Nutrička

Už když jsem viděla tři pěkné hlavní hrdinky ve věku od desíti do pětatřiceti let a byla mi naservírovaná základní zápletka, která mi přijde sešitá horkou nití, aby to nějak pasovalo a film se dal jakžtakž chápat, bylo mi jasné, že tohle žádné terno nebude. Po dokoukání scény v autě by se ve mě krve nedořezal. Nebyla jsem vystrašená, byla jsem znechucená. A přestala jsem se dívat. Do té doby jsem pořád čekala, že ve filmu bude alespoň děsivá atmosféra, když už chybí logický děj, ale byla jsem silně zklamaná. Dvanáctileté masožravé emo děti s lopatami ve mě skutečně nevyvolaly ani špetku napětí. A jedna hvězda je za... hm... no třeba za toho celkem pěkného kluka. Mimochodem, můžete mi někdo vysvětlit ten stupidní český překlad?

V současnosti můj nejoblíbenější seriál (především celá druhá série). Kdo by nechtěl bydlet se samozvaným umělcem všeho druhu, králem frajerů, šamanem z jiné planety a mluvící gorilou? Mighty Boosh je úžasné nejen svými neprvoplánovými vtipy a originálními zápletkami, ale taky kreslenými příběhy, kulisami a kostýmy, které má na svědomí Noel Fielding a hudbou, za kterou stojí geniální Julian Barratt. Chtěli jste taky někdy pobíhat jen v tílku a házet po sobě mandarinky?

Vtipně inteligentní. Nebo inteligentně vtipné? Humor mi zkrátka a dobře seděl. Líbily se mi různé vizuální techniky (nekvalitní obraz při pohledu na televizi v televizi, zrychlené záběry, poetická telefonní budka v zapadákově...). Forma dokumentu má taky něco do sebe a námět je neokoukaný a originální.

Krásně barevné, kouzelné drama. Když jsem viděla první kresby, měla jsem dojem, že je od někud znám. A když pak přišla na řadu husa, došlo mi, že jsme doma měli knížku těchto příběhů, což mě nadchlo.

Tak jsem asi poprvé u něčeho brečela jak želva. Možná to bylo způsobeno tím hezkým hořkosladkým koncem.

Kdyby strašilo nějaké neviděné "cosi" místo těchto zmutovaných krvežíznivých pokémonů, tak dávám 4*, leč ty potvůrky za sebou zanechaly celkový dojem podobný jako u Pavoučího teroru. Logicky nemůže být řeč o nějakém nesnesitelném strachu, tudíž hvězda padá. Nejlepší byly scény zaměřeny na extrémy lidského jednání.

Velmi krásné anime (nejen co se výborné animace týká). Žádná nekonečná soap-opera, ale reálné vyprávění o každodenních radostech i bolestech pěti studentů, jejich známých, přátel a lásek, to vše v příjemném prostředí umělecké školy. Silnou stránkou je detailní propracování a charakterizace postav (především Takemoto), jejich pocity a také jednoduše znějící, přesto však hluboké myšlenky. Aspoň mi teda přišly hluboké. Ale aby si někdo nemyslel, že je to moc velké drama, tak jsem se hodněkrát zasmála. I hudba je hezká a příjemně podkresluje situace. Jsem ráda, že vzniklo pokračování, ale nutno přiznat, že mi tento původní částečně otevřený konec vyhovoval, takže by další série vůbec vznikat nemusela. Tím by si ale tvůrci proti sobě určitě poštvali celou řadu nadšených fanoušků.

Pohledný hlavní pár, který v sobě samozřejmě najde zalíbení a i přes nepřízeň osudu jim to vyjde, trocha magie a otřepaný příběh. Pohádka by to vlastně byla i bez kouzel. Nenadchne, neurazí. Vlastně nadchne, byla jsem nadšená z přítomnosti oblíbence Erica Idlea.

Tak jsem se bavila s kamarádkou, co pracuje v kině a že prý chtělo dost lidí po shlédnutí vrátit peníze. A když jsem řekla, že je mi líto, že jsem netihla na to do kina jít, tak ona, že kousek viděla a že toho nemusím vůbec litovat, protože je to blbost. Přesto jsem se nenechala zmást a konečně se podívala. A... myslím, že lidem se to nelíbí, protože nedostali dostatek informací a nebylo toho moc vidět. Leč podle mě je to právě dobře. Bylo to tím víc autentické. Líbil se mi roztřepaný obraz, i když jsem takhle skoro nic pořádně nestihla zaznamenat a chvílema jsem si solidně namáhala zrak. Kdyby se něco podobného přihodilo, z jednotlivých pohledů by to vypadalo přesně takhle, takže já říkám: proč ne?

Něco takového si můžou dovolit fakt jen Rodriguez a Tarantino. Celý film (a především kosení upírů) je podán s vtipem a nadhledem, což také divákovi udává směr, jak na dílo pohlížet. Tvůrci si vyloženě hráli a bavili se. Já se také bavila, přímo královsky.