmová klasika, na kterou se vždycky ráda podívám. Dle mého nejsou nejsilnější scény ty s Jackem a Rose. Mnohem větší dopad na mě mají ty, kde za procítěného hraní hudebníků leží dva staří lidé spolu v posteli a svorně čekají na smrt a maminka, která uspává své děti.

Nejspíš neexistuje žádný zápor, který bych mohla zmínit. Osobně se mi líbí jak kresby a hudba, tak i poměrně inteligentní humor a občasné jakoby mimochodem prohozené filosofické věty, které vůbez nezní kýčovitě. Zpočátku se Cowboy Bebop možná tváří nevinně, ale komu se zalíbí, zjistí, že se nemůže jen tak odtrhnout, natožpak aby nezačal charakterově skutečně reálným postávám fandit a prožívat jejich pohnuté osudy. Konec zasáhnul i mě, ačkoli u televize brečím zřídka. Lepší anime neznám a v mých očích budou konkurenti "lovce odměn" překonávat velmi obtížně.

První britcom, který jsem kdy sledovala, aniž bych měla ponětí, co pojem britcom znamená. Zbožňovala jsem ho a i nadále budu.

U prvního dílu jsem si říkala: "Jó, není to zlé... ale Simpsni jsou Simpsni," u druhého se to dostalo k: "Dobře, líbí se mi oboje tak nastejno..." a po shlédnutí dalších tří jsem dospěla až k nápisu "Bite my shiny metal ass" na tričku vedle vlastnoručně nakresleného Bendera. S postavami jsem se skutečně sžila a u Futuramy jsem proseděla hezkých pár dní v kuse.

Jedna z mých srdečních záležitostí. Je snad možné nezbožňovat symapticky nesympatického Bernarda, poťouchlého Mannyho a bláznivou Fran s jejich ironickým humorem, spoustou knih, lahvinkou vína a krabičkou cigaret?

Tak milý a hřejivý film jsem už dlouho neviděla. Bezchybný song "I´m gonna be" jsem několik dní nemohla dostat z hlavy. Po shlédnutí filmu "Chaplin" jsem si uvědomila, že mi některé Deppovy kousky připomínají samotného nejslavnějšího z komiků (především scéna s tancujícími rohlíky).

Ano, film asi není kdovíjak kvalitní a fenomenální, přesto jsem jím byla okouzlena. Možná jsem až moc velký romantik, nebo se ve mně probudilo nadšené dítě, nevím. Každopádně jsem s nadšením čekala na každý díl.