papilon395

Dokument zachycuje televizní záznamy československých divadelních představení v mezidobí 1960-1990. Je to historie, kterou málokdo zažil osobně. A vzhledem k tomu, že divadlo jsou neopakovatelné prchavé okamžiky, má zvěčnění toho nejlepšího nevyčíslitelnou hodnotu.

Určitě inspirováno vtipnou a krásně ilustrovanou stejnojmennou knížkou od Jonnyho Doudla, kterou už jsme četli. I proto vnoučata natěšená a nezklamaná.

Dokonalé ve všech směrech. Počínaje místem konání, kterým byl amfiteátr u Griffithovy observatoře na kopci nad LA. V odpolední době celá scéna s hudebníky v černobílé, Adele v nádherné róbě, korunované náušnicemi ve tvaru Saturnu. S příchodem večera nasvícení scény a obrazy, promítané na zdi budovy. Samotná diva je dokonalost sama, i když mluví o trémě. Repertoár z alba 30 i řadu předchozích hitů vystřihla naživo s prožitkem a intenzitou sobě vlastní. Jeden z nich jako překvapení pro právě zasnoubený pár. Konče hovory na osobní témata, která s ní vedla Oprah Winfrey. I ta květinová zahrada kolem byla dokonalá. Nebyla ale lepší ta mladší, nedokonalá Adele?

Tohle dokáže jenom dobrý autor. V první půlce nám nasázel pitoreskní postavy s ujetým chováním, pak nám je nechal pochopit a my si v závěru přiznáváme, že je máme rádi i s tou jejich pohodou.

Kulinářská pohádka o setkání dvou kultur gurmánů. Jídlo je moje láska, ale ani francouzskou, ani indickou kuchyni nemám natrávenou. V duchu jsem si představovala chutě indického koření a holuba plněného lanýži, ale na jazyku nic. Že by covid? (Radši se nebudu rouhat.)

Zuzana Maléřová má dar přivést oslovené herce, ať už v knižních nebo natočených rozhovorech, do stavu upřímné zpovědi. Vyznají se před ní ze svých životních slabostí, pochybení i hříchů.

Dobrá černočerná komedie. Výborně zahraná i natočená, přičemž nezapře své duchovní otce.

Strhující příběh o utrpení, vině a síle odpustit to, co je neodpustitelné.

Pochválen buď autor nápadu na tento cyklus. Tak nějak očekávám setkání s verši Kainara, Skácela, Hraběte, ale první díl, věnovaný poezii Jaroslava Seiferta, mě překvapil, potěšil, až dojal. Tomáše Kluse v roli moderátora považuji za příjemné poprvé. Sám je autorský zpěvák, takže ví, o čem je řeč. Po odvysílání celého seriálu mě napadá, že by mohla vzniknout druhá řada, věnovaná současným autorům. Co takhle Daniela Fišerová, Pavel Šrut nebo Jiří Žáček?

Milý a oduševnělý člověk, citlivě zpracovaný dokument. Myslela jsem, že za ním stojí Jan Svěrák, ale vidím, že se zapojila už třetí generace z rodiny. Potěšení být při tom.